Světla páteční noci

Berg je Bůh a nedivím se, že mě to baví neustále opakovat. Jen málo režisérů dokáže vyjadřovat emoce i přes silnou vrstvu klišé a tak láskyplně se rochnit v patosu jako právě Berg, který se prostě narodil k tomu, aby točil videoklipové akční nářezy. Natočit sportovní drama o americkém fotbalu tak, aby bavilo i člověka, který nezná pravidla, nezajímá se o nějaké maníky z Texasu a nadevše uznává starý dobrý evropský "soccer", to chce kumšt a Berg mě během téhle takřka dvouhodinové jízdy napříč státní fotbalovou ligou opět přesvědčil, že je v něm mnohem víc, než si většina lidí myslí. Smekám, tleskám a jdu si pustit seriál. Jestli je minimálně z poloviny vydařený jako film, asi začnu zámořskou NFL bedlivě sledovat. (18.08.2008)

Nezajímá mě americký fotbal. Nedívám se na něj. Skoro neznám ani jeho pravidla. Nemám rád podobné "lidské" příběhy, jak se nějací kluci ze zapadákova v Texasu vypracují až do státního finále. Nemám rád klišé a patos. Proč se mi ale Friday Night Lights líbí? Odpověď je jednoduchá. Peter Berg umí. Jeho styl je vskutku zarážející a vizuálně vypiplaný, a to nemluvím jen o dynamicky zachycených zápasech, kde do repráků hrajou ty největší pecky a střídají se tu zrychlené a zpomalené záběry, u kterých musí srdce akčního nadšence plesat. Dokáže obdivuhodně dostat z herců a diváka velkou porci emocí, ač se jedná o okamžiky, které jsou už tak nastokrát provařené v jiných filmech. O cti, budoucnosti, přátelství, vítězství, rodině, však to znáte. Ale zde nepůsobí za žádnou cenu vyumělkovaně. O co víc věcí o nich zjistíme, tím si uvědomíme, co pro ně znamená vítězství. Proto taky divák je nevídaně napjat při scénách zápasu a za každou cenu jim fandí, i když mu ten sport absolutně nic neříká. Za Berga palec nahoru, že dokázál obyčejné sportovní drama povýšit na testosteronovou "akční" jízdu okořeněnou výrazným sociologickým podtextem. Zní to divně, ale budiž. Ke konci jsem měl totiž podobné pocity jako při závěru filmu Americké Graffiti. Byli mladí, hráli fotbal, pak fotbal skončil, stáli na prahu dospělosti a každý šel svou cestou...ať už to tak chtěli nebo ne. (12.07.2009)

Mám rád americkej fotbal a na filmy s jeho tématikou se vesměs kouknu mile rád. Ovšem co se týká tohoto snímku, tak to byl opravdu zážitek prvotřídní. Prvotní očekávání bylo to, že se zase bude jednat o ten bláhový americký sen, kde když budete věřit a poctivě plnit, lze dosáhnout všeho. Neříkám, že to je špatný sen, přeci jen každý z nás by jsme měli něčemu věřit, ale hlavně je těžké to natočit do té podoby, aby vám to samo o sobě nelezlo na nervy. A ono ejhle, tady ani žádný sen snad není. Nebo možná je, ale přes všechny ty hovna co se vám snáší na práh a řada těch neustálých neúspěchů to bere i z pohledu, že k dopracování onoho snu nevede jen ta zlatá cesta. Zákon padajícího hovna je častějším vyobrazením než ten dokonalý život. Najde se tu řada různorodých osobností, ke kterým si člověk během celého filmu najde cestu a s některými se dokáže třeba i stotožnit. Ať je to neskutečný talent, jehož budoucnost mu zhatí zranění; hráč, na kterého je kladen největší důraz, protože je synkem místní fotbalové legendy, a proto není lehké vyrůstat v jeho stínu a nakonec třeba nejdůležitější postava celého mužstva, naprosto uzavřený quarterback, který žije se svojí nemocnou matkou. Herecké obsazení vám tehdy skoro nic neříkalo, ale na to, že to byla banda úplných nováčků, to zahrála více než úctyhodně. Hudba skvělá, ty dramatická vyvrcholení ještě lepší a celá ta kombinace všeho je naprosto perfektní. A do toho ještě ten pocit, že se jedná o skutečně životopisné dílo. Úžasné a nebojím se tvrdit, že je to vůbec sám o sobě dokonalý snímek, který by nemohl být už za žádné situace lepší. "MOJO Panthers!!!" (09.07.2014)

Dobrý film o blbém sportu. Několikrát jsem se pokoušela sledovat přenosy amerického fotbalu a stejně jako u baseballu absolutně nechápu, co se na tom emeričanům líbí. Pár vteřin chaotické aktivity, pak se dlouho nic neděje, následuje pár vteřin chaotické aktivity... a tak pořád dokola. Nepřestane mě fascinovat, jak amícké středoškolské kluby přilákají na jeden zápas do tribun více fanoušků, než naše fotbalové prvoligové mančafty zvládnou za celou sezónu. A pak je tady nezanedbatelný fakt, že se o těchhle amerických nudasportech točí zajímavé filmy. Na výtvoru Petera Berga mě zpočátku vyloženě sral "dynamický" polodokumentární střih, ale buď problém postupně vymizel, nebo jsem si zvykla. Pochválit musím pár menších výhybek okolo klišé: ač podle skutečné události, film nesleduje vzestup bandy outsiderů, nýbrž trable předpokládaných favoritů. B.B. Thornton je docela nepříjemný, uječený trenér, ne ten obvyklý moudrý taťka s citlivým přístupem. Dobře je ukázána absurdita, kdy se kdejaký kibic cítí být povolán oficiálně radit ohledně taktiky odborníkovi. Hlavní hvězda středoškolského týmu je odporně nafoukaný černý kretén. Jeho spoluhráči nejsou dokonalí a vlastně mají docela dost výpadků. Jejich osobní problémy nejsou pitvány moc do hloubky - v hlavní roli je sport. Další kladné bodíky připisuju za závěr. Za zmínku stojí i solidní soundtrack. Peter Berg se prostě pochlapil, donesl šišku bez většího škobrtnutí až za čáru - touchdown! 77% (25.07.2011)

Působivé drama osvětlí, proč se tolik amerických středoškoláků upíná ke sportu a proč jsou pro obyvatele mnohých měst zápasy amerického fotbalu téměř náhražkou náboženství. Film nezdržuje nadbytečnou milostnou linií (vše podstatné mezi chlapci a děvčaty se odehraje na úvodní pařbě), zato si vyposlechneme minimálně jeden patetický trenérský proslov. (15.07.2009)