Díler

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Já nevím. Není úplně nejhorší, když je film přesně takový, jako když ho čekáte? A když se řekne "ambientní film Benedeka Fliegaufa o drogovém dealerovi", vybaví se mi naprosto přesně tohle. Já jsem rád překvapován a jsem rád, když mi filmař dokáže, o kolik dál je jeho imaginace před tou mojí. A to mi Fliegauf nedokazuje, naopak mě neustále utvrzuje v tom, že ho mám přečteného a že nemá čím překvapit. Film je to samozřejmě dobře natočený a dosahuje toho, čeho dosáhnout chce. (Stejně jako u Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli táááklhe táááhlé vyprávění odpovídá realitě popisované situace. A stejně jako v Je to jen vítr by se dalo diskutovat, jestli není Benedikt tak trochu kýčař, když se tam uchyluje k holčičkám, co v bílých šatičkách sbírají na poli květiny a zde k ohranému příběhu "dealera, co je v jádru dobrý a raněný člověk, který jen hledá lásku".) Mnoho hypnotizujících scén mě na okamžik strhlo, proto nemůžu a nechci jít s hodnocením nízko, ale k nějaké orgastické spokojenosti mně to prostě nestačí, protože po zhlédnutí nejsem v ničem dál nebo jinde, než jsem byl před ním. 3 a 1/2 (24.11.2013)

Chirurgicky vytažená filmařská složka do absolutního maxima. Hypnotická atmosféra, psychologický teror s temnými zvuky a geniální kamerou, která diváka dostává do stavu účinku psychedelických drog, ale i do temného světa hlavního dealera. Fliegauf s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů, které vzbuzují u diváka temný, depresivní stav do kterého se propadám s čím dál větší touhou. Černota, která vám nevyšumí z hlavy. (31.12.2014)

Ale tak ano ... "drogy jsou zlé a zničí vás ...", to jest stará "urban legend" na úvod. Film jsem dostal jako "novoroční/narozeninový" tip a hned mě vtáhl dovnitř ... Film nezúčastněně, v extrémně pomalém a temném tempu sleduje "příhody" drogového dealera a jeho zákazníků ... Scénář v podstatě jednoduchý, ale forma a zpracování naprosto vede a dělá z filmu to, čím je ... Čím je? Hypnotickým výletem do světa nicoty, prázdnoty, neexistenci dobra a zla, špatně a dobře, ano a ne, ... jakýkoliv duality ... Spousta lidí si může myslet, že sám film se "chová jako heroin", potažmo opiáty ... ne zcela je tomu úplně tak. Jak jsem již psal, je to hypnotický výlet, takže jde spíš o feeling hypnotické prázdnoty, tedy jako po pár pilulích dnes již zakázaného, za komunistů velmi oblíbeného rohypnolu, ( roháče, v eng tzv. "roofies" ...). Který se dal samozřejmě nadrtit, rozputit, oddělit od pojiva v tabletách a vpálit do žíly, stejně jako spousta jiných drog ... Opiáty jsou "hřejivé, sebestředně důležité, fyzicky "tinkles" a neuvěřitelně barevné" ... Takže vítejte ve filmu drog, který vám hypnotickou formou ukáže celou absurditu světa, který skýtají ve finální fázi závislostí a dealingu ... Samota, temnota, nicota, oploštěnost od emocí ... Hlavní hrdina funguje jako "robot/zombie", stroj na roznášení substancí na místa odběru, případnou aplikaci a sociální pracovník, kdy se v dobré vůli občas postará o nějaký problém ... Hodně paradoxní, úsměvné, ale o to víc znepokojující, protože Bůh, drogy a dealeři mají skutečně zvrácený smysl pro humor ... (01.01.2015)

Bezprostředně po zhlédnutí jsem netušila, co si myslet, s uplynulým časem se ale ukázalo, že Dealer je jeden z těch filmů, které je potřeba nechat usadit - "špatné" scény (t.j. ty, které se mi nelíbily) si mysl omluví a zůstane jen čirá radost z Fliegaufova specifického vypravěčského stylu. Aby bylo jasno, omlouvání není nic alibistického, k celkovému vyznění snímku je totiž dost důležitý background - všechny epizody jsou založeny na osobních zkušenostech režiséra, mají tedy reálný základ a tím pádem edukativní rozměr. (Maďarské umělecké kruhy prej po premiéře uznávaly, že přesně takhle vypadá heroinová závislost. Nevim, zkušenost nemám a po Dealerovi po tom asi ani netoužím.) A s takovou se na Bence zlobte, že je příliš prvoplánově vyděračský třeba dějovou linií s dítětem. Já si budu každopádně nejvíce pamatovat momenty, jako návštěvu hlavního hrdiny u otce nebo otázky vzbuzující několikaminutový záběr na plakát kulturisty. (work in progres) (LFŠ 2012) (10.08.2012)