Klan lietajúcich dýk

Síce to ma k duchovnej dokonalosti dosť ďaleko, okúzli vás prekrásna vizuálna a hudobná forma, pri ktorej sa budete cítiť ako v raji (na to sú Číňania a Japonci bezkonkurenční experti). Nie je to také hlboké, emocionálne a duchovne pôsobivé ako Tiger a drak, no herecké výkony najmä talentovanej Ziyi Zhang sú presvedčivé a bez problémov vás vtiahnu do deja. Scenáristická zložka je maximálne neoriginálna a na prvý pohľad pripomína romantické klišé amerických milostných trojuholníkov. Pri hlbšej analýze to však pre mňa predstavuje nepodstatný detail, pretože Yimou vsadil na komornosť a city a pojal ich svojským spôsobom, vďaka čomu si toto poetické dielko po obsahovo prázdnom Hrdinovi vychutnáte podstatne viac. (22.02.2008)

Tenhle film pro mě není ničím jiným než uměleckým dílem. Je jedno, že příběh je tu téměř nulový a děj snadno předvidatelný, protože vizuální stránka je naprosto dokonalá. Převládá tu sice romantická část, ale největší podívanou mi stejně přinesly souboje. Například na ten v bambusovým háji jen tak nezapomenu. Pastva pro oči s fantastickou hudbou. Nádherně barevné. 5* (22.09.2011)

Říkejte mi buran, já prostě nemám pochopení pro asijské filmy, kde jde pořád o jedno a to samé - tragická romantická linie ONA/ON, zahaleno do hávu mystiky, do toho rádobyefektní šarvátky, nerespektující fyzikální zákony. Jó, "Klan létajících dýk" má nádherný obraz, úžasnou výpravu, krásné barvy, kůůl zpomalené záběry, ty souboje připomínají chvílemi balet, chvílemi breakdance, hudba má něco do sebe, herci nevadí (nerozeznám jednoho od druhého, ženskou od chlapa a všichni jsou mi veskrze ukradení), všechno je to prostě móóóc hezké, takové poetické a vůbec... Akorát ten příběh už tady byl x-krát předtím a ani napoprvé mě neusadil na hýžďové svalstvo: "ó, jak je to hlubokomyslné a převratné". Hledejte si v ději jakou chcete mystiku a symboliku, pro mě je převážná část asijské kinematografie (pseudo)umělecká nuda. Klidně si mě pranýřujte, ale nechtějte, abych se přetvařovala a rozplývala. Pohledné, řemeslně dobře udělané, k dívání jednou snesitelné - éto vsjo. 59% (08.03.2010)

Yimou Zhang naozaj svoje filmy netočí ale maľuje. Musím však podotknúť, že oproti Hrdinovi to nie je také opulentné vizuálne žrádlo. Klan síce môže v prvej polovici počas úteku lesom nudiť ale úvodné scény a záverečná trištvrtehodina, v ktorej sa prevracajú premisy začiatku sú jednoducho skvelé. K hercom niet čo dodať svoje úlohy zvládli na výbornú, najmä Zhang je ako slepá tanečnica úplne brilantná, keď pri bojových scénach vlastne tie oči skutočne nepoužíva. A o tom že je nebesky krásna (opäť) sa nemusíme ani baviť.Kamera a výprava je skvostná, v tomto môžme kľudne pasovať Yimouove diela za perly estetiky. Čo však klanu chýba je to niečo čo som si najviac užil v Tigrovi a Drakovi a potom trochu menej v Muse a Hrdinovi. Každopádne podľa mňa Klan stojí za zhliadnutie ako tragicky romantická love story po čínsky. A ešte niečo, tento film ma definítívne presvedčil, že momentálne je vrcholom svetovej kinematografie naozaj tá ázijská a nie hollywoodska kinematografia. 9/10 (03.02.2005)

Pokud Hrdina disponoval zvláštním kouzlem mnohoúhelného vyprávění a pouze lehce naznačenou, avšak působivou pointou, pak Klan létajících dýk přináší lineárně vyprávěnou love story a až příliš okatě vykalkulovaný konec, který přehání hraní na divákovy city. Není tak ničím víc než nádhernou vizuální esejí, ve které Zhang pro svou touhu po absolutní kráse zcela opomněl to, co je pod ní. V Hrdinovi se po pozlátkem barev a geniálních choreografií skrýval velice zajímavě odvyprávěný příběh o počátku čínského státu a také o podstatě hrdinství a tyranie, v Klanu se však po tímto pestrým pozlátkem skrývá pouze značně vybledlá love story, kterou nezachrání ani překvapivý zvrat v 3/4 filmu. Pokud by se Yimou Zhang více věnoval postavám po celou dobu a dal jim nějaký vnitřek, pak by snad závěr dostal emotivní sílu, ale takhle se nedostává nad pouhou fascinaci zobrazovaným. Zbyl mi skutečně jen pocit vytříbeného estetična spojený se žluklou pachutí samoúčelnosti, schematičnosti a prázdnoty. Přesto právě svým vizuálnem patří Klan k filmům, které stojí za vidění – i proto, že narozdíl od Hrdiny je více spojený s reálitou – jak souboje, tak scenérie působí poněkud více z této planety, neboť zjevně ubylo CGI a wire-fu, což vůbec není na škodu. Kamera a choreografie triumfují. Na druhou stranu zamrzí místy až příliš konvenční soundtrack.Výsledek? Pro mou maličkost zklamání, přesto zajímavý film. (10.12.2004)