Jdi, žij a někým se staň

Videl som od Mihaileanua aj jeho Vlak života, ktorý podobnú problematiku podáva s humorným pohľadom a tak som ostal (príjemne) prekvapený, keď som sledoval dosť pochmúrny a miestami veľmi smutný príbeh o Šlomovi. Hlavne prvá polovica filmu je 100%-ná a vďaka nej dávam plné hodnotenie. Druhá polovica filmu nemá taký emotívny náboj, samozrejme okrem silného záveru, ktorý sa síce dal vytušiť, ale v tomto prípade to nijako neznižuje kvality filmu. Pochválim ešte herecké výkony, najmä detských postáv, ďalej stojí za zmienku aj dobrá a vhodná hudba a samotná technická stránka filmu. Samotné posolstvo film je kapitola sama o sebe! (03.06.2008)

Epická sonda do života etiopských židů navrátivších se do domovského Jeruzalému. Va, vis, et deviens popisuje život černošského chlapce od útlého věku do adolescentského života. Šlomo není ovšem obyčejným chlapcem, má jedno velké tajemství, se kterým bojuje značnou část filmu. Možná nakonci až moc natáhlé a úplný konec filmu je předvídatelný již od první 20 minutovky, i tak je to trefa do mého vkusu a místy jsem se i nenuceně od srdce zasmál a proto i tento produkční mix si zaslouží minimálně 85% 5* ! (18.06.2012)

Očekávala jsem agitku o v podstatě šťastném (a vysněném) životě Falašů ve státě Izrael. A ejhle, dostalo se mi historicky téměř věrného, ale především pravdivého a emocionálně velmi silného filmu. Operace Moše, operace Noach jako akt solidarity na straně jedné a desítky tisíc etiopských židů, kteří museli čelit mnoha ústrkům majoritní izraelské společnosti na straně druhé (pocit nepochopeni je zde umocněn tím, že hlavní hrdina pochází z křesťanského prostředí; ovšem jeho adoptivní rodiče se ukáží být velmi epatickými). Nutno říci, že integrace Beta Esroel skutečně nebyla snadná. "Adam haja adom" – naprosto úžasná scéna ze soutěže znalostí Tóry. Hodně autentické a nevyumělkované. Moc, moc dobré. Nebýt vysoce nepravděpodobného závěru (shledání s matkou v uprchlickém táboře), dala bych plný počet hvězd. (02.02.2010)

Tak tohle je za plnou pálku a nebudu o tom vůbec polemizovat. Třikrát sláva, poněvadž dokonalé a harmonické spojení etnického, náboženského a rodinného konfliktu je tak dokonalé, že to předčilo mé hluboko zakořeněné očekávání. Nedupe a nechce, abyste koneckonců stáli přímo na něčí straně, ani nemusíte plakat, i přes to, že dojemné to je někdy až hanba. Cože si to tedy žádá? Jen se posaďte, přemýšlejte a zkuste si představit, jakou částí našeho života se táhne potřeba někam patřit a jak moc nás trápí, když nám schází ten nejvíc kompatibilní vzorek, jímž je nukleární rodina. Až dojdete k pocitu, ke kterému jsem také došla, možná uvidíte, že vždycky je možné být v zemi, kde se cítíte doma, cizincem. Další bod, ve kterém frustrace může nabývat na své míře. No a v neposlední řadě, když se v nás někdo zklame, je prostě pravdou, že nás to leckdy může mrzet víc, než jeho samotného. Tak, to mě teda stálo hodně úsilí, ale, směle do toho, zajisté si tento počin najde mraky svých interpretů. A možná, že to je očekávaným cílem. (23.03.2011)

Nebudu se tu pitvat v popisování obsahu, název mluví za vše. Příběh je vyprávěn krásně nenuceně, a jak tak pozvolna plynul, já se do něj zamilovávala čím dál víc. Bylo by snadné udělat z takhle silného tématu srdcervoucí břečku, ale toho se Mihaileanu naštěstí nedopustil. Místo toho nám naservíroval čistou naději tam, kde byste ji čekali nejméně. Druhá půlka byla možná trošku rozvleklá, ale já nebudu hnidopich, protože mě tohle pohlazení na duši vzalo na 100%. (18.01.2010)