Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Je fajn, keď niečo pekne vyzerá. Je ale ešte lepšie keď je pekná forma aj adekvátne podporená obsahom. A tomu tak podľa mňa v Beyond the Clouds nie je. Príbeh je zaujímavý, tempo typicky japonsky pomalé, čo mne osobne vôbec neprekáža. Čo ma ale vie vytočiť je keď film nastoluje otázky a potom na ne neponúka odpovede (aj keď existujú výnimky alla Lynch). V Beyond the clouds bolo jednoducho príliš veľa vecí nevysvetlených (prečo začala vojna, prečo vežu postavili, aký bol jej účel, prečo vzniklo puto medzi vežou a Sayuri, prečo mali postavy sny so sebou navzájom atď, atď) aby som nad tým vedel prižmúriť oko. 7,5/10. (05.02.2009)

Beyond the Clouds je komorní snový příběh z budoucnosti, jehož atmosféru nádherně dokresluje klavírní hudba a Sayuriny housličky. V alternativní realitě, kde se příběh odehrává, se schyluje k válce a velmi vyspělá technika je na každém rohu, ale v tomto příběhu je vše, kromě hlavních hrdinů, jaksi nevýznamné, mimo střed dění. Blížící se válečný konflikt stojí někde stranou a prakticky ho nevnímáte. Fronta je na 42. rovnoběžce… Zajímalo by mě, jestli má číslo rovnoběžky nějaký symbolický význam (stopaři vědí). Prochází totiž jižním výběžkem ostrova Hokkaido a bojová linie by podle mě měla být mezi ostrovy o jednu rovnoběžku jižněji. Věda a všudypřítomná technika i přes jejich upozadění působí velmi věrohodně. Například pokusy s alternativními realitami, samotná loď, nebo podle názvu lodi pojmenovaný unixový operační systém Velociela, přes který se loď ovládá. Výpis z neúspěšného nahrávání BIOSu vypadal takto (| odděluje řádky): hiroki:~/library/bios hiroki$ ls | VC_bios_960404.lib | VC_bios_960405.lib | VC_bios_960407.lib | VC_bios_960504.lib | VC_bios_960512.lib | VC_bios_960812.lib | VC_bios_b960908.lib | VC_bios_960909.lib | VC_bios_b960909.lib | VC_bios_s960504.lib | hiroki:~/library/bios hiroki$ VC_bios_b960909.lib | verifiyng..... error | BIOS version incorrect, check again, idiot! | hiroki:~/library/bios hiroki$ ls. Pro vaši informaci, ls je příkaz, který v unixových systémech vypíše obsah adresáře. Tento film je ale především o lásce, přátelství a splnění jednoho tři roky starého slibu. Pokud nejste připraveni na zvýšený výskyt surrealistických scén, hraničících s kýčem, a nikam nespěchající pomalu plynoucí děj, tak si ho nepouštějte. Bude vás nudit a nejspíš film nepochopíte. O čem asi tak sní paralelní světy? Už vím co ztrácím. (02.06.2008)

V poslední době se mi čím dál víc líbí filmy, kde nejsou komplikované vztahy mezi postavami. Díky tomu se pocity postav snadno dokáží přenést i na diváka a přesně to je jednou z nejsilnějších vlastností tohoto filmu. Co se týče vizuální stránky, jakýkoli obrázek vyjmutý z 91 minutové stopáže by se skvěle vyjímal na pracovní ploše. Důvodem, proč film neřadím mezi ty nejlepší, je především pozvolné tempo, které by asi vyřešila energičtější hudba. Děj se snaží co nejvíce minimalizovat zásah moderní techniky do příběhu a tak vzniká pro mě příliš nevlídný kontrast dvou světů, jejíž větší provázání, nebo eliminace moderního světa by filmu jistě prospěly. Romanticky založený divák určitě neudělá chybu výběrem tohoto díla. (28.01.2008)

Po dlouhé době narážím na ten smutný paradox: největší slabinou snímku je, že čím víckrát jej divák vidí, tím výše v jeho očích stoupá. Napoprvé mi to prostě všechno zdaleka nedocvaklo a těším se, až se na Za oblaky podívám podruhé. Minimálně na tom "blučku" s kvalitní TV je to pastva pro oči. Někomu možná bude připadat hloupé, že se režie soustředí výhradně na pestrobarevné magické záběry, oplývající přehršlem barev a kýčovitostí, ale je to jednoduše nádhera, to se nedá popřít. Během sledování se mi pak dvakrát vybavil Nolan: poprvé při námětu, nepodobném Inception, no a podruhé počáteční zmateností v ději a postupném rozuzlení, při kterém mi hlavou blesky snímky jako Memento, nebo Dokonalý trik. Zamilovat si tento snímek musí být krajně nebezpečné a hraničící s neodolatelnou nutkavostí protlačit jej do TOP 10... Klasická japonská animovaná NÁDHERA. (17.10.2010)

Zápletka řešící propojení snů a paralelních světů na pozadí stupňujícího se politického napětí mezi násilně rozděleným jihem a severem alternativního Japonska sedmdesátých let je dostatečně zajímavá, bohužel naprosto nevyužitá. Samotný příběh tří školáků (následně pak už studentů) totiž nevykazuje nějaké napětí nebo snad drama, jeho měřítko je velmi komorní, zaměřuje se téměř výhradně na jejich vztahy, pocity a sny. Jenže charaktery mají jen zběžně načrtnuté, a proto se nedaří vybudovat mezi nimi uvěřitelné hluboké emoce, o těch se jenom mluví. Tvůrce navíc soustředil veškerou svou snahu na vytvoření melancholické, snové, až magické atmosféry, což se mu díky precizní kresbě, animaci a podbízivé hudbě sice částečně povedlo, nežádoucím důsledkem je ale neskutečně pomalé tempo filmu, kdy každé dvě repliky dialogu jsou proloženy několika záběry na letící ptáky, odlesky rosy v trávě nebo záblesky slunce v mracích. Ano, zpočátku to je magické, po 60 minutách už jenom ubíjející. (23.02.2012)