Třináctá komnata

Typově podobné filmy bych mohl sledovat každý den. Filmy o málo postavách, ale zato o velkých emocích a skrytých tajemstvích, které pomalu vyplouvají na povrch. Filmy s mnoha rovinami, jenž ale na konci zapadnou do geniálního a silného celku (použil bych název - styl puzzle). Bez nadsázky je tento film jedním z nejlepších snímků, co jsem poslední roky viděl a taky filmem, který jsem opravdu prožíval. Proto nemohu hodnotit jinak. - Mimochodem Patti Smith opravdu umí. :-) 100% (30.07.2012)

Brad McGann již bohužel nic nenatočí, ale přesto musím říct, že zase taková senzace, jak jsem se leckde dočetl, to není. V rámci dramatu (thriller to není) jde sice o více než nadprůměr a navrch s výbornými herci, ale nic až tak zásadního, co by ospravedlnilo tu vážnou a tíživou atmosféru jakože hříchů a jizev minulosti, se nestalo. Tragika postav je zde podána příliš okázale a psychologie vztahů se tím stává dost nesrozumitelnou. Vůbec všichni tu kdovíproč nějak moc trpí. Forma zde ční viditelně nad obsahem a je rozhodující pro celkový dojem z tohoto ("tak trochu" účelového) dramatu. 62% (13.12.2011)

I navzdory slušnému hodnocení velké a milé překvapení. V jiných filmech, ve kterých se někdo vrací kvůli pohřbu rodinného příslušníka po mnoha letech do rodného města/vesnice (zkrátka rodné hroudy či spíš díry), většinou také dochází na nějaké ty kostlivce ve skříni, ale v případě Třinácté komnaty je to poněkud fatálnější. A také napínavější. Nějakou dobu to tak úplně nevypadá, všichni vítají v podstatě slavného navrátilce, převážně se rozdávají úsměvy a mezi „starousedlíky“ panuje všeobecná zvědavost. Jenže při postupném (a dost chytlavém) odhalování pravdy divákův úsměv začíná mrznout. Na povrch vyplouvají staré křivdy a vzpomínky všeho druhu. V chování vůči hlavnímu hrdinovi se začíná přitvrzovat a nakonec se z toho vyklube zatraceně solidní emocionální nálož, která směrem k závěru slušně graduje. A samotný závěr je moc hezký. I za něj posílám slabších 5* směr Nový Zéland. Jen bych ještě dodal k těm žánrům, že se opravdu nejedná o thriller a o mysteriózní film také nejde (je tu zkrátka jedno tajemství, nic víc ani míň). (16.09.2018)

Mysteriozní mi tento film moc nepřipadá, zato drama je to pořádné. Prvních padesát minut děj plyne celkem klidně, pak se začnou vynořovat otazníky z minulosti a napětí houstne. Ke konci už je to celkem slušná detektivka s odhalením jednoho rodinného tajemství. K tomu krásná příroda Nového Zélandu, sympatický hlavní hrdina a úžasná hudba Patti Smith. Happy end ovšem nečekejte. (05.04.2011)

Britského herce Matthew MacFadyena jsem naposledy viděl, jako skvělého pana Darcyho, v pro mě srdeční záležitosti Pýcha předsudek, kde spolu se skvělou Keirou Knightley tvořil ústřední dvojici filmu. Od té doby, jsem na něho pro svou škodu málem zapomněl. V tomoto snímku ztvárnil reportéra Paula Priora, který se po mnoha letech strávených v zahraničí vrací domů na pohřeb svého zesnulého otce a setkává se se zbytek svoji rodiny, známými a také se svou dávnou láskou. Matthew svou roli zahrál naprosto skvěle a jediného rovnocenného protihráče má ve Emily Barclay a ostatní herce včetně například Mirandy Otto není vůbec třeba hodnotit. Je to opravdu silný a strhující příběh, který graduje ve druhé polovině filmu. Příběh o smrti, lásce, odpuštění, podtřžený výtečnou muzikou Patti Smith a jejího asi nejlepšího alba Horses. (14.10.2014)