Světla páteční noci

na začátku se dozvídáme, že permian panthers mají jasný ůkol: chránit čest města, tedy vítězit. zatímco celé město žije začátkem sezóny, mě to až tak nebere. nevím jestli je to tím, že zrovna americký fotbal není mým ,,cool" sportem, ale myslím, že kdyby tam bylo víc ,,šťávy", tak by mě to chytlo. přichází liga a my sledujeme život týmu, chování rodičů, jejich nároky na trenéra a syny, zranění, vítězství a porážky. prostě film o sportu. je fakt, že pomali jsem se dostával do hry a ve finále držel palce ,,svému" týmu. i když soupeři jsou velcí (vzrůstem), rychlí (vším), a sprostý (taky vším), prostě jak to ve finále má být. a to je asi všechno. když film o sportu, podle skutečného příběhu, tak raději kouče cartera! tam byla aspoň myšlenka. (07.02.2006)

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)

Berg sa narodil pre akčný film! Športové klišé-drámy kedy sledujeme, ako si nejaký provinčný team na konci 80-tých rokov splňuje každoročný sen o zlatých prsteňoch s nápisom Texas, v podivnom športe, proste nemôžu európana rajcovať. Preto veľmi kvitujem, že Peter zvolil cestu načančaných audio-vizuálnych orgií a zlámaných kostí zo zeleného trávnika a neriešil (do istej veľmi únosnej miery) tradičné rodinné trable jednotlivých hráčov. Ano Svetlá Piatočnej Noci postrádajú výrazne typického, paradigmatického hrdinu. V duchu nenápadného hesla každého kolektívneho športu, je tu hrdina celý tým a nie jedinec. Toto rozloženie je športovejšie ako majoritná väčšina konkurencie. Preto nakoiec slabšie, ale kvalitné 4. (01.10.2006)

Sportovních dramat už jsem viděl poměrně hodně, ačkoliv to není úplně můj oblíbený subžánr. Jsem raději, když daný film přesahuje do jiných oblastí než jen čistá prezentace daného sportu, která je ale už z principu nucena rozvíjet komplexněji danou problematiku. Světla páteční noci bezesporu jsou jedním z nejlepších fotbalových dramat minimálně tohoto tisíciletí, ne náhodou film režíroval tehdy ještě nepříliš zkušený rek Peter Berg, který ovšem už tehdy vizuálně zkoušel neotřelé věci, na které se parádně kouká. Ačkoliv mě trošku mrzelo, že námět snímku příliš nevybočuje od předem daného cíle, jehož se hráči snaží všemi dostupnými (fair play) prostředky docílit a příliš se nezabývá otázkami okolo, rozhodně nepřišel pocit nějaké frustrace ze sledování amerického fotbalu, o kterém toho v pravdě moc nevím a vysvětlování pravidel hry neznalcům u filmu převážně pro americké publikum bych to asi úplně nečekal. Znovu už ho vidět nepotřebuji, ale rozhodně má smysl film vidět i po letech, ačkoliv mě třeba hojně odsuzované Zrození šampióna nebo Diagnoza od Willa Smithe z tohodle odvětví pohltila více...7/10 (09.05.2017)

Co to jako mělo být? To jako že kdo nehraje amer. fotbal, tak je v Americe hovno? Vůbec bych se nedivil, oni jsou na to blbí dost. Mají pokřivené hodnoty. Myslí si, že jsou to moderní hrdinové. Ale co je to za hrdiny, když si žijou v přepychu a můžou si dovolit se takhle stupidně bavit? Co by asi tak dělali v Africe? Strkali by si klacík do nezhojenejch ran? Tenhle film nebyl o herectví, byl o hraní. O hraní americkýho fotbalu, o kterým většina lidí z Evropy nemá moc potuchy, o co tam jde. Z tohohle filmu to nepochopíte. B. B. Thornton tam snad taky ani nehrál, protože kamera byla tak často střihlá do jinýho záběru, že ani nemohl herectví ukázat. Kamera byla celou dobu hodně dynamická a děj se taky tvářil tak, aby to vypadalo, že se tam POŘÁD něco děje. Na mě to působilo spíš jako dvě hodiny vysokoškolské matematiky v kuse s páprdou ve zvonovejch gatích s pukama, flanelovou košilí, brejlema jak popelníkama a nepochopitelnou látkou a vy ho musíte sledovat najetej ve špatným tripu roztěkanýma očima přes pravítko nebo s křídou na sítnici. Prostě nuda, žádné napětí. Bylo mi to fuk. A říkal jsem si, že ti červení ve finále hráli líp (hráli líp = byli brutálnější = bylo to zábavnější). A jestli těm bylo 17 let, tak já jsem andělem všehomíra. (13.11.2007)