Masakr na svatého Valentýna

Název filmu a pověst režiséra vytváří očekávání druhořadé akce pro drive-in kina, ve skutečnosti je Masakr na svatého Valentýna zřejmě nejambicióznějším projektem Rogera Cormana. Natočený pro velké studio, se známými herci a, soudě z bohatosti výpravy, také se slušným rozpočtem (který ale Corman, uvyklý guerillovějším podmínkám natáčení, nevyčerpal). Atraktivní komponenty Masakru nezačínají produkčními hodnotami a nekončí otevřenějším zobrazením násilí, které dnes oslní málokoho. Nádherně přímočará, na průběh více než na výsledek soustředěná gangsterka vyniká „živějším“ zapojením kamery, důrazem na faktografickou přesnost a sebeuvědomělýmm vyprávění. Tvorbu Cormanova žáka Martina Scorseseho tak film předjímá jak po stránce obsahové, tak formální. 75% (07.06.2011)

Perfekcionalistické převedení skutečné události na plátno. Ze začátku mě ta popisnost a smysl pro detail neskutečně bavili, ale s nabývající stopáží se to přece jen okouká a v konečném důsledku je to vlastně hodně atraktivní učebnice dějepisu. Výprava, kostýmy i herci vše výborné. Kolísavé tempo a téměř nulová gradace kazí dojem. Bohužel ani velkolepé finále se nedostaví. Zajímavý počin, který ale nakonec padá do vod průměru. [60%] (07.10.2012)

I když Masakr nedosahuje ani zdaleka takových kvalit jako pozdější Kmotr nebo Neúplatní, je to stále dobrá a díky době vzniku velmi originální gangsterka. Pochválil bych obzvlášť kulisy a kostýmy, které navodily tu pravou atmosféru Chicaga 20. let minulého století. Menším nedostatkem filmu je pak děj, který je dost komplikovaný a zahrnuje až moc postav. A ačkoli byla každá z nich stručně představena, ztrácel jsem se v nich. Ale tyhle nedostatky se dají opomenout, zvláť když tu máme tolik sympatických herců v čele s Jasonem Robardsem. (07.06.2011)

Film podle skutečné události z dob nejslavnějšího gangstera v historii. Al Caponeho. 14.2. 1929 gang Al Caponeho zmasakroval členy nepřátelské rodiny. Tento film popisuje události které masakru předcházely. Samotný masakru. I události které následovaly. Herci kteří ztvárňují oběti jsou po smrti ve stejných pozicích jako byly nalezeny jejich předobrazy. (03.05.2013)

Jméno Roger Corman je pro zasvěcené jakýmsi synonymem pro lehkou béčkovou zábavu, ale není to úplně pravda. Masakr na svatého Valentýna se sice utápí ve zkratkovitosti a přesycuje množstvím aktérů, z nichž řadu odbude jen pár větami vypravěče, ale na druhou stranu si drží suverénní tempo a svým netradičním stylem "Kroniky ohlášených smrtí" přidává hlavně v závěru příjemný a ozvláštňující rámec. Moc se mi líbily živé kamerové jízdy v převážně interiérových scénách i výkony herců (mezi nimiž lze na chvíli zahlédnout i Jacka Nicholsona), čímž snímek předchází formálním kouzlům Martina Scorseseho, jenže už jenom ve srovnání s prvoligovými, hutněji vygradovanými gangsterkami od Mártyho a spol nemůžu dát víc než hodně silné 3*... (24.05.2018)