Demonlover

To si takhle Olí jednou řekl, že když napíše řádně mudrlantský scénář, který se nějak vyjádří k něčemu aktuálnímu a řádně se to odprezentuje, bude ta šroubovaná blbina možná i mudrlanty slušně přijata. A von bude za umělce. A taky to musí být jakožethriller, aby do kina dostal i jiný blby než mudrlanty. - Což o to, ta trochu přepálená (svou pestrostí) forma vyprávění mi docela seděla. Jenže mi film zabila až zhovadilá snaha ,,překvapovat" nenadálými odhaleními a ,,šokantním" závěrem. (03.08.2023)

Už dlouho jsem neviděl takhle utahaný film, který bych dokoukal na jeden zátah od začátku do konce. Film se snaží šokovat a trápit podobně jako kdysi 8mm a stejně tak se snaží diváka vtáhnout do podivného děje na mezi snem a realitou, jako klasiky od Lynche, ale ani jedna rovina se nedaří. Film má svou zvláštní atmosféru, která občas dokáže zaujmout, ale nedokáže pořádně odvyprávět příběh ani cokoliv sdělit a už vůbec neví, čím chce být. Pocitově mi to přišlo jako minimálně 3 hodiny a 2* jsou za občasné náznaky něčeho zajímavého. (08.10.2018)

"Neviděls nic. Nikdo nic neviděl. Nikdy. Dívají se, ale nic nepochopí." Já jsem se tedy díval a taky jsem to tak úplně nepochopil, ale to bude nejspíš tím, že jsem si k tomu naivně nezapnul převaděč spojitosti. Patrně proto jsem byl v ději trošku ztracený, ale kdybych tvrdil, že jsem se chvílemi nebavil, tak by byla asi stejná pravda, jakože jsem nikdy nevypustil cosi mazlavého při sledování porna. (31.05.2016)

Korporátní sféra se podobá prostředí špionážních služeb + téma virtuální pornografie, kde mohou nastat absurdní situace skrze globální propojení sítí. Postavy se drží v určité plochosti, protože hrají hru, v níž je třeba skrývat karty. Protagonistka se pak ovšem skrze vyprávění odkrývá coby mnohem zranitelnější, než se zprvu zdá. Takový cronenberovsky tematický snímek. Dramatizace je potlačená nebo vytváří nečekaně vyhrocené scény. Divák záměrně nedostává stylistická vodítka, čili film pracuje s jistými žánrovými prvky antižánrově. Subjektivně jsou zde dvě hlavní témata – první se týká toho, že chladný manipulátor, který využívá ostatní osoby jako nástroje pro dosažení cíle, se ukáže být naopak křehkou obětí, přičemž zdánlivé oběti jsou v dané hře ještě horší (ve smyslu větší svině). Každý další krok tenhle stav prohlubuje. Druhé se týká digitální provázanosti, v níž dochází k makabrózně bizarním propojením (teenager během přípravy na hodinu biologie vymýšlí scénáře pro SM pornografické scény, v nichž figurují skuteční lidé, všechno přitom vypadá jako virtuální hra). (12.01.2019)

Prvních patnáct, dvacet minut začíná velice slibně - japonská firma zabývající se erotickými manga animacemi chce přejít na 3d animace, a k tomu potřebuje (samozřejmě) peníze. Začínají jednání s francouzskou firmou o převzetí podílu, a ... v tomto okamžiku jsem přestal chápat o co šlo. Nejdřív se do toho zapletli američaní, pak někoho zabili, pak jedna holka unesla druhou, pak se daly zas do kupy, pak ji zase unesli, pak najednou byla zase zpátky, pak šla na večeři se svým kolegou, pak se s ním vyspala, pak ho zastřelila, a najednou zase byla kdesi chycená, a pak utekla .... prostě jeden velký chaos. Aneb jak kdosi ve filmu pronesl: "Dívají se, ale nic nepochopí." ... (22.03.2004)