Nezvestný

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

Tohle byl můj nejdéle odkládaný film, který si mezi sebou předávají disky mých počítačů při průběžné obměně jednou za nějakých těch 8 let. Směrem k teorii rozvíjené ve filmu naivními předchůdci dnešních sluníčkářů ("Máš dva domy. Stát ti jeden vezme a dá ho tomu, kdo nemá žádný.") je ovšem otázka, zdali ten občasný upgrade umožněný prohnilým kapitalismem není přílišná marnivost. A to říkám jako člověk levicově orientovaný, leč realista. Tím, co jsem napsal, pochopitelně ani náhodou nevyznávám lásku Pinochetovu režimu, natož onomu "ne vždycky se převrat takhle dobře podaří. Tady se podařil", načež se krátce nato prochází divák spolu s hlavními postavami márnicemi plnými mrtvol. Vrážení peněz a zbraní lidem, které chci někam dosadit, není žádný nový sport, ten probíhá stále a stále je to aktuální. Když jsem zmínil postavy, tak samozřejmě Lemmon hraje první třídu, ostatní víceméně přihrávají. "Dejte mi mého syna, živého nebo mrtvého, v jakémkoli stavu, podepíšu vám co budete chtít, budu mlčet, jen mi vraťte syna." Přitom to není sentimentální, ale psychologicky velmi věrohodná změna pohledu jednoho muže pod tíhou okolností. Hezká je ta věta o obraně způsobu života, kterou na začátku říká Lemmonův Horman, na konci pak americký diplomat. Sissy Spacek je pohledná, ale její postava mi občas lezla na nervy. Povětšinou je ovšem v Lemmonově stínu. Musím též zmínit sugestivitu mnoha scén, v márnicích, na ulicích, kde se prohánějí zcela nekontrolovaní vojáci, v dusnu kanceláří a tváří v tvář výslechům a kontrolám. V takové situaci nikdo nemá hrdě hlavu vztyčenou, všichni mají přiškrcený hlas a doufají, že nejsou na řadě. Na závěr ještě zmíním absurdní scénu s montováním odposlechu. "Ale ten telefon funguje. - Teď bude fungovat líp. - Jak to můžou dělat tak otevřeně?" (03.03.2017)

Od lojálneho občana štátu k žalobcovi oficiálnych predstaviteľov toho istého štátu ľahko a rýchlo. Teda skôr ťažko a rýchlo. Pretože ide o zmiznutie vlastného syna. Otec sa vyberie pátrať po ňom priamo do Chile krátko po prevrate. Ulicami znie streľba, v noci platí zákaz vychádzania a všade je kopa vojakov, vrtuľníkov a mŕtvych tiel. Otec sa snaží využiť pomocnú ruku amerického veľvyslanectva. Čoskoro zisťuje, že za ich úsmevmi a povzbudzujúcimi slovami plných nádejí sa skrývajú lži a pretvárka. Pre orgány moci totiž nie je podstatný osud jednotlivcov, ale zabezpečenie a rozšírenie obchodu v nastupujúcej diktatúre. Mechanizmus priorít demokratických štátov nikdy neurčovali ľudské práva - len a výlučne biznis. S akýmkoľvek tovarom alebo službou. Možnosť trestne stíhať tých, čo boli nápomocní vraždeniu obyvateľov vlastnej krajiny a pritom boli a sú jej oficiálnymi zástupcami síce v zákonoch demokratických krajín existuje, no nevyužíva sa. Pretože všetky dôležité dokumenty sú na dlhé roky štátnym tajomstvom. Pretože biznis a peniaze majú vždy navrch nad životom a slobodou jednotlivca. V demokraciách aj totalitách. Mechanizmus prezretia špinavej politiky, plnej záujmov iných subjektov, tak odlišných od prostého občana, je zobrazený výstižne. Napriek celkove menej svižnému tempu, než v predchádzajúcich Costa-Gavrasových politických drámach (Stav obliehania, Z). 72% (05.12.2014)

Od režiséra jsem předtím viděl jenom Z a v mnoha ohledech je mu Nezvěstný podobný, a to i co do kvality (přestože druhý jmenovaný se mi líbil o něco více). Zase je tu někdo, kdo se pídí po pravdě (v tomto případě zároveň i někoho hledá) a znovu musí překonávat překážky a házení klacků pod nohy. Navíc se tu rozvíjí dosud nepříliš dobrý vztah mezi otcem pohřešovaného a jeho snachou (oba dobře herecky obsazeni) který film pěkně oživuje a drsné vyústění stejně jako „co se dělo potom“ jsem nečekal, takže i přes naprosto debilní scénu na stadionu (která neopomněla divákovi důrazně připomenout, že jde o americký film) dávám silné 4* (a jistě tomu napomohla i výborně zvolená Vangelisova hudba). (11.05.2013)

Já se ale vážně snažila. Muselo to být velké utrpení a navíc zcela ubíjející nejen pro otce, ale i pro manželku projít si tak strastiplnou anabází v hledání manžela a syna v podmínkách, kdy šlo mnohdy i o jejich život. Problém byl asi ve mně, protože to s postupujícím časem začalo být ubíjející i pro mě. Možná, že kratší stopáž by neuškodila. Já jsem se těšila hlavně na Sissi, ale té se tam až tolik prostoru nedostalo a do oka mně tentokrát padnul výborný Jack Lemmon, který dokázal být přirozeně dojatý a zároveň i rozhořčený. Těch filmů podle skutečných událostí je opravdu hodně, ale nedá se nic dělat, v tomhle případě já nad průměr nejdu. (23.07.2014)