Réžia:
Dušan KleinScenár:
Dušan KleinKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Jaromír VogelHrajú:
Josef Somr, Jiří Pecha, Pavel Kříž, František Němec, Vladimír Javorský, Jiří Hálek, Arnošt Goldflam, Alena Sasínová-Polarczyk, Luděk Eliáš, Jakub Laurych, Vida Neuwirthová, Jaromír Vogel (viac)Obsahy(1)
Kdyby měli obyvatelé městečka z konce 30. let dost soucitu, ušetřili by si mnoho trápení… Dr. Daniel Menasse (L. Eliáš), který jako jediný ze své židovské obce přežil holocaust, se vrací s dcerou a vnukem do svého rodiště, aby se pomodlil kadiš. Modlitbu, která podle židovské víry otevírá zemřelým cestu do nebe, chce věnovat nejen svému otci, ale všem obětem války. Návrat do rodiště v něm vyvolává vzpomínky na zážitky z dětství. Film je tak mozaikou životních epizod malého Daniela na malém městě před druhou světovou válkou. Jeho mapování života ale zahrnuje i vnímání příběhů jednotlivých příslušníků židovské obce. Píseň o lítosti je nejen sondou do života židovské obce před holocaustem, ale především poselstvím o platnosti morálních hodnot vůbec, varováním i apelem k porozumění, soucitu a tedy i lítosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (10)
Čajíček... ()
Citlivě zpracovaný židovský příběh. Vladimír Javorský opět ukázal, že má nesčílně mnoho poloh, které bravurně ovládá. ()
Film je čiastočnou autobiografiou českého spisovateľa Viktora Fischla a je inšpirovaný holokaustom a zložitou situáciou Židov v období pred vypuknutím 2. svetovej vojny ale aj v jej priebehu. Krátko po obsadení republiky nacistickými vojskami ho pražskí sionisti vyslali do Londýna, aby zabezpečil víza pre 70 najohrozenejších židovských osobnosti z protektorátu. Nakoniec s pomocou Jána Masaryka sa mu ich podarilo vysťahovať viac ako 200. Starší muž sa vracia do krajiny kde žili jeho rodičia a prarodičia (Holič na Morave). Z tohto malého mestečka na moravsko – slovenskom pohraničí sa domov po vojne nevrátil ani jeden Žid. A práve tu sa chce on pomodliť v synagóge za zomrelých Židov. Ale na začiatku 50 rokoch už synagógy slúžili úplne na iné účely a tak ho osvetový pracovník vyhodil z tejto synagógy. A tu sa začína odvíjať príbeh zo života židovskej komunity v tomto mestečku. Nakoniec aj samotný režisér a scenárista Dušan Klein si prešiel tŕnistou cestou holokaustu, ako dieťa v Terezíne. ()
Tu naladí hrabalovský tón, tu zahraje na felliniovskou notu... To bytí člověka, co sladký i mrazivý má refrén. ()
Píseň o lítosti nemá žádný klenutý dramatický oblouk, ale zato dost dobře hrajících herců (Somr, Kříž, Pecha, Hálek…) a místy nevypadá vůbec televizně. Židovství, které zavazuje, otázka víry a Boží existence, smyslu věcí – velká témata tak jako v jiných dílech Viktora Fischla. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1998. ()
"Když není peklo, nemůže být ani ráj. Jsou jen zlí lidé a ti ubližují dobrým." Tohle drama se mne nedotklo, je především pro ty, kteří tyto zvyklosti aplikují... ()
Vytvořeno v ČT Ostrava. Zajímavé bylo prostředí maloměsta, kde byly točeny exteriéry (kde to bylo?). ()
Pro Dušana Kleina je toto téma osobní a proto i velmi citlivé.Proto je tento snímek plný lásky ,pochopení a smutku. ()
Příběh ze života židovské komunity v menším městečku. Dějově trochu moc "obyčejné", ploché, ale hezká atmosféra a řada vynikajících herců jsou plusem díla. 60 %. ()
Reklama