Októbrové nebo

Milý malý film, který nám cestou dojemného příběhu plného těch nejkrásnějších lidských vlastností, činů a charakterů připomene to, že každý má šanci stát se tím čím chce, jen musí vytrvat. Jenže tenhle vypravěčský kýč je podán tak zajímavým způsobem, že většinou budete chlapcům s raketou držet palce a zamačkávat slzy dojetí, než aby jste kroutili hlavou nad do očí bijícím patosem. (27.01.2008)

Škoda předvídatelnosti (což je u takových filmů běžné) a ztráty tempa kolem poloviny, kdy se Homer vysíral v dolech, protože jinak to byl bezvadný příběh obyčejných lidí, kteří něco dokázali, i když je od toho všichni odrazovali a dokonce jim podráželi nohy. Člověk jednou za čas takovou inspiraci potřebuje a tahle byla moc pěkná. 85% (22.01.2018)

Taký priemerný rodinný životopisný film o chlapcovi, ktorý sa svojim nadšením pre rakety prepracoval zo zapadákova do sveta, plný obvyklého klišé. Nad priemer ho ťahá najmä vzťah medzi hlavným hrdinom v podaní roztomilého Gyllenhaala a jeho prísnym otcom v podaní Coopera. Zvyšok línií je taký miliónkrát obohratý priemer. Proste Hallmarkovsky sladký film na jedno pozretie. 6/10. (03.08.2016)

Velmi příjemný film, ve kterém patos, pravé rodinné hodnoty a další správné věci naštěstí drží na uzdě pohodová nálada a velmi dobré výkony všech zúčastněných. Může se zdát, že rodinné drama o chlapci z hornického města, který chce být raketovým konstruktérem, není právě typická látka pro Joa Johnstona. Ale to se může jen zdát - on si totiž s dobovou atmosférou, partou kluků a jejich dobrodružným zápalem vyhrál jako vždy, ačkoliv ke konci se to, pravda, trochu táhlo. (10.12.2016)

Myslím, že snad každý má nějaký svůj malý film, za který by strčil ruku do ohně a zuby nehty bránil jeho pověst. Já jsem takový osobní kult našel právě v Říjnovém nebi. Byť bývají podobné příběhy o cestě za vytyčeným cílem odshora dolů naplněné dráždivými a pro někoho přímo nesnesitelnými klišé, nechám se jimi občas docela ochotně strhnout a Johnston se mi v tomhle případě vyloženě trefil do nálady. Nečekejte nic moc originálního nebo řemeslně nadstandardního a bude vám u toho tak příjemně, že už po pár minutách byste klidně i zavolali kumpánům připraveným v hospodě, ať na vás dvě hodinky počkají. (17.11.2012)