Světla páteční noci

I po šestnácti letech Bergovo sportovní drama uspěje, byť už ve své době a i poté bylo překonáno. O příběh se autor moc opřít nemůže, protože ten je plný klišé a patosu, i když je pravda, že třeba samotný závěr nebo losování korunou o to, kdo postoupí do play-off, jsou nečekané a osvěžující. Největší devízou Petera Berga jsou samotné zápasy, kterým nechybí adrenalin, mají potřebný náboj a natočeny jsou přehledně a některé zákroky až syrově a bolí i diváka, což je jedině dobře. Navíc je doplňuje povedený a řízný soundtrack, který jim dodává ještě zvláštní náboj. Hodně příjemné je i obsazení dodnes ne tak známými herci, kteří zajistí určitý pocit autenticity a divák si tak do poslední chvíle není jistý, kdo se stane hlavní hvězdou týmu. Jedinou výjimkou je Billy Bob Thornton, který je velmi dobrý a navíc na sebe nestrhává veškerou pozornost. Hvězdičku ubírám za přece jen pomalejší rozjezd, již zmíněná klišé a také za to, že pro evropského diváka je americký fotbal přece jen něco vzdálenějšího, takže chvíli trvá, než ho film zcela strhne. 70 % (22.03.2020)

Mám rád americkej fotbal a na filmy s jeho tématikou se vesměs kouknu mile rád. Ovšem co se týká tohoto snímku, tak to byl opravdu zážitek prvotřídní. Prvotní očekávání bylo to, že se zase bude jednat o ten bláhový americký sen, kde když budete věřit a poctivě plnit, lze dosáhnout všeho. Neříkám, že to je špatný sen, přeci jen každý z nás by jsme měli něčemu věřit, ale hlavně je těžké to natočit do té podoby, aby vám to samo o sobě nelezlo na nervy. A ono ejhle, tady ani žádný sen snad není. Nebo možná je, ale přes všechny ty hovna co se vám snáší na práh a řada těch neustálých neúspěchů to bere i z pohledu, že k dopracování onoho snu nevede jen ta zlatá cesta. Zákon padajícího hovna je častějším vyobrazením než ten dokonalý život. Najde se tu řada různorodých osobností, ke kterým si člověk během celého filmu najde cestu a s některými se dokáže třeba i stotožnit. Ať je to neskutečný talent, jehož budoucnost mu zhatí zranění; hráč, na kterého je kladen největší důraz, protože je synkem místní fotbalové legendy, a proto není lehké vyrůstat v jeho stínu a nakonec třeba nejdůležitější postava celého mužstva, naprosto uzavřený quarterback, který žije se svojí nemocnou matkou. Herecké obsazení vám tehdy skoro nic neříkalo, ale na to, že to byla banda úplných nováčků, to zahrála více než úctyhodně. Hudba skvělá, ty dramatická vyvrcholení ještě lepší a celá ta kombinace všeho je naprosto perfektní. A do toho ještě ten pocit, že se jedná o skutečně životopisné dílo. Úžasné a nebojím se tvrdit, že je to vůbec sám o sobě dokonalý snímek, který by nemohl být už za žádné situace lepší. "MOJO Panthers!!!" (09.07.2014)

Je to takovy muj konicek (anebo nesvar?) si po shlednuti filmu s oznamenim "PODLE SKUTECNE UDALOSTI" zjistovat, jak to teda bylo a co bylo jen vymyslem filmaru. Prekvapive jsem k tomuhle filmu o univerzitnim (nebo stredoskolskem?) americkym fotbalu nasel velice obsahle analogie a srovnani, kde se porovnava film s knizni predlohou a se skutecnyma udalostma. Kdyz to shrnu, krome jmen hracu a trenera bylo asi vsechno uplne jinak. Fotbalovy mestecko nebylo bilo-cerny, ale bilo-hispansky. Boobie Miles nebyl po svym zraneni kamaradskej, prave naopak (a tu nohu si zlomil taky jinak a jinde). Vsechny ty prubehy zapasu byly smysleny, stejne tak oponenti. Permian Panthers se nedostali v play-off do finale a Dallas Carter vyhrali az po nejaky diskvalifikaci skutecnych vitezu sezony - Converse Judson. Chybi tam zasadni tymy a rivalove, dokonce nektery zdroje zachazeli az tak daleko, ze dokonce i pocty divaku (finale ve filmu 50k, realita 10k) a pocasi byli behem zapasu jiny nez ve filmu... Zabavny taky bylo cist, co se s hraci stalo... nekde to bylo podavany jako ze maji po skole uspesny zivoty, ale neprislo mi to - zememeric, kamionak, pojistovak atd... No nevadi, zkratka vsechno bylo jinak - jako film to asi fungovalo, ale to spis az v druhy polovine. V uvodu mi vadila trepotajici se kamera a rychly strihy, vedlejsi postavy s vyjimkou quaterbacka Winchella a hvezdnyho Milese nedostali zadny prostor mimo film a celkove to na me nepusobilo nijak optimisticky. (19.05.2021)

Nemám rád americký fotbal. Ne proto, že by se mi zdál nějak brutální. Stačí se podívat na skutečný zápas a každý hned uvidí ten rozdíl oproti záběrům z filmů o této hře, kdy jsou zpomalovány záběry tvrdých střetů, doprovázených pořádnými zvukovými efekty. Ve skutečnosti to až tak tvrdé zase není a ti vycpaní šašci s helmami jsou vyloženě směšní, když se podíváme třeba na takové ragby, které jsou mnohem tvrdší a hráči k tomu nepotřebují být obrněni jako paka. No nic, je to věc Amíků, na co je baví koukat. Každý film o americkém fotbalu, který jsem viděl, obsahuje vždy to samé. Především spoustu rádoby motivačních keců, které lezou na nervy. Nesmí chybět to, že tým prohrává, dostává pořádně do těla, ale najednou se jako zázrakem zvedne a začne soupeře válcovat, až nakonec vyhraje, nejlépe v posledních vteřinách, nebo sice prohraje, ale je to taková ta prohra jen na hřišti, u diváků v kině to chlapci vyhrávají, nebo by měli, jak tvůrci zamýšleli. Takže ke každému z těchto filmů přistupuji, ne snad s despektem, ale jistou averzi už předem cítím, to přiznávám. Nicméně pokud by to bylo dobře natočené, dokázal bych to i ocenit. Tento film, má jen vcelku dobré tempo, je dobře sestříhaný, dobrá hudba dokresluje "bojové" scény, ale jinak - no prostě normálka film o americkém fotbalu. (22.02.2011)

Čistě průměrný sportovní film (příběh), který by se dal aplikovat na jakýkoliv tým na světě. Když jsem při koukání vzpomínal na film Vzpomínka na Titány , říkal jsem si, že to na co koukám je jedoduše málo, aby to mohlo vydat na celovečerní film. Ambiciózní (favorizovaný) středoškolský tým má za úkol vyhrát státní mistrovství v americkém fotbale a zraní se největší hvězda týmu, to je vše! Do toho plejáda nesympatických herců a zde absolutně necharismatický Billy Bob, který celý film působí spíše dojmem uklízeče záchodků než jako trenér s respektem, který má sloužit jako zdroj vzoru pro hráče a patosu pro diváka. V podstatě každý kdo hrál v životě týmový sport zažil se svým týmem větší příběh než ten, který prožívají hlavní hrdinové tohoto filmu. SPOILER: Skoro všechno vyhrát a pak prohrát až finále přece není tak drastické (emotivní). 60% (25.07.2011)