Zahraj to znova, Sam

Allenov scenár by asi uspel vždy a je jedno kto to režíruje. Aj keď som bol prekvapený, že takto typickú allenovku si Woody nenechal kočírovať niekým iným. Ale možno bol Herbert Ross len väčším magorom do filmu, ktorým týmto vzdávajú poctu - 'Casablanca'. Otázkou je ako ovplyvní výsledok to, keď ju niekto nevidel. Ja to posúdiť neviem, ale až taká závažná nutnosť to nie je. Len akurát práve tie odkazy na filmový kult mi prišli možno trošku zdĺhavejšie. Ale ostatné frázy sú znamenité, hlášky a situácie, v ktorých sa prostredníctvom Woodyho vidí aspoň raz každý chlap a možno práve preto radím romantickú komédiu tohto typu k popredným ťahom. “Raz som chcel spraviť dojem na jedno dievča, tak som robil sviečkovú v tlakovom hrnci.“ “A aká bola?“ “Neviem. Ešte stále je na strope.“ - ... -"Poviem ti, kde ma zastihneš. Teraz budem chvíľu na 362-9296. A potom asi štvrť hodiny na 648-0024. A potom budem doma na 621-4598." "Drahý, na rohu je telefónna búdka okolo ktorej budeme prechádzať, nemám ti ísť odpísať číslo?" 85%. (27.03.2008)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl Zahraj to znovu, Same pár hodin po zhlédnutí Casablancy, pozorování Allenových reakcí na film mě docela slušně rozesmálo. Bez znalosti zmíněného díla z roku 1942 divák sice nepochopí některé narážky a (skvostné) finále si tolik neužije, ale i tak se řádně pobaví, protože Allan balící je chvílemi opravdu k pokukání (na druhou stranu tam bylo několik odkazů na další Bogartova díla, a to už bohužel nemůžu sloužit). Nechybělo moc (místami trošku nuda mezi jednotlivými hláškami) a byl by to plný počet, každopádně jsem si tuhle pohodovku opravdu užil. "Na co jsi myslel, když jsme to dělali?" - "Na Williho Mayse." - "To vždycky při tom myslíš na baseballového hráče?" - "Mám pak výdrž" - "Aha, nevěděla jsem, proč křičíš skluz." (22.10.2011)

Love is such a strange phenomenon. Strange and exquisite. Před Alvym a Annie, před Borisem a Sonjou, byli zde Allan s Lindou, kteří žili v nepřirozeném světě, kde i jejich podivnost přirozeně vyčnívala. Něco nebo někdo jim do ucha šeptal, jak se mají chovat, a co mají dělat, a tak udělali přesný opak - zamilovali se, s láskou i bez ní, s city i bezcitností. Našli se ve své ztracenosti. Jenže svět nepřirozený podivnou přirozenost zabijí, a tak naši dva hrdinové po chvilkovém milostném zatemnění mysli a rozjasnění srdce vrátili se tam, kam rozum jejich chtěl. Na cestu vyšlapanou a bezpečnou, se vzpomínkou tak blízkou jako ve skutečnosti vzdálenou. Na ten život prožitý v jednom jediném dni. (23.03.2020)

TY SE NA ŽIVOT JEN DIVÁŠ. Jako si hlavní hrdina při svém filmovém dívání na život nejvíce oblíbil Casablancu, oblíbil jsem si já nejvíce nejspíš  film Jsem nesmělý, ale léčím se. Samozřejmě než pro filmařské kvality spíše pro nostalgii, srandu a pochopení, které mi tento film dal. Netušil jsem, ale že ještě najdu takřka druhé Jsem nesmělý, ale léčím se, akorát na Allenovský způsob. Takže by se spíše hodil název ,,Jsem nežádaný, ale léčím se.´´ (protože Woody a jeho postavy nemají právě zrovna moc problémy s nesmělostí, maximálně s nervozitou.), ale zůstává struktura jednoduchého příběhu o získaní lásky, na který se nalepují různé skvělé  skeče s gagy. Tedy minimálně v první polovině. Líbila se mi dojemná snaha hlavního hrdiny udělat na dívku vždycky, co největší dojem,  a vždycky se před ni snažit. Snad jen na některé Woodyho sexistické narážky jsem  až moc nesmělý. Ale ve druhé polovině mi  Woody překvapivě dokázal občas odkrýt i nesmělejší část své postavy kdy jsem to s ním ještě více prožíval.  Taky jsem musel trochu posunout level svého běžného uvažování a připustit si, že na večeři dvou platonických přátel by mohlo být i něco víc. A co teprve, když si dva platoničtí přátelé sednou na gauč, že? Přesto: někdy jsou podobní Bogartové fakt na zabití.:D   Už v jednom ze svých prvních scénárů  navíc dokázal  nastínit melodramatičtější tón a vážnější témata jako, že kvůli lásce k jedné osobě, můžeme zradit jinou milovanou osobu. V tomhle byl Sam určitě dobrá příprava například pro pozdější slavnější filmy jako Annie Halová nebo Helena a její sestry.  A musím uznat, že v mých očích snad tyto filmy i kapánek překonal..I spojení s Dianem Keatonovou mi sedlo snad ještě více než v Annie. Dobré bylo i vyobrazení upracovaného kamaráda. Woody nakonec dokázal i přes některé sexistictější narážky, nakonec opět připravit velmi zabavný, lidský a příjemný film, kde jsem stejně jako ve zmiňovaném Nesmělém našel i kus pochopení, ještě teď ve mě doznívá, asi ještě chvíli bude, i ve mě vyvolat určité romantické pocity, i když ne takové, jako když jsem v sobotu ve Stardance viděl Martinu Viktorii Kopeckou nebo když Amélie rozbijí lžičkou karamel, ale i tak  docela velké....Možná to bude pro mě  bude společně s Mužem z Acapulca  film tohoto podzimu, kdoví. Snad   by mi tedy hlavní hrdina Allan odpustil, že jsem ještě neviděl Casablancu. Třeba si ji při vzpomínce na nadšeného Woodyho v kině a jeho porady s Bogardem ještě více užiji. A už se nám skoro blíží víkend, tak se třeba zase nebudu na život chvilku jenom dívat. A taky už se blíží podzimní prázdniny. (20.10.2021)

Těžko mi komentovat Allenovi filmy,aniž bych nezklouzl do nějakého toho rádoby zainteresovaného pseudointelektuáního žvatlání.Tož mlčím,-ale ten Woody mi dělá radost.Už dlouho.-Sice byl tentokrát mimo režii,ale rukopis (jeho scénáře) je znát.A taky v tom hrál,a Bogart,a Keaton,a paní Bergmanová.Třeba. (18.05.2009)