Jdi, žij a někým se staň

Dramatické putování falešného etiopského Žida je jistě lahůdkou pro filmové fajnšmekry, avšak pro slaboduchého idiota toužícího toliko po zábavě, tedy pro mne, to žádný zázrak není. Já se jednak chvílemi nudil, chvílemi jsem si pletl jarmulku, dokonce jsem se stihl i obříznout, ale hlavně jsem neustále musel odrážet přímočaré útoky na mé slzné kanálky, na což jsem poměrně alergický. (03.07.2015)

Po zhliadnutí tohto filmu som sa nadobro vzdal svojho zlozvyku, ktorým je fakt, že som si nedokázal umyť zuby bez toho, aby som mal pustenú vodu - a to s dobre silným prúdom. Nechcem tu rozdávať žiadne posolstvá a už vôbec sa neplánujem hrať na "očisťujúceho" misionára, ale fakt ma tento príbeh dostal a opäť raz donútil k zamysleniu. Veľmi smutný a nezávideniahodný osud hlavného hrdinu ma spočiatku dokonale ubíjal, no neskôr som sa aj ja vzchopil a fandil mu. 140 minút aj vďaka bezchybnej práci ľudí - od režiséra, cez hercov až po posledného člena štábu, ušlo ako voda. Pôvodné plné hodnotenie som však nakoniec stiahol, možno kvôli tak trochu urýchlenému a z časti aj "spackanému" záveru, ktorý ma uspokojil v porovnaní s predchádzajúcim dejom len na pár percent. (16.06.2008)

Je fajn vidieť film, odohrávajúci sa v Izraeli a nezaoberajúci sa primárne I-P konfliktom. Je tiež fajn vidieť film, odohrávajúci sa v Izraeli a zaoberajúcim sa problémom rasizmu medzi bielymi a čiernymi. Je fajn, keď naopak film čiernobiely nie je a ukazuje aj nešváry etiópskych prisťahovalcov. Hľadanie svojho miesta vo svete je na živote to najťažšie a keď vám to neuľahčuje ani prostredie, môže to z Vás urobiť buď trosku, alebo človeka morálne veľmi silného a odolného. Ako skončí Shlomo, nebudem prezradzovať, pretože tie dve a pol hodiny čakania za to určite stoja. Je trochu paradoxné sledovať film, kde počúvame v origináli francúzštinu a postavy by mali rozprávať hebrejsky, vďaka výborným hercom (vždy spoľahlivý Roschy Zem, všetci traja predstavitelia Shloma a ďalší) si na to po pár minútach zvyknete. (23.09.2013)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

ANO, tenhle film je zručně natočenou story o dospívání černošského chlapce v cizím prostředí; ANO, tenhle film má dobrou hereckou podporu; ANO i NE, tenhle film si pohrává s otázkou multikulturní společnosti, ale příĺiš z ní nevytěžil; NE, tenhle film nemá skutečné emocionální vrcholy; NE, tenhle film ve skutečnosti není příliš sofistikovaný, i když by si to zasloužil. (10.01.2010)