Hra na vraha

Solidní slasher, jehož největším nedostatkem je, že na krvavé řádění vraha si docela dlouhou chvíli počkáme. Ovšem pak už to stojí za to! Měl bych samozřejmě i další výtky ke scénáři (kam se ve finální části příběhu poděla postava Leslieho Nielsena?), ale nemá cenu to příliš pitvat. Za ta léta jsem se naučil, že takovéto slashery se musí brát trochu s rezervou, jinak po nich člověk je akorát naštvaný. Prom Night je dle mého názoru dost podhodnocený slasher, který se v USA stal kultem hlavně díky účasti Jamie Lee Curtis. Ostatně za humorně odlehčeným pokračováním to mírně zaostává. (19.04.2018)

Úvodní scéna, kde si děti hrají a dojde k nehodě, je velmi slibná, ale s ní vešekrá zábava bohužel končí. Zbytek je na můj vkus až moc nudný teenage slasher. Navíc, než se pořádně něco rozjede, strašně dlouho to trvá. A vrah? Když nebudeme brát v potaz to, že není ani trochu těžké přijít na to, kdo jím je, tak jeho počínání je dost zmatené. Prostě takový ňouma u kterého jsem každou chvíli čekala, že nejvíc se mu podaří zranit akorát tak sebe... a myslím, že takhle by to rozhodně být nemělo. Z vražd toho taky není moc vidět a pokud ano, tak jsou takové kečupové a celkově nic moc. Důvod proč vlastně dávám 2* je Jamie, která jediná umí aspoň trochu hrát a dost mě bavilo se na ní dívat. (27.07.2011)

Postery Prom Night (Jamie Lee Curtis s krví potřísněnou sekerou v rukou či blištivý vykošťovák zobrazený mezi zlověstnýma očima vraha v masce) vzbuzují v divákovi očekávání čistokrevného slasheru. Realita je ale trošku někde jinde. Na začátku dílka tvůrci divákovi předhodí nevinnou dětskou hru na vraha, která se záhy mění v tragédii. Poté se děj posouvá o několik let vpřed, kdy se partička dětí z Hamiltonovy střední školy chystá na maturitní ples. Všem je jasné, že oslavovat vyrazí i účastníci tragédie, která se před lety odehrála. Už jen stačí klasické výhružné telefonáty skřehotavým hlasem a kolotoč zabíjení se může naplno rozjet. Ovšem na ten si divák bude muset počkat až do závěrečné půlhodinky. Předtím se má šanci naplno seznámit s hlavními postavami snímku, které jsou na slaher velmi solidně propracovány. V průběhu rozehrávání vztahů mezi jednotlivými postavami probíhá různé nadhazování identity vraha, kterou divák nemá šanci tušit až do samotného finále, které krví opravdu nešetří a vynahrazuje divákovi čekání na slasherovou jízdu. Vraždy jsou celkem obstojně ztvárněny a závěrečné vrahounovy hrátky za doprovodu ukrutné disco hudby jsou přímo k sežrání. Třešničku na dortu představuje postava údržbáře Sykese, která vyvolává negativní pocity nejen ve středoškolačkách, když se jim motá kolem šaten a sprch, ale i v divákovi samotném. Celkový dojem z Prom Night vystačí v pohodě na čtyři hvězdy. (26.02.2011)

Hra na vraha kulišácky pojmenovaná v rámci festivalu Otrlého diváka jako Maturiťák je popravdě jen další v řadě nechtěně komediálních hororů. O to víc, když se tu jako ředitel gymnázia velebí Leslie Nielsen, jehož vtipný ciferník si nejde s ničím jiným spojit než s Bláznivou střelou. Už jeho samotné vzezření vyvolává úšklebky a úsměvy od ucha k uchu. Takže si dovedete představit, co ve vás vyvolá, když už se v úvodních titulkách jen zjeví jeho jméno. Naneštěstí se o komedii nejedná, ale o béčkový slasher! K tomu Halloweenská ženská drtička Jamie Lee Curtis, ale její přítomnost nic nezachraňuje. Samotné mordovačky teenagerů jsou de facto až při konci, takže se dobrou hodinu opravdu nic závratného neděje. Pokud se ale rochníte v žánrových klišé a občas v dementním vyznění scén, tak by vás to mohlo bavit. Kdybych nebyl v sále za přítomnosti chichotajících Otrlců, tak se při projekci doma asi pekelně nudím. (06.11.2018)

Robert A. Silverman, v době, kdy měl za sebou Cronenbergův The Brood a před sebou Scanners, Naked Lunch a eXistenz, si střihl epizodní, avšak nepřehlédnutelnou roli lehce úlisného školníka na střední v tomto 'když Kanaďani dělají totéž, nemusí to ani zdaleka být vžycky totéž', béčku s bonusem. Jen jeden z důvodů, proč by se na Prom Night mohli podívat nejen příznivci jistého oblíbeného pokleslého subžánru, kteří si, ke své škodě, myslí, že sledují “nepovedenou” verzi něčeho, co mají rádi. Pohrát si se slasherem s nadhledem jde jistě mnoha způsoby, ale vsadil bych se, že zrovna tenhle, old-schoolový, v němž jde o to, že málem každý osvědčený formální postup dovedete jen maličko, ale zcela neskrývaně, přes čáru, jen tak nezestárne. (05.11.2018)