Francesco

"Poslušné ovečky..." Film o velkém utrpení, jehož sledování pravděpodobně přinese utrpení i leckterému divákovi, jako v mém případě. Vyjma fandů masochismu a Křesťanského magazínu :). Rourke podal víc než solidní výkon, přestože mi typově na takovou roli vůbec nesedí. Pro mě osobně příběh postrádá jakoukoliv hloubku, je snůškou nějakých náboženských frází a klišé, zkresleným podáním života člověka, jehož osud mohl být ve skutečnosti opravdu zajímavý. Ve filmu působí opravdu spíš jako nějaký pomatenec. (15.02.2014)

Krásné exteriéry i interiéry, krásná hudba, kostýmům není co vytknout a Mickey Rourke tu pravděpodobně podává svůj životní výkon. Jindy by tohle všechno stačilo k alespoň lepšímu průměru, ale pro Francesca to neplatí. V tom dvouapůlhodinovém nudném moři se všechna tahle pozitiva rozpustila. O to víc zamrzí i ne zcela využitá Helen Bonham Carter v roli svaté Kláry. Navíc František z Assissi je ideální svatý, kterého po nastoupení na svatou pouť nepostihla žádná kontroverze, žádné pochybování o správnosti svého počínání a to místy působilo dost protivně. Ve Vatikánu se film určitě líbí a rozhodně by neměl chybět ve filmotéce správného křesťana, ale mě Francesco, alespoň ten filmový, vůbec neoslovil. 40% (26.10.2014)

Ná to takovou správnou, hutnou a páchnoucí atmosféru.. Mickey Rourke předvádí skvělý výkon v roli svatého Františka z Assisi (podle kterého si současný Papež František převzal jméno), naprosto vše jsem mu věřil. Stopáž je možná lehce přepálená, ale jinak je to velmi zajímavý film, na osmdesátá léta docela nezvyklý. škoda snad jen toho, že se k ději dostáváme ve vzpomínkách, to trochu mate...70% (18.04.2022)

Nejdřív jsem viděla okleštěnou americkou dvouhodinovou verzi (ke zhlédnutí na archive.org...německá je osekaná dokonce o 40 minut). V původní (dvouapůlhodinové) podobě je k dispozici jen italská verze, kterou doporučuju. Americká verze totiž zoufale nefunguje, protože ta chybějící půlhodina nejsou jen jednoduše vystřižené scény; původní verzi přetváří zcela po svém, scény jsou odlišně aranžovány až do té míry, že to narušuje děj a jeho kontinuitu (na druhou stranu jen v americké verzi uslyšíte reálné hlasy herců, v italské jsou nadabováni...takže suit yourself). K samotnému filmu: mám rozporuplné dojmy. Jeho pojetí jako vzpomínání Francescových blízkých mi nevadí, problém je, že jejich "vstupy" nejsou zahrány moc přesvědčivě. Nedokážu se taky ubránit dojmu, že film by nebyl ani z poloviny tak zajímavý, nebýt MR v hlavní roli - jeho herecký výkon mi tady paradoxně nepřipadal extra přesvědčivý, ale jeho charisma mě spolehlivě drželo u obrazovky (kvůli němu na to mrknu třeba i potřetí, abych si utvořila definitivní názor:)). Jinak má film stěží co nabídnout. Přečtení Francescova "životopisu" od Franca Cardiniho moje pochybnosti spíš prohloubilo - scénář reinterpretuje i to málo faktů, která jsou o Francescovi známa, což mu na důvěryhodnosti nepřidává. Přes všechnu kritiku musím říct, že film má své kouzlo a za zhlédnutí stojí. Vangelisův soundtrack je tradičně skvělý a k filmu pasuje, i když je, stejně jako celý film, podivně chladný...přesně to, co bych u podobného tématu nečekala. (04.05.2013)

PRO MUŽE:Je jen mizivé promile osobností, mocných či svatých, tak či onak spojených s katolickou církví, které si zaslouží respekt a úctu i po staletích od své smrti. Jedním z nemnoha je bezesporu svatý František z Assisi. Pokud takového světce přivede na plátno v mladém věku budoucí ordinérní prasák a notorický představitel mordýřů a gaunerů, jako je Mickey Rourke, pak je zaděláno na pozoruhodný filmový paradox. Rourke zde podal výkon na hranici lidských možností a v jeho stínu upadají všechny ostatní postavy do šedé zapomenutelnosti. Je jen škoda, že skromná výprava a strohá popisnost tento film posílají kamsi k průměru vatikánské propagandy. Nicméně třeba scéna, kdy František podlehne pokušení a rozdá si to sexuálně s hromadou sněhu, aby si z ní posléze uplácal ženu a syna, patří k nelepším okamžikům filmařiny, kterými mě mohl nahatý Rourke oblažit.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Madam, vidět Mikckey Rourka jako citlivého a láskyplného božího prostáčka je stejně běžné jako vidět Klause v červenci lyžovat na Václaváku ve spodním prádle své paní. Prostě nikoliv nemožné, jen velmi vzácné. Vynikající hudební doprovod – Vangelis. Extatické stavy Františka, kdy prožívá své duševní blaho ze spojením s Bohem a přestává vnímat své okolí, tak jako každý mimoň, jsou v Rourkeho podání čistokrevnou filmovou lahůdkou. Nemusíte věřit v Boha, ale po shlédnutí filmu v Rourkeho Francesca budete věřit na tuty.          HLÁŠKA:Je snadné uctívat obrazy, protože ty nikdy netrpí hladem a zimou. (02.12.2012)