Ligeina hrobka

Přiznám se, že povídku jsem jako jednu z mála nečetl. Ani nevím, zda knižně v češtině vyšla, možná už hodně dávno. Kažopádně motiv zemřelé milované se objevuje i v jiných Poeových povídkách - např. Berenice. A povídka Eleonora je dosti té zfilmované podobná. Corman opět přizval uhrančivého V.Price, na kterém kvalita snímku stojí, a rozehrál zpočátku romantický (nikoliv sentimentální!) příběh, jenž se později vyznačuje režisérovým rukopisem - snové scény, černá (poeovská) kočka, chodby, sklepení, pavučiny a pro změnu egyptská božstva. Příjemně gotická atmosféra, jak to jen Corman uměl... (31.10.2010)

Kulisy a atmosféra byly lepší, než příběh sám. Za celou dobu se mi nepodařilo úplně pochopit, co je vlastně ta Lingeina hrobka, jestli ta mramorová záležitost na hřbitově, nebo ten dům voskových figurín, který vybudoval její vdovec. Jak mám černé kočky ráda, tak tohle hnusné, neustále kvílející, agresivní a otravné zvíře mě, podle záměru režiséra, neskutečně sr.... iritovalo. Hon na lišku ze začátku filmu mi příjemně nostalgicky připomněl Fantomase kontra Scotland Yard. S filmovými liškami na honu to je evidentně vždycky poněkud zapeklité. (25.07.2013)

Slogan "cormanovka" mluví za vše. Jako synonymum se vybaví "májovka" či "verneovka", tj. díla lhostejno, zda tzv. umělecká či "lehká", zpravidla však myšlenkově (pro někoho příliš prvoplánovou formou) podnětná a čtenářsky zvláště vděčná. LIGEINA HROBKA patří mezi nejvděčnější "poeovky", jejichž specifikum spočívá v úspěšné, na receoci romantismu založené balanci mezi dobrodružným, vědeckofantastickým, detektivním a gotickým žánrem. Cormanovi se podařilo najít univerzální poetiku jedinečné filmové řeči, která plně zachovává tajemnost zpravidla mlžné krajiny, dekorativnost historistických interiérů ponapoleonského světa první poloviny předminulého století a alespoň zčásti metodu někdejšího deklarativního herectví romantismu, která postihuje se zdarem duchovní svět poeovských hrdinů. Motivy i situace se mohou různit, popsaná kostra však zůstává. Básníka HAVRANA činí i v tomto ohledu stejně nesmrtelným a klasickým jako Rogera Cormana, který Poea se zdarem proměnil v úspěšného současného filmového autora. (25.12.2010)

Famózne exteriéry (snímané za jasného dňa,bez hmly!), báječné interiéry (mojím favoritom sú morbídne sochy v románskom štýle). Z literárnej predlohy zostala len kostra, dokonca mám pocit, že tu ide o kostru viacerých Poeových poviedok. Výsledný film je sledom košatej romantickej imaginácie (napr. atmosférické intermezzo pri Stonehenge, alebo - ak chcete - blbé pseudofilozofovanie pri Stonehenge) a ako celok pôsobí dojmom skutočne originálnej (napriek tradičným rekvizitám) filmovej adaptácie. (16.11.2010)

Tradičně důmyslná práce s barvami, uhrančivý Vincentův hlas a zatraceně cool hipísácké brýle. Na druhou stranu neuvěřitelně křečovité vedení herců, neschopnost vygradovat jakoukoliv scénu a monotónní snímání přes objekty. Tenhle Corman zapadl prachem více, než by bylo zdrávo a pokud nemáte náladu na tradiční propriety E.A.Poea a Rogerův přístup k literární klasice, je lepší na tuhle osmdesátiminutovou jednohubku zapomenout. (13.02.2007)