Príbehy obyčajného šialenstva

Ivan Trojan je nepochybně největší český herecký talent posledních let. Zdá se mi ale, že na jeho herectví byl postaven celý Zelenkův film. Také jsem se neměl koho chytit (kromě Trojanova filmového tatínka) a vžít se do bláznivého sledu událostí. Pro mě byly mnohé scény (příběhy) neobyčejně šílené. Divadelní hru jsem neviděl. (25.02.2005)

"Našel jsem si tady Kocourka a on potřebuje, aby se na nás někdo díval, když se milujeme. Co si o tom myslíš?" Tak já bych si asi taky chodil přivydělat k sousedům soustředěným sledováním jejich souložení, ale zatím jsem tuto nabídku neobdržel, takže ji nemohu zodpovědně vyhodnotit. Nicméně jsem získal spoustu důležitých poznatků do života. Třeba, že ženy jsou naši přátelé, ale hrají tvrdou hru, nezájem o zemětřesení v Gruzii je jasným znakem umírání a taky jeden recept: svařit vlasy v mlíce, usušit a spálit spolu s jablečným listím. A jelikož mám pochopení pro nejednu úchylku, tak jsem se při těchto příbězích bavil nadstandardně. (28.11.2016)

Já ty dvě hvězdičky nedávám proto, že bych byla z Příběhů nějak znechucená. Ve skutečnosti ve mě totiž nezanechaly žádný dojem. Postavy jsou švihlé (ale ne tím sympatickým způsobem) a těžko uvěřitelné, příběh trochu moc plochý a nezajímavý a chladně odvyprávěný. Líbila se mi jen kamera a hudba. A to u mě na tři nestačí. PS: Nemám nic proti slovenskému přízvuku, ale Jana Hlubinská ho má tak silný, že stejně nikdo neuvěří, že je Češka. Tak proč jí nenechat mluvit krásnou slovenštinou místo aby (kolegové Slováci mi odpustí) prznila češtinu? To snad česká postava nemůže mít slovenskou tetu? (09.03.2006)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)

Příběhy bohužel trpí fragmentálností charakteristickou pro valnou část nových českých filmů, přitom by k dotažení té které scény mnohdy stačila jenom třeba minuta děje navíc. Nemůžu se zbavit dojmu jisté prázdnoty, pachuti čehosi lákavě vypadajícího, přitom zcela postrádajícího chuť. Přičemž režie je velmi slušná, kamera místy překvapivě okázalá a hudba přinejmenším zvláštní, jenže něco tomu chybí a mě skutečně štve, že nedokážu přijít na to, co a že mi nezbývá, než z toho vinit právě tvůrce. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, anais, Jordan, Artran, Holly_Wood (30.10.2006)