Jama a kyvadlo

Nacházíme se v polovině 16. století na tajuplném starém hradě. Venku zuří bouře. Na hradě to je samá pavučina, tajná chodba, skrytá hrobka a v ní čerstvá mrtvola ... možná. A ti živí v tomhle starobylém sídle, to je taky sebranka - zejména don Nicholas Medina, jehož sehrál strhujícím způsobem Vincent Price. Bojíte se? Ne?! Já jsem se bál. Taky budete! (09.07.2009)

Námětem pro tento film je knižní předloha, povídka Edgara Alana Poea, kterou jsem rovněž četl. Film se jí ale zas až tak moc nedrží a myslím, že to je dobře. To co Poe skvěle popsal ve své knize, to Corman dovedl k dokonalosti na filmovém plátně. Samozřejmě je řeč hlavně o Kyvadle a jámě. Celým filmem nás doprovázela klavírní a varhanová hudba, která navodila tu správnou tajemnou a místy až mysteriózní atmosféru. Skvělý film, kterému se dá opravdu vytknout málo co. Skvělé herecké výkony, nádherná atmosféra i prostředí, to všechno jsou záruka kvality, kterou nám nabídl Corman. (03.05.2010)

Že já vůl si to pustil v češtině:-) Nadabovaný Vincent Price jako brilantní rockový kytarista, kterému chybí 3 prsty na levé ruce :-) No ale jinak je tenhle film hodně dobrej. S příběhem stejnojmenné povídky to nemá moc společného (kromě úvodního motivu), ale zase se tam objevuje plno jiných pro E.A. Poea typických motivů - manželka, umírající na záhadnou nemoc, předčasný pohřeb atd. Obzvláště mě bavil dramatický a trochu hořce ironický konec. (10.10.2008)

Predpokladám, že Edgar Alan Poe by sa nemal roblém, uchytiť ako scenárista ani v XXI. storočí, keby žil .... Poctivý horror rokov 60-tych, kde straší atmosféra a nie odtrhnuté údy .... Film si veľmi dobre pamätám, ešte cca z roku 1978, kedy som ho videl po prvý raz .... Vtedy som bol nadšený .... Dnes, keď som si film pustil z DVD zisťujem, že čaro tohoto filmu nevyprchalo ani po rokoch. Jediným negatívom v mojich očiach ostal až príliš prehrávajúci Nicholas .... (25.08.2003)

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)