Světla páteční noci

Je to takovy muj konicek (anebo nesvar?) si po shlednuti filmu s oznamenim "PODLE SKUTECNE UDALOSTI" zjistovat, jak to teda bylo a co bylo jen vymyslem filmaru. Prekvapive jsem k tomuhle filmu o univerzitnim (nebo stredoskolskem?) americkym fotbalu nasel velice obsahle analogie a srovnani, kde se porovnava film s knizni predlohou a se skutecnyma udalostma. Kdyz to shrnu, krome jmen hracu a trenera bylo asi vsechno uplne jinak. Fotbalovy mestecko nebylo bilo-cerny, ale bilo-hispansky. Boobie Miles nebyl po svym zraneni kamaradskej, prave naopak (a tu nohu si zlomil taky jinak a jinde). Vsechny ty prubehy zapasu byly smysleny, stejne tak oponenti. Permian Panthers se nedostali v play-off do finale a Dallas Carter vyhrali az po nejaky diskvalifikaci skutecnych vitezu sezony - Converse Judson. Chybi tam zasadni tymy a rivalove, dokonce nektery zdroje zachazeli az tak daleko, ze dokonce i pocty divaku (finale ve filmu 50k, realita 10k) a pocasi byli behem zapasu jiny nez ve filmu... Zabavny taky bylo cist, co se s hraci stalo... nekde to bylo podavany jako ze maji po skole uspesny zivoty, ale neprislo mi to - zememeric, kamionak, pojistovak atd... No nevadi, zkratka vsechno bylo jinak - jako film to asi fungovalo, ale to spis az v druhy polovine. V uvodu mi vadila trepotajici se kamera a rychly strihy, vedlejsi postavy s vyjimkou quaterbacka Winchella a hvezdnyho Milese nedostali zadny prostor mimo film a celkove to na me nepusobilo nijak optimisticky. (19.05.2021)

na začátku se dozvídáme, že permian panthers mají jasný ůkol: chránit čest města, tedy vítězit. zatímco celé město žije začátkem sezóny, mě to až tak nebere. nevím jestli je to tím, že zrovna americký fotbal není mým ,,cool" sportem, ale myslím, že kdyby tam bylo víc ,,šťávy", tak by mě to chytlo. přichází liga a my sledujeme život týmu, chování rodičů, jejich nároky na trenéra a syny, zranění, vítězství a porážky. prostě film o sportu. je fakt, že pomali jsem se dostával do hry a ve finále držel palce ,,svému" týmu. i když soupeři jsou velcí (vzrůstem), rychlí (vším), a sprostý (taky vším), prostě jak to ve finále má být. a to je asi všechno. když film o sportu, podle skutečného příběhu, tak raději kouče cartera! tam byla aspoň myšlenka. (07.02.2006)

Pokaždé když vidíte podobny film jelikože je sportovní vždycky jsi řeknete oni to stejně vyhrají ale někdy tomu tak prostě není, super zážitek. Při tomhle filmu americky fotbal je hodně tvrdý sport a pro výhru musíte ze sebe dostat prostě maximum. Já byl spokojeny i s herci a se vším co se okolo našeho fotbalu dělo. Ale prostě 80%. (09.09.2011)

Nezajímá mě americký fotbal. Nedívám se na něj. Skoro neznám ani jeho pravidla. Nemám rád podobné "lidské" příběhy, jak se nějací kluci ze zapadákova v Texasu vypracují až do státního finále. Nemám rád klišé a patos. Proč se mi ale Friday Night Lights líbí? Odpověď je jednoduchá. Peter Berg umí. Jeho styl je vskutku zarážející a vizuálně vypiplaný, a to nemluvím jen o dynamicky zachycených zápasech, kde do repráků hrajou ty největší pecky a střídají se tu zrychlené a zpomalené záběry, u kterých musí srdce akčního nadšence plesat. Dokáže obdivuhodně dostat z herců a diváka velkou porci emocí, ač se jedná o okamžiky, které jsou už tak nastokrát provařené v jiných filmech. O cti, budoucnosti, přátelství, vítězství, rodině, však to znáte. Ale zde nepůsobí za žádnou cenu vyumělkovaně. O co víc věcí o nich zjistíme, tím si uvědomíme, co pro ně znamená vítězství. Proto taky divák je nevídaně napjat při scénách zápasu a za každou cenu jim fandí, i když mu ten sport absolutně nic neříká. Za Berga palec nahoru, že dokázál obyčejné sportovní drama povýšit na testosteronovou "akční" jízdu okořeněnou výrazným sociologickým podtextem. Zní to divně, ale budiž. Ke konci jsem měl totiž podobné pocity jako při závěru filmu Americké Graffiti. Byli mladí, hráli fotbal, pak fotbal skončil, stáli na prahu dospělosti a každý šel svou cestou...ať už to tak chtěli nebo ne. (12.07.2009)

Berg sa narodil pre akčný film! Športové klišé-drámy kedy sledujeme, ako si nejaký provinčný team na konci 80-tých rokov splňuje každoročný sen o zlatých prsteňoch s nápisom Texas, v podivnom športe, proste nemôžu európana rajcovať. Preto veľmi kvitujem, že Peter zvolil cestu načančaných audio-vizuálnych orgií a zlámaných kostí zo zeleného trávnika a neriešil (do istej veľmi únosnej miery) tradičné rodinné trable jednotlivých hráčov. Ano Svetlá Piatočnej Noci postrádajú výrazne typického, paradigmatického hrdinu. V duchu nenápadného hesla každého kolektívneho športu, je tu hrdina celý tým a nie jedinec. Toto rozloženie je športovejšie ako majoritná väčšina konkurencie. Preto nakoiec slabšie, ale kvalitné 4. (01.10.2006)