Príbeh o uplakanej ťave

Příběh o uplakanému velbloudovi je krasna, tradicna rozpravka. Oslavuje zivot cloveka spateho s prirodou, ktory ma mnohokrat tazsi zivot, ale o to krajsi a hlbsi. Preto zamrzi, ze tento tradicny sposob zivota Mongolov pomaly zanika a stahuju sa do miest, kde mnohi pocituju prazdnotu. Film je natoceny jednoducho, skoro dokumentarne, bez zbytocnych prikras. Scena hratia a spievania tavej matke patri medzi najsilnejsie a mna len hrialo pri srdci. (01.08.2006)

Geniálny dokument u ktorého som bol neustále na pochybách, či nesledujem hraný film. To, čo možno začalo v mysliach tvorcov ako "obyčajný" dokument o živote kočovných kmeňov v Mongolsku sa akoby zásahom vyššej moci zmení na srdcervúcu drámu o odvrhnutom mláďati ťavy a jeho matke, ktorej musia ľudia prostredníctvom hudby a spevu dopomôcť k vzniku materinského citu. Žiadny záber alebo scéna niesu zbytočné, všetko pracuje v službách celku. Film má krásnu kameru, ktorá často vie, čo sa bude diať, je teda zrejmé, že ľudskí protagonisti museli niektoré scény opakovať po tom, čo autori zvolili správne hľadisko. Vrcholom snímku je potom samotný rituál, ktorý ma zanechal v pocite úplnej pokory a blaženosti. Pomalé tempo skvele zachycuje plynutie času v pastierskej osade v púšti Gobi. Film mi veľmi evokoval diela Roberta Bressona, hlavne ten o somárovi. Názov nemusím hovoriť, pretože ho predsa všetci poznáte, však? (27.07.2007)

Poutavý dokument, anebo nudné drama, které postrádá drama? Ani jedno. Po pár minutách vám nejspíš dojde, že o dokument nejde. Herci herci nejsou, jsou to Mongolští pastevci odříkávající (alespoň že) jednoduché věty a vytvářející tak dojem čehosi jako příběhu. Příběh příběhem není, je to všední obrázek tamějšího života vytvářený povětšinou statickou kamerou. Když už režisérka vyčerpala všechny scény související s běžnými denními úkony běžných Mongolů (jedna minuta tam musí trvat věčnost!) a film jí připadal příliš krátký, nejspíš si vymyslela titulní příběh o uplakaném velbloudovi. Dva malé Mongoly poslal do nejbližší vesnice, aby na nás mohl vytasit ještě podpříběh o střetu moderní civilizace se zažitými tradicemi (bez televize ani ránu). Mám z toho zvláštní pocit. Nedověděl jsem se nic, co bych neznal z jiných, zábavnějších dokumentů a příběh samotný mě absolutně ničím neoslovil. Možná by se mělo zakázat, aby každý nadšený cestovatel mohl kamerou několik dní snímat krajinu, která ho tolik fascinovala. Uplakaný velbloud je výsledkem něčeho podobného, ale že to nemusí být jediný možný výsledek, dokazují fascinující lidská dramata jako Horská hlídka nebo Himálaj – Karavana. Nabitá nenápadně podstrkovanými informacemi, snažící se o nevtíravou osvětu a vyvolávající soucit – nic z toho není Velbloudovi vlastní. P.S.: Milovníci obskurností se mohou těšit na „live“ porod velblouda. 50% Zajímavé komentáře: Aquarius, Flego (27.02.2008)

Když už se dívám na hodinu a půl dlouhý film (dokument?) o velbloudech, rád bych se o nich také i něco dozvěděl. Takhle jenom vím, proč velbloud stále vzhlíží k obzoru (čeká přece na jelena, až mu vrátí parohy, neasi). Konec má být strašně dojemný (dá mu napít, nedá), a já namísto slz dostal záchvat smíchu. (14.11.2007)

Hraný dokument prináša zaujímavý príbeh zo života mongolských pastierov a ich ťavy, ktorá odmieta svoje novonarodené mláďa. Takmer päťminútová scéna príchodu mláďaťa na svet je jedna z najkrajších scén. Iba máloktorý prírodopisný film vám ponúkne takýto detailný pohľad príchodu na svet. Zvyšok je nemenej zaujímavý, pobaví hlavne želanie malého chlapca, mať televízor. Dovoliť si ho, u nich znamená predať stádo oviec. A to ešte potrebuje elektrinu. Veľmi pekný záver, v ktorom ťave skutočne vypadne pár sĺz. Film 70%. (21.04.2009)