Světla páteční noci

Po vizuální stránce to je výborný, ale jinak spíš dost průměrný film a to hlavně příběhem, který sice slušně graduje v zápasech, ale mimo ně nic moc a taky mi připadalo, že to postrádá hráče na kterého by byla upřená nějaká speciální pozornost, tady to bylo braný spíš jako celkovej tým, i když pár osobností tam bylo, ale ne moc výraznejch a velice malo využívaných v zápase. Co se týče Billyho Boba Thorntona, tak ten je v zápasech nebo jiných vypjatých situacích fakt skvělej, ale jak byl někde jinde, tak jenom dost divně čuměl a moc toho neřikal a byla to spíš nuda, ale pořád nadprůměr. Za největší klad filmu považuju výbornou muziku která vytváří úžasnou atmosféru zápasů, ale i tak bych tenhle film zařadil za žánrově i dějově dost stejný film, ale podle mě lepší Any Given Sunday (01.10.2005)

Působivé drama osvětlí, proč se tolik amerických středoškoláků upíná ke sportu a proč jsou pro obyvatele mnohých měst zápasy amerického fotbalu téměř náhražkou náboženství. Film nezdržuje nadbytečnou milostnou linií (vše podstatné mezi chlapci a děvčaty se odehraje na úvodní pařbě), zato si vyposlechneme minimálně jeden patetický trenérský proslov. (15.07.2009)

Kašlu na společenské konvence a zvedám na pět hvězdiček. Jasně že je scénář sestaven hlavně ze sportovních klišé, ale jeden z nejméně doceněných režisérů současnosti Peter Berg z něj vymlátil jak spoustu emocí a drásavý pocit, že z amerického maloměsta prostě musíš utéct, nebo tě v něm místní burani zadusí, ale tuhle průhlednou story hlavně opepřil dkonalým vizuálním zpracováním. Když kytary vybrušují vaši repro soustavu, až se třese i její poslední šroubek, když Billy Bob Thornton pořvává na hučícím stadiónu na své svěřence a dokonalá směska zpomalených záběrů a brutálních nárazů vás přenese přímo na hranicic třiceti yardů, musíte připustit, že v panu Bergovi tkví něco velkého. Berg je ro mě nejlepší klipař postfincherovské éry - jeho nový projekt budu vyhlížet s nadějemi na nalezní režijního génia pro 21. století. (20.07.2005)

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)

Amerika a její americký fotbal :) Na filmu se mi líbila nejvíce kamera, která je rychlá, svižná a zachytává obličeje, výrazy a detailně se zabývá tím, jak je daná situace náročná, intenzivní a většina z herců se soustředí urputně na danou situaci. Film jsem sledovala sama v situaci, kdy jsem byla po zlomenině, takže jsem k tomu měla trošku jiný vztah, než před úrazem. Byl to pro mě docela veliký problém vidět ty nárazy a tu rychlost a pády, kterých je ve filmu ukázáno opravdu mnoho. Tento film má něco do sebe. Je neskutečně poutavý a i když to bylo trošku jinak než byla realita, tak mě to nevadilo, ale je to jeden z nejsvižnějších filmů o americkém fotbalu, který jsem viděla. Je tam vynikající hudba a ta atmosféra je pohlcující. Herecké obsazení - neskutečně různorodé, tudíž každý si tam najde toho svého oblíbence. (20.08.2017)