Réžia:
Alison MurrayScenár:
Alison MurrayKamera:
Barry StoneHrajú:
Elliot Page, Natasha Wightman, August Diehl, Maxwell McCabe-Lokos, Eric Thal, Jim Sturgess, Teresa Madruga, Beatrice Brown, Jefferson Guzman, Willy Rachow (viac)Obsahy(1)
Dramatický příběh, který v britsko-německé koprodukci natočila režisérka Alison Murrayová, vypráví o dívce, hledající své místo v životě. Dospívající Sherry (Ellen Pageová), která si neví rady sama se sebou, se připojí k radikální pouliční skupině SPARK a odjíždí s ní do Evropy. Pracují společně na vinicích v Portugalsku, jenže vůdce skupiny Harry se záhy projeví jako sektář, toužící ovládat ostatní. Chce si členy skupiny podrobit tvrdou prací a tresty za jakýkoliv prohřešek proti kázni. Výsledkem jsou dva mrtví a strach, jenže Sherry ani mladík, který se do ní zamiloval, takhle dál žít nechtějí. Rozhodnou se, že komunitu opustí, a Sherry, která o ní ztratila veškeré iluze, ještě před odchodem udělá to, co považuje za správné... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (32)
Film vpravdě cimrmanovský, protože je složený ze dvou jeho hlavních operetních prvků: prvku očekávání, a prvku zklamání. A vskutku, krom toho, že se v něm nic nedělo, tak nejvýraznější části byly ty, které se zatvářily napínavě - a ono se nic nestalo. Jeden bod za scénu s kontejnery a jeden bod za to, že to zase nemůžu paušálně označit za blbost; ale určitě vím, že se k tomuhle už nikdy nevrátím. ()
Príbeh z ulice, z okraja ľudskej spoločnosti, je ich veľa, no majú stále o čom rozprávať a tento má navyše k dispozícii jeden z najoriginálnejších príbehov z dejov tohoto typu. Neschopnosť adaptácie a zaradenia sa do spoločnosti, rebelstvo, sloboda, drogy, ulica, strata blízkych a nádej. Drsné posolstvo. V prvej polke by som nebol povedal, že ma film k jeho koncu tak strhne, hlavne hereckými výkonmi a svojou úprimnou nekonvenčnosťou. 75%. ()
Jedná sa o vysoko kvalitný námet. Aj keď film zavadí o drogy a sex, jedná sa hlavne o manipuláciu z ľuďmi s ktorými život vyjebal a preto hľadajú alternatívu u skupiny SPARK, ktorá ale samozrejme opäť s nimi vyjebe - teda aspoň s tými ktorý si po nejakom čase uvedomili, že vlastne pôsobenie v sekte s fanatickým vodcom a bezduchými a tupými ľuďmi nie je to pravé orechové. Tak sa vlastne dostávame k Ellen Page a jej postave Sherry, ktorá ma všetko na háku ale ako každé dievča v jej veku - ktoré sa oblieka do značiek s ktorých doslova vyžaruje svetaskúsenosť - vie vlastne o živote hovno. Preto sa pridá k SPARK dúfajúc že nájde niečo čo by jej životu dávalo zmysel. Lenže práve týmto rozhodnutím sa od neho vzďaluje. Jej vzťah k matke môžme chápať ako pohŕdanie autoritou a matkina snaha o zblíženie s dcérou vyústi k tomu že aj jej matka sa pripojí ku skupine SPARK a prestane sa o svoju dcéru zaujímať a tento nezáujem vyústi k miernej revolúcií ktorá sa stane pre niektorých osudná. Rozdiel medzi dobrom a zlom, medzi životom a smrťou a medzi šialenstvom a múdrosťou je totiž strašne tenký. Aj keď scéna ktorá by vás doslova uzemnila sa tu nenájde nemusíte sa báť že by to bolo nudné - hlavne nehoda s kontajnerom, ktorý zapríčiný Masonovu smrť a potom Madeovo posledné lúčenie ako keby tanec smrti snímaný oproti slnku je doslova natočený tak aby vás vyfackal a nechal vás si to zlíznuť za postavu Madea. Týchto záberov je tam viacej - konfrontácia s matkou - finálne stopovanie a obidve sú natočené ako tanec- predzvesť niečoho - sú v tom emócie a je v tom určitá umeleckosť a samozrejme geniálna Page - ktorá už tu dokazovala že je slečna herečka a že niektoré jej kolegyňe môžu len a len závidieť. ()
Skvělý film, který neuvěřitelně vyjadřuje těžko vyslovitelné a popsatelné emoce. Ale především zachycuje životní ztracenost, vnitřní prázdnotu a bolest. Někdo prostě nedovede žít podle konvencí, někdo prostě nedovede žít sám se sebou, nedovede najít cestu k sobě, vyjít se sebou, svou realitou, ale ani se svými sny. A tak hledám, hledám, upínám se, zklamávám, znovu věřím a nakonec jen reaguji, jako zvíře jednám pudově a na základě strachu a nejistoty. Nepatřím nikam a tak skončím mezi dalšími, kteří nikam nezapadají, nemusím však zapadnout ani mezi ně. Realita je krutá, smíření nelehké a konce málokdy šťastné... ()
Tak tohle šlo úplně mimo mě. Jak na filmy vždycky koukám v kuse, tady jsem si musela dát dvě přestávky. Jedinou zapamatováníhodnou scénou je incident v kontejneru a následný "tanec" s tělem, který se odehraje v podstatě na začátku, pak už je to jenom jedna velká nuda. Největší problém vidím v obsazení Erica Thala coby velkého šéfa - pekáč buchet na břiše charisma nezajistí a já nedokázala pochopit, čím to, že ho jeho ovečky byly ochotné slepě následovat a dodržovat jeho pravidla. Celkově mi Z úst do úst přišlo hodně povrchní, k čemuž přispívá i fakt, že motivace některých postav zůstávají záhadou (závěrečné matčino rozhodnutí je hodně velké wtf). Ke druhé exkurzi do téhle sekty mě už nikdy nikdo nepřemluví. ()
Galéria (16)
Fotka © timebandits films
Reklama