Nezvestný

Já se ale vážně snažila. Muselo to být velké utrpení a navíc zcela ubíjející nejen pro otce, ale i pro manželku projít si tak strastiplnou anabází v hledání manžela a syna v podmínkách, kdy šlo mnohdy i o jejich život. Problém byl asi ve mně, protože to s postupujícím časem začalo být ubíjející i pro mě. Možná, že kratší stopáž by neuškodila. Já jsem se těšila hlavně na Sissi, ale té se tam až tolik prostoru nedostalo a do oka mně tentokrát padnul výborný Jack Lemmon, který dokázal být přirozeně dojatý a zároveň i rozhořčený. Těch filmů podle skutečných událostí je opravdu hodně, ale nedá se nic dělat, v tomhle případě já nad průměr nejdu. (23.07.2014)

Já vím. Po Z a État de siège jsem mohl něco takového čekat, ale myslel jsem, že americká produkce Costa - Gavrase trochu zklidní... Nezklidnila a tak dál plive žluč a síru na liberály a jim podobnou chamraď. Yvese Montanda nahradil Jack Lemmon. Jeho politicky neuvědomělý otec, jenž odmítá všechny ty přehnané politické teorie své snachy, ale nakonec přece jen prohlédne a uvědomí si zkaženost zahraniční politiky své vlasti je naivně napsanou postavou. Bravurně zahranou, ale otravnou, jako všichni ostatní. Příliš nepřekvapí - u Gavrase jinak velmi dobrý - střih. Přechod mezi flashbacky je totiž až otravný - protože není. Přecházíme v jedné časové rovině hned do druhé a naopak. Ale co je největší podraz na diváka je samotný průběh pátrání. Aby se jevil napínavější je nám hned ze začátku zamlčen hlavní důkaz. Odhalit jej totiž, tak každému rozumnějšímu člověku dojde, jak se věci mají... Na druhou stranu musím vyzdvihnout velice přesvědčivě ztvárněné prostředí Chile během vojenského převratu. Právě scény odehrávající se na vylidněných ulicích, na národním stadionu, využívaného jako internační tábor pro politické oponenty a zejména v márnici se stovkami zastřelených jsou skutečně silné a vypoví více než řečnění a obviňování všech pravičáckých sil. Raději doporučuji sehnat - sice ještě levičáčtější, ale o to lépe natočené - filmy, o kterých jsem se zmínil na začátku. No ano, Vangelis válí... (04.10.2008)

S politikou je to tak, že nikdy nevíte, kdo a proč stojí za různými převraty, majdany a revolucemi, a jestli se priority během pár týdnů nezmění a nebude zas vše jinak. S filmy o politice je to tak, že záleží na smýšlení tvůrce, každopádně velmi často vznikne film nikoliv nestranný, ale černobílý. Buď ze všeho obviňuje americkou vládu, nebo naopak patrioticky představuje hrdinné americké „osvoboditele“. Čest výjimkám, ale na žádnou si teď z hlavy nevzpomenu. Costa Gavas je levičák, ostatně je to Řek, takže platí první varianta. Neříkám, že to tak nebylo a často není, ale ony ty revoluce někdy neřídí jen vlády, často v tom jedou právě byznysmeni (což je varianta, kterou tento film nepřipouští, ačkoliv otec je vlivný americký podnikatel a má mnohé konexe), kteří na nějakém tom převratu chtějí vydělat. Protože i postavy jsou představeny jen šablonovitě (mladík je vzorný a milující manžel, který sice jezdí na výlety s fešnou fotografkou a občas s ní musí přespat na jednom pokoji, ale nikdy spolu nic neměli; jeho manželka je věrná a milující; oba mají levicové smýšlení a i když na tom nic nevydělají - z čeho teda žijí? - vydávají levicové noviny; otec je typický nevěřící Američan, který prostě musí uvěřit - i když je jako věřící... ačkoliv Křesťanské vědy mi moc o víře nepřijdou...), zkrátka postavy jsou jen šablonky a těžko jim věřit a těžko pak věřit i samotnému filmu s jistě velmi silným tématem. Jack Lemmon hraje velmi dobře, Sissy Spacek jako herečku rád moc nemám, ale tady je docela snesitelná, ale holt nemají až moc co hrát, protože všechno je podáno poměrně povrchně, včetně vztahů. Mno, a když točíte takhle vážné téma o převratu v jihoamerické zemi, přijde mi poněkud kontraproduktivní cpát sem okatý product placement. (17.07.2021)

Z filmu je zřejmé, proč jsou Američané tak hrdí a sebevědomí. Věří totiž svému státu a právu. To se o nás říci nedá, protože nemáme v co věřit. Leda tak v korupci, nespravedlnost a falešnou pravdolásku. Také se mi líbilo vyobrazení politického převratu v zemi a co to všechno obnáší. Výjimečný stav, zákazy vycházení, neustálé prohlídky a kontroly až po mrtvoly v ulicích. (24.11.2019)

Od lojálneho občana štátu k žalobcovi oficiálnych predstaviteľov toho istého štátu ľahko a rýchlo. Teda skôr ťažko a rýchlo. Pretože ide o zmiznutie vlastného syna. Otec sa vyberie pátrať po ňom priamo do Chile krátko po prevrate. Ulicami znie streľba, v noci platí zákaz vychádzania a všade je kopa vojakov, vrtuľníkov a mŕtvych tiel. Otec sa snaží využiť pomocnú ruku amerického veľvyslanectva. Čoskoro zisťuje, že za ich úsmevmi a povzbudzujúcimi slovami plných nádejí sa skrývajú lži a pretvárka. Pre orgány moci totiž nie je podstatný osud jednotlivcov, ale zabezpečenie a rozšírenie obchodu v nastupujúcej diktatúre. Mechanizmus priorít demokratických štátov nikdy neurčovali ľudské práva - len a výlučne biznis. S akýmkoľvek tovarom alebo službou. Možnosť trestne stíhať tých, čo boli nápomocní vraždeniu obyvateľov vlastnej krajiny a pritom boli a sú jej oficiálnymi zástupcami síce v zákonoch demokratických krajín existuje, no nevyužíva sa. Pretože všetky dôležité dokumenty sú na dlhé roky štátnym tajomstvom. Pretože biznis a peniaze majú vždy navrch nad životom a slobodou jednotlivca. V demokraciách aj totalitách. Mechanizmus prezretia špinavej politiky, plnej záujmov iných subjektov, tak odlišných od prostého občana, je zobrazený výstižne. Napriek celkove menej svižnému tempu, než v predchádzajúcich Costa-Gavrasových politických drámach (Stav obliehania, Z). 72% (05.12.2014)