雲のむこう, 約束の場所
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
Obsahy(1)
V paralelním světě, kde bylo Japonsko v roce 1974 rozděleno na dva státy podléhající vlivu USA a Sovětského svazu se odehrává příběh o snech, lásce přátelství a samotě odloučení. Dva kamarádi, Hiroki a Takuya, si na severu Jižního Japonska staví tajně vlastní letadlo, aby přeletěli přes hranici na ostrov Hokkaidó, kde stojí záhadná nebetyčná věž, a odhalili její tajemství. Když se k nim připojí jejich spolužačka Sayuri, uzavřou přísahu, že k věži doletí za každou cenu. Po čase ale Sayuri bez rozloučení zmizí, cesty obou kamarádů se rozejdou a trvá dlouhé tři roky, než se začne jejich společný osud znovu naplňovat. Válka mezi oběma částmi Japonska je na spadnutí, výzkum paralelních vesmírů a změny reality, které způsobuje obří věž, ohrožují celý svět a sny, které se zdají spící Sayuri, hrají důležitější roli, než by kdokoli čekal. (Karmin)
(viac)Videá (1)
Recenzie (80)
Romantické sci-fi nás zavádí do rozděleného Japonska, kde tři přátelé - dva chlapci a jedna dívka se snaží přeletět hranici mezi oběma státy a poznat tajemství vysoké věže na druhé straně zátoky. Jejich cesty se ale rozdělí a oni se potkají až za tři roky. To už z nich jsou ale úplně jiní lidé... Tohle je v kostce příběh prvního Shinkaova celovečeráku. Potlačení sci-fi elementu na úkor vykreslení vztahů mezi hlavními postavami filmu jedině prospělo a my si tak můžeme vychutnat příběh krásný jako oblaka, jehož kresba je elegantní jako věž za těmi oblaky. ()
Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* ()
Pribeh ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff....jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut. Extraordinary (9/10) ()
Bylo to dobrý, kvalitní všechno. Na nic si asi nemohu stěžovat, ale ten plagát strašně zavádí. Srazil jsem tomu jenom, protože to nesplnilo moje očekávání. Čekal jsem MICHELLANGELA a přišel Leonardo. Víte jaký je v nich rozdíl? Ne? Je to v dynamice. Leonardo dělá svůj krásný lehoučký šerosvit a Mistr do toho jde naopak tvrdě: dynamika, emoce, pohyb. Kdežto Leonardo: jemní chlápkové jako ženy, malé kontrasty. To mě fakt nebaví. Víte, co jsem si představoval, když jsem ty dva viděl hrát na housle na tom plagátu, to houslové sólo z Bleache, myslím. Dynamické a rychlé. Místo toho nějaký pomalý romantický něco. Prostě přesný opak. Proč se příběh tak táhl? Proč to bylo takové smutné? Proč se jí třeba nesnažili najít a místo toho se rozešli. Je tu hodně proč. SPOILER a i když to samozřejmě, to ani není spoiler, končí dobře, byl jsem smuten, ale neměl jsem k tomu důvod. KONEC SPOILERU. Nejsem si jistý, jak to mám hodnotit. Nemuselo to být takový pomalý, melancholický. Už od začátku vás příběh drasticky tahal do pláče a to já zrovna nemusím. Takže konečně: za příbě uberu * a za hudbu uberu *, nic se s tím nedá asi teď dělat. ()
Väčšinou ma divné, exotické filmy, príliš vzdialené našej náture a štýlu rozmýšlania nezaujmú. Alebo zaujmú a ja ich iba správne nepochopím. Beyond the clouds ma aj napriek tomu, že som ho tak úplne nepochopil, zaujal a páčil sa mi. Je to film, ktorý útočí na divákove zmysly a city a sústreďuje sa na ne viac, ako na svoju vnútornú logiku. Tento film ma chytil, bol jedným z prvých anime, čo som videl a plánujem si ho v blízkej budúcnosti, po šiestich rokoch znova pozrieť . ()
Galéria (31)
Fotka © ADV Films
Zaujímavosti (2)
- Operační systém Velociela, který napsali Hiroki a Takuya pro ovládání jejich stejnojmenného letadla, je systémem typu UNIX. (Xeelee)
- Film získal cenu Seiun v kategorii umění na 44. ročníku japonské SF Convention, cenu Special Distincion v kategorii Celovečerní film na Festivalu komiksů a animace v Soulu v roce 2005, cenu Silver Prize v kategorii Nejlepší animovaný film v diváckém hlasování na kanadském Filmovém festivalu fantazie a také ocenění v kategorii Nejlepší animovaný film na Mainichi Film Awards v roce 2004. (Shley)
Reklama