Masakr na svatého Valentýna

I když Masakr nedosahuje ani zdaleka takových kvalit jako pozdější Kmotr nebo Neúplatní, je to stále dobrá a díky době vzniku velmi originální gangsterka. Pochválil bych obzvlášť kulisy a kostýmy, které navodily tu pravou atmosféru Chicaga 20. let minulého století. Menším nedostatkem filmu je pak děj, který je dost komplikovaný a zahrnuje až moc postav. A ačkoli byla každá z nich stručně představena, ztrácel jsem se v nich. Ale tyhle nedostatky se dají opomenout, zvláť když tu máme tolik sympatických herců v čele s Jasonem Robardsem. (07.06.2011)

Masakr na svatého Valentýna je vlastně uměleckou rekonstrukcí vyvrcholení války gangů nad kontrolou nelegálního obchodu s alkoholem v dobách prohibice v Chicagu. Jeho nevýhodou je, že tahle historka je notoricky známá a byla vylíčena na filmovém plátně už vícekrát, navíc tohle atraktivní období amerických dějin je důkladně zpracované a to i hvězdnými režiséry, špičkovými herci s charismatem a producenty, kteří měli opravdu štědrou ruku, takže přes veškerou snahu režisér Corman nemohl u mě na nejvyšší rating dosáhnout. Na druhou stranu, i když se scénárista držel obecně známých faktů, celá ta historka a ty postavy pohybující se nikoliv na hraně, ale už za ní, jsou tak zajímavé, že si divák přijde na své, i když nejde o oskarovou záležitost. Film mě nenadchnul, ale ani nezklamal, je to poctivá gangsterka, které škodí snad jen snaha o co největší faktografičnost, je zkrátka únavné poslouchat, že se ten a ten narodil tolikátého tam či onde a je podruhé rozvedený. Ve snímku se sice neobjevují ty největší filmové hvězdy, ale ani člověk nemá pocit takového toho mdlého kvaziherectví hraných dokumentů posledních let. Celkový dojem: 65 %. (22.09.2012)

Mafiánská kriminálka z dob probihice popisující střet Al Capona a Bugsy Morana. Přísně faktograficky natočená, suše, dokumentárně a se spoustou životopisných dat a monologů. Je tu 20 postav a k žádné z nich si nevytvoříte vztah, většina z nich filmem jen profrčí, je hraná neznámými herci (s výjimkou Robardse a Segala). Corman se natolik bál, že to bude jedno z jeho béček, že natočil poměrně školometskou gangsterku. Všechny hvězdičky ovšem jdou za vizuál, ten retro styl Corman prostě uměl a tady se vyřádil. Malebné pestrobarevné městečko plné nádherných pestrobarevných veteránů, krásných kostýmů, romanticky zasněžených lokací a také působivě vypadajících zbraní. Několikrát jsem si vzpoměl na hraní Mafie a vůbec bych se nedivil, kdyby se tvůrci inspirovali ve vizuální stránce právě tímto filmem. Celkově slušné 3*. (15.07.2022)

Jméno Roger Corman je pro zasvěcené jakýmsi synonymem pro lehkou béčkovou zábavu, ale není to úplně pravda. Masakr na svatého Valentýna se sice utápí ve zkratkovitosti a přesycuje množstvím aktérů, z nichž řadu odbude jen pár větami vypravěče, ale na druhou stranu si drží suverénní tempo a svým netradičním stylem "Kroniky ohlášených smrtí" přidává hlavně v závěru příjemný a ozvláštňující rámec. Moc se mi líbily živé kamerové jízdy v převážně interiérových scénách i výkony herců (mezi nimiž lze na chvíli zahlédnout i Jacka Nicholsona), čímž snímek předchází formálním kouzlům Martina Scorseseho, jenže už jenom ve srovnání s prvoligovými, hutněji vygradovanými gangsterkami od Mártyho a spol nemůžu dát víc než hodně silné 3*... (24.05.2018)

„..on the last morning of his life..“ Docudrama o mužích, kteří zemřeli přirozenou smrti (přirozenou na činnost, kterou vykonávali) a od Cormana snaha zachytit gangsterství jako něco, co hrálo významnou roli v rozvoji americké kultury. Tentokrát ovšem bez typického romantizování, při kterém je hlavní hrdina postaven proti systému a divák má tendence mu fandit. Jenže nezůstalo jen u toho. Svou rozjíveností to připomínalo muzikál, přičemž pěvecký sbor představovaly zvuky Thompsonů, brokovnic a úderů tupými předměty, teatrální Robardsův Capone to tahal k divadlu a spor o kožich Segalova gangstera Gusenberga a jeho blonďaté ozdoby zas neměl daleko do grotesky. Kdo najde v miniroličce Jacka Nicholsona, může si potřít kulky česnekem.. (10.09.2024)