Amen.

"To je provokácia gestapa. Ako môže člen SS chrániť Židov!..." Celkom chápem prečo cirkev zakázala tento film. pravda bolí, no zakázané chutí ešte viac. Mám rád filmy, ktoré sa snažia aspoň trochu vyvrátiť všeobecne negatívny pohľad na nemeckú stranu. ono pri podrobnejšom skúmaní nestranný človek musí dať za pravdu faktu, že hon na Židov sa síce v Nemecku začal, ale ochotne sa k nim pridala takmer celá Európa. Cirkev mala medzi ľuďmi silný hlas, ale ako je možné vidieť, vôbec ho nevyužila. Takáto záhadná nečinnosť sa diala aj po správe Rudolfa Vrbu, ktorý utiekol z Osvienčimu a podal celému svetu podrobnú správu o dianí a zverstvách v Osvienčime. Maďarských Židov sa napriek tomu zachrániť nepodarilo. Spojenci a zvlášť USA, od ktorých sa to čakalo neurobili dokopy nič, čo by zastavilo deportácie, napriek tomu, že vedeli o počtoch, polohe i deportačných trasách... Je hanbou, že cirkev v tomto smere neurobila rovnako nič, čo sa zvlášť bije s prikázaním "nezabiješ". Jednoducho banda falošných pokrytcov. Výborný film. 80%. (13.02.2016)

Silná látka (historická vina cirkvy počas holocaustu) v pôsobivom spracovaní. Film sa nesnaží senzáciechtivo útočiť, ale odhaľuje skôr skutočné fakty jednania cirkvy počas genocídy (vedeli o tom a pritom ani v jednom vyhlásení ani len nespomenuli nie kritizovali počínanie nacistov - čo neurobila cirkev doposiaľ 2005). Najpôsobivejšie sú scény márneho snaženia idealistického kňaza a jeho konfrontácie s pápežom a ostatným vatikánskym osadenstvom - počas týchto dialógov až mrazí. Pôsobivé sú aj scény z koncentračných táborov, kde režisér neukazuje takmer nič, ale symbolika je ďaleko pôsobivejšia - dynamizujúci prvok prázdnych vlakových súprav, nazeranie do plynových komôr alebo nočné spaľovanie. Z hercov je výborný najmä Ulrich Tukur v úlohe hlavného chemického odborníka ss, ktorý však nedokáže zabrániť mašinérii, trochu kýčovejšie vyznieva postava M.Kassovitza ako idealistického obetavého kňaza a zaujme aj M.Iures(záporák z Peacemakera) ako pápež. Celkovo ďalší pohľad na holocaust tentokrát opäť z inej perspektívy - film dôležitý a pôsobivý, aj keď miestami trochu schématický, čo vyvažuje najmä poctivá kvalitná réžia skúseného Costa-Gavrasa. (06.05.2005)

Od režiséra formátu Costy-Gavrase čekám přece jen víc než od tuctového filmaře a film, za který bych v případě jiného režiséra byl ochoten nadělit slabší 4*, Costu-Gavrasovi nadělím pouhé 3. Ze všeho nejvíc mně totiž jeho Amen připomíná jiné drama slavného režiséra, a to Katyň polského veterána Andrzeje Wajdy. Mimořádně silná látka, snaha prodat co možná nejlepší výsledek, ale na konci něco trošku přebývá, něco trochu schází, specielně v případě dramatu Costy-Gavrase se místy moc mluví a místy plyne snímek příliš pozvolně, v některých případech se neobjevují ve filmu dostatečně charismatické herecké tváře. Zkrátka ve výsledku je to jen průměrné drama, které pozvedává motiv šoy. Z historického hlediska je samozřejmě zajímavé podívat se na angažmá katolické církve za 2. světové války, kde má své světlé, ale i velmi stinné momenty. Genocidě Židů se zabránit nedalo, ale řada věcí se mohla říct odvážněji a především to rozhodující máslo na hlavě má papežský stolec už ze 30. let, kdy dláždil cestičku nacistům k moci tím, že katolické Centrum jako politický jazýček na vahách v podstatě vmanévroval do spolupráce s NSDAP... Celkový dojem: 65 %. (25.01.2015)

„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. (25.01.2015)

Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. (20.06.2013)