Třináctá komnata

Mysteriozní mi tento film moc nepřipadá, zato drama je to pořádné. Prvních padesát minut děj plyne celkem klidně, pak se začnou vynořovat otazníky z minulosti a napětí houstne. Ke konci už je to celkem slušná detektivka s odhalením jednoho rodinného tajemství. K tomu krásná příroda Nového Zélandu, sympatický hlavní hrdina a úžasná hudba Patti Smith. Happy end ovšem nečekejte. (05.04.2011)

Lépe, než festivalový název "Třináctá komnata" by mě sedl otrocký překlad z angličtiny "V doupěti mého otce". Je všeobsažnější. Příběh slavného fotografa, který se po sedmnácti letech vrací domů na pohřeb otce. Příběh o tom, jak se dá získat a zase ztratit. O tragických lidských chybách. O tajemstvích, která by člověk raději nevěděl. O snech, které by se neměly odkládat. O slovech, která člověk mohl říct dřív a neřekl. O sympatiích, které k sobě lidé cítí. Bezchybné, "komorní", pomalu plynoucí drama rozpitvávající mezilidské vztahy, doplněné výbornými hereckými výkony, flashbacky a krásně studenou a ze zimy se probouzející novozélandskou přírodou. Realistické. Uvěřitelné. Vlastně bezchybné. Styl mi připomíná skandinávskou kinematografii (ne, že bych na ni byl odborník). ■ Zajímavost: Obrys letícího ptáka, připomínajícího dravce, patří papoušku nestor kea (Nestor notabilis), který žije na Jižním ostrově ve vyšších nadmořských výškách a je známý tím, že značnou část jeho potravy tvoří masitá složka. Farmáři papouška nemají rádi, protože se v noci (jinak je však převážně denním živočichem) dokáže usadit na zádech ovcí a klove je v oblasti míchy, až ovce ochrne a uhyne (spekuluje se, jak toto chování vzniklo a co keové "lovili", když na Novém Zélandě nebyly ovce - jednou z možností jsou ptáci moa). Keové se navíc nebojí blízkosti člověka, jsou velmi zvídaví a inteligentní, svým ostrým a ohnutým zobákem dokáží lidská zařízení (automobily, nechráněná obydlí) značně "zdevastovat". Hnízdí v norách. (27.07.2011)

Vemi působivý film svou ponurostí, skličující osamělostí všech osob, kromě světlého paprsku Celie. Film bych možná zařadila částečně i mezi psychologické. Je to o vzájemných vztazích (tak komplikovaných), důvěře a beznaději. Moc se mně líbily vsunuté úryvky Celiiných básní, to já osobně podtrhávám, např.: "báseň pro osamělého přítele" a nebo "a oceán zmizel beze stopy...." Vyústění filmu bylo překvapivé a konec vyřešil Paul jediným přijatelným a možným způsobem. Mathew MacFadyen se své role zhostil opravdu výborně. A tak se na konci tohoto filmu ptám jako Celia : "Jak se Ti s Tebou žije?" Takových filmů je málo - škoda. Jo a chválím kameru !!! (04.01.2012)

Matthew a ten jeho pohlad-jedna z najzasadnejsich ingrediencii atmosfery tohto film. Dalej dovtedy mnou neobjavena Patti Smith, vo skvelej rockerskej polohe, ktorej hlas dal filmu dalsiu intenzivnu farbu. Film je poskladany z mnohych emocii, ktore sa vzajomne miesaju, s prevahou tych negativnych a bolestnych, a prave preto to nie je filmova zalezitost pre kazdeho. Nic povrchne, ale postupne odhalujuce sa sukromne tajomstvo jednej osoby, ktore so sebou prinasa aj svoju ''obet''. (06.05.2014)

Film zpočátku vypadá na další z řady rodinných psychologických dramat, ale jak mě postupně vtahoval pomalu do děje plného vzpomínek, osamění, nevyřčených slov a nakonec i nadějí aby se v druhé půlce přetransformoval v působivou kriminálku plnou zvratů, s úžasem jsem zjistila, že tohle je vážně něco. Že je to nejen velmi silný snímek, ale překvapivě i originální, který se rozhodně nevidí tak často. A že jsem se k němu v myšlenkách stále vracela a chtěla se na něj podívat znovu. A pak zase. A že mi vždy nejvíce v paměti utkví úžasné rozhovory Paula a Celie a také herecké výkony jejich představitelů, nádherná novozélandská krajina a Patti Smith. No a nakonec i to, že jsem si ten film zamilovala a ted' už ho mám i mezi oblíbenými. (06.01.2013)