Hracia skrinka

"On není žádné monstrum, jsem jeho dcera, znám ho víc než kdokoliv jiný..." Opravdu můžeme o někom na 100% říct, že ho známe? Tuhle otázku si po zhlédnutí tohoto filmu asi nelze nepoložit. Film je za mě silným samozřejmě už jen kvůli tomu, že plně souzním se slovy vládního žalobce, že "je sice pozdě změnit to, co se stalo, ale není pozdě to připomínat." Ovšem asi nejvíce mě tentokrát zasáhl samotný konec filmu, když se z poněkud těžkopádně rozehraného soudního dramatu stává drama rodinné.  Když tak Ann Tabotová, dcera vehementně věřící v nevinu svého otce, po svém prozření dotyčného konfrontuje otázkou, "proč se aspoň nepokusíš říct pravdu," šel mi mráz po zádech. (15.04.2022)

„We can't change the past... the least we can do is remember it..“ Klasické soudní drama, do kterého známý scénárista Eszterhas rozený Eszterhás promítl svou životní zkušenost v podobě zrady, zklamání a zlomeného srdce z činů blízkého člověka a zároveň přemítá nad tím, jak se vlastní dokola opakované lži stávají subjektivní pravdou, která smývá vinu. Zkušený Costa-Gavras tomu dodal trochu té levicové ublíženosti, ale nutno dodat, že vzhledem k problematice obhajitelným způsobem. Zajímavostí z natáčení je, že Armin Mueller-Stahl měl problémy dostat americké vízum kvůli podezření na úzké vztahy se Stasi.  Ale že spolupracovala Jessica Lange s King Kongem, to nikomu nevadilo.. (20.06.2023)

Krev není voda, ale co když se obojí mísí v toku Dunaje, na jehož březích umíraly tisíce i v době, kdy bylo zřejmě, že trapnost jménem druhá světová má na kahánku? A dokrvava zbarvený proud se vine dějinami dál a dál jako pouto, které spojuje oběti a viníky a rodiče a děti, co svět světem stojí. Jakkoli bylo zřejmé, v jaké pochmurné deltě tahle plavba vyústí, na mé manikúře se ty dvě hodiny projevily dost neblaze – a mému rozpoložení po závěrečných titulcích moc nepomohl ani pohled na spící ratolesti. (14.09.2013)

Pro mě zatím jeden z nejlepších filmů s Jessicou Lange, i když musím říct, že tady jí to zatím slušelo asi nejméně, vlasy měla jak Susan Boyle. Jinak dobře napsaný a slušně zahraný film, nejvíce se mi líbilo, že jsem pořád váhal, jestli mám Mischkovi věřit nebo ne a scéna, kdy jsme se dozvěděli, proč se film vůbec jmenuje "Hrací skříňka". (04.04.2013)

Kvalitne spracovaný, zaujímavý a podnetný film o dvoch hlavných témach - o špecifickej téme obviňovania vojnových zločincov odhalených v starobe a širšia, všeobecnejšia téma o tom, ako dobre poznáme vlastných rodičov – veď sme neboli nablízku, keď dospievali a samozrejme poznáme len usadenú, zvyčajne milujúcu a starostlivú mamu či otca od našeho detstva. Film sa rozprestiera na ťažkej línii svedectva času do minulosti vojnových zločincov, najmä zobrazením ťažkých spomienok na fyzicky a ešte viac emocionálne zjazvených svedkov hrozných činov páchateľa. Brutálneho znásilnenia a vraždy, ako vždy, prominentných. , ak je to medzi nimi to správne slovo, proti konvenčným napínavým požiadavkám mainstreamového hollywoodskeho thrilleru. Aj keď si nie som istý, či je nájdená rovnováha vždy celkom správna, niektoré scény vychádzajú ako priamo zo súčasnej televíznej právnickej drámy a nástroj náhodného zvratu „odhalenia“, ktorý napokon rozhodne o vine zdanlivo milujúceho otca a dedka "Papa Mishka" sa zdá byť príliš ukecaný, ale celok je povýšený opatrným tempom filmu. Jessica Lange má ťažkú ​​úlohu niesť film, do značnej miery vidíme, ako sa udalosti vyvíjajú z jej pohľadu, počnúc jej nedôverčivým odsúdením pôvodného obvinenia, ale nakoniec sa presunieme k neochotnému priznaniu, že jej milujúci otec by mohol byť načrtnutým páchateľom, na súde, pod ťarchou stále presvedčivejších svedectiev, najmä svedectva staršej Maďarky, ktorá rozprávala o svojom znásilnení zo strany Mishky a elity jeho tajnej polície. Je to film, ktorý vás prinúti diváka zastaviť sa a zamyslieť sa nad svojimi vzťahmi s tými, ktorých miluje, a nad tým, či by sme niekedy zakryli svoje prehrešky na úkor pravdy a spravodlivosti. 7,5/10 (15.07.2023)