Občianska výchova

Tři mladí lidé, které spojuje víra v ideály, jež jsou namířeny proti kapitalistickému světu a utlačování dělnické třídy. Tito lidé věří nebo tedy alespoň doufají, že dokážou změnit svět a že se jednoho krásného dne budou všichni lidé na celém světě mít naprosto stejně a nikdo nikoho utlačovat nebude. A jedním ze způsobů, jak proti kapitalismu bojují je to, že se vloupávají do vil bohatých lidí a zpřehází jim tam nábytek, čímž chtějí tyto zbohatlíky donutit, aby už nikdy neměli pocit bezpečí. Jenže co když se při jedné z těchto nezvaných návštěv majitel vily vrátí domů? Film to je rozhodně zajímavý, na německé poměry dokonce hodně kvalitní, a ač film trval něco málo přes dvě hodiny, tak já jsem se ani na okamžik nenudil a jen jsem se nechal postupně vtahovat do děje. Nenarazil jsem zde na jediné slabé místo, film si prostě hodně příjemně plynul a mě ten čas s ním strávený hodně příjemně utíkal, za což mohl zajisté nejen příběh samotný, ale i vynikající horské exteriéry a především tedy kvalitní herecké výkony všech zúčastněných. Pánové Brühl a Erceg a Julia Jentsch zvládli své roli mladých aktivistů na výbornou a dotvořili tak výsledný dojem z filmu, který považuji za jeden z nejlepších německých filmů, které jsem kdy viděl. Jsem rád, že jsem si konečně na tento film našel čas a bez váhání uděluji pět hvězd. (28.06.2010)

Tak tenhle film měl docela příznivé recenze, tudíž jsem se na jeho dívání těšila a musím říct, že nelituju těch dvou hodin s ním strávených. Film je takové syrové vylíčení příběhu jedné trojky mladých lidí, myslím, že to vylíčení se jim povedlo a tím pádem u mě film dostává body za docela reálný příběh, klidně se to může stát. Film ale taky působí místy někdy depresivně, mladí neví jak z toho problému ven a navíc jim scénarista přichystal ještě milostný trojúhelník. Film jako takový by se dal rozdělit na dvě poloviny. První - více zábavnější a akčnější, napínavé. Druhá půlka - moc se mi líbily rozhovory hlavních hrdinů s uneseným, jejich úvahy o bohatství x chudobě, lidech, světě, problémech, penězích, životě a systému. Musela jsem o tom pak přemýšlet a to mám ráda. Jinak z celého příběhu vyznívá, že hlavní postavy vlastně vůbec nejsou špatní lidé, dělají vše jen proto, že je k tomu donutily okolnosti... No zkrátka, film se mi líbil, poučil mě a zároveň nenudil a strávila jsem u něj příjemné dvě hodinky, takže doporučuju nejenom všem mladým, protože to stojí za to, není to tupý, ale dost chytrý film s dobrými a přesvědčivými hereckými výkony. (05.12.2013)

Sympatická trojice, která se plácá ve věcech lásky, zato je přesvědčená o pravdivosti svých společenských postojů, které prosazuje i za cenu - řekněme - velmi umírněného násilí. Potud fajn snímek. Ale SPOILER, SPOILER, SPOILER co ten konec?! Působil na mě až ironicky, ale nezáměrně. _______OK únos pracháče se může po pár dnech změnit ve svého druhu spojenectví, zvlášť, když si boháč rozpomene na své revoluční mládí. Jenomže tady to vypadá, jakoby si ke své vile s bazénem, vozovému parku a jachtě ještě řekl: "Co mi tak chybí ke štěstí, když už všechno mám?" A nakonec si tedy koupí ještě svoji soukromou revoltu i se skupinkou revolucionářů. A mladá parta může dál bojovat proti konzumu a hromadění majetku za pomoci pracháčových drahých hraček a nashromážděného konta, kterými tak pohrdá. ----- Hodně rozporuplné, ne? /24. 6. 14./ (24.06.2014)

Idealismus je možná dobrá věc, jenže ono to stejně k ničemu nevede. Se spoustou toho, co bylo ve filmu řečeno, by se dalo souhlasit, jenže ani tento film, ani zanícení idealisté stejně nic nezmění. Docela dobře zahrané plus slušná muzika, takže je na co se dívat, ale žádný extra film to teda rozhodně není. (05.09.2008)

Občianska výchova je podľa mňa prototypom antifestivalového filmu. Ona divákovi totiž všetky svoje myšlienky vtĺka takým razantným spôsobom do hlavy, že niet už nad čím premýšlať, alebo nachádzať vo filme ešte niečo pod povrchom, resp. medzi riadkami. No a art by mal byť práve o nedopovedanosti, o hľadaní metafor a alegórií. Spomínam to kvôli dodatku distribútora o reakcii na film v Cannes, asi sa jednalo o projekciu pre základné školy. Zaujímavejším sa film stáva prechodom do trilerového žánru, lenže bohužiaľ nie napínavosťou, ale odfajkávaním si všetkých možných klišé únosových filmov. Weingartner určite videl množstvo holywoodskej komercie a tak presne vie, kedy čo použiť. Je to síce negatívum filmu, lenže aspoň sa bolo po citovom vydieraní prvej tretiny na čom baviť a čas začal ubiehať rýchlejšie. Otázne je, či by nebolo vhodnejšie ako hlavnú postavu napísať zajatca, ktorého dilemy a radosť z dočasného návratu do idealistickej mladosti mi pripadali zaujímavejšie, ako hádky a milostné pletky naivného trojlístka. To je potom kontroverzný aj záver, kde by som privítal viac optimistickejšie vyznenie, ale je to vec pohľadu a nehádam sa, že niektorí ľudia sa po "zmene" už k vlastnej prirodzenosti nevrátia. Občianska výchova je naivne natočený film, plný žánrových klišé (nesmie chýbať samozrejme ani to, že ak sa do veci zapojí žena, všetko sa pokazí), lenže vďaka solídnemu tempu a remeselnej zručnosti režiséra nenudí a ja by som ho nazval akýmsi pseudoart quilty pleasure. (16.08.2013)