Zahraj to znova, Sam

Takže jsem se koukla na další film Woodyho Allena a i když nejsou jeho filmy u mě úplná špička, vždycky potěší a musím říct, že se mi Woody a jeho tvorba líbí čím dál tím více. Tady je patrná inspirace Casablancou (konečná scéna, počáteční v kině). Myslím, že je to docela fajn nápad, přidat do svého filmu nějaký další, nechat se tím inspirovat či ho dokonce jemně zaparodovat v jednom. To Woody umí. Opět se jedná o vztahy, ty jsou v jeho filmech všude. Drama a komedie v jednom. Film se mi celkově docela líbil, ale na čtyři hvězdy to není. (18.06.2013)

Kdyby neměl Woody Allen jako autor a herec v jedné osobě zapotřebí předvádět ty své ujeté exhibiční gagy (jako třeba u pití, sušení vlasů či pojídání), nebo kdyby Herbert Ross projevil citlivější dramaturgii, možná bych tenhle film měl ještě radši, než Annie Hallovou se stejnou trojící Allen – Keaton – Roberts... a to jsem si po pár minutách říkal, že už jsem si na Allena jako herce zvykl, že mě svým odvázaným projevem i celkem dovede bavit a že s ním začínám souznit. Jenže jak přirozeně na mě působí během konverzačního humoru, tak na mě v některých gazích plných roztržitosti působí naopak strojeně a trapně, až jsem se za něj párkrát mírně zastyděl. Nicméně na oplátku mě jindy svým filmem zase dostal do transu, pobavil, silně zapůsobil či mírně okouzlil svými nápady a pozitivní dojmy u mě rozhodně převládly... až jsem se ke konci cítil málem jako Woody na Casablance (taky jsem jí nedávno viděl v kině!). Fantaskní vstupy oživlého Bogarta vážně stály za to a dodaly filmu hravé kouzlo a vtip, Diane Keatonová hýří velice pozitivní a přirozenou energií, Tony Roberts je sympatický pohoďák do vedlejší role, ústřední vztahový příběh dokáže být zábavný, rozehrávat příhody „jako ze života“ s nadhledem a odkazováním na filmové klasiky, ke konci i stále více napíná a finále se po všech stránkách náramně povedlo. Opravdu stylové, i s krásnou atmosférou na závěr, evokující starou dobrou klasiku ve svěžím a originálním zpracování. [80%] (12.03.2023)

Woody a Diane se spolu setkali ještě v pár filmech a je to jedna z nejlepších voleb, co jsem kdy mohla vidět. Přesně tohle jsou filmy, kdy mně tluče srdce radostí, smutkem, kdy se směju a vzápětí jsem smutná, ale nesmírně v pohodě a spokojená. Woody zná život a ženy má prokouknuté naprosto dokonale. Bravo, mistře, bravo Diane a pochopitelně Herberte. Měla jsem díky vám báječné odpoledne. Těším se na další Allenovy perličky, bonbónky a lahůdky v podobě jeho hlášek, či dialogů....... (17.07.2016)

"Každý je někdy Bogart." Jeden z těch filmů, které jsou vtipné i dojemné zároveň, zasněné a zároveň tak pravdivé... Prostě krásné. Woody Allen předvede několik scén jako vystřižených z grotesky a protože je léto a jeho terapeut odjel někam, kde se prostě nedá vyslídit, začne brát lekce sebevědomí od samotného Humphreyho Bogarta a nechává se okouzlovat Diane Keaton. Finále se samozřejmě nemůže odehrát nikde jinde než na zamlžené ranveji. (30.03.2021)

"Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?" :-) Co dělat, když člověk není Humphrey Bogart. Teď, když jsem Sama konečně viděl, se vlastně divím tomu poprasku, který způsobila o pět let později Annie Hallová. Všeobecnému údivu, že Woody umí i něco jiného než bláznivé parodie. Protože základ je položen už tady. Musím ale říct, že jsem od toho nápadu "život podle Casablancy" čekal mnohem víc. Vtipné to je, několikrát jsem se od srdce zasmál, dosyta se pokochal celuloidovou premiérou dvojice Keatonová-Allen, ale taky jsem si nepříjemně často říkal "tahle scéna musela být v divadle k popukání". Všimněte si, kolik situací a dialogů je vystavěno tak, jako když se počítá s bezprostřední reakcí publika. I tak rozhodně nadprůměr a mohu-li radit, vyhněte se dabované verzi. Za nápad, aby WA česky mluvil hlasem Oldřicha Kaisera, by měl někdo pykat. 70% (12.05.2006)