Zahraj to znova, Sam

TY SE NA ŽIVOT JEN DIVÁŠ. Jako si hlavní hrdina při svém filmovém dívání na život nejvíce oblíbil Casablancu, oblíbil jsem si já nejvíce nejspíš  film Jsem nesmělý, ale léčím se. Samozřejmě než pro filmařské kvality spíše pro nostalgii, srandu a pochopení, které mi tento film dal. Netušil jsem, ale že ještě najdu takřka druhé Jsem nesmělý, ale léčím se, akorát na Allenovský způsob. Takže by se spíše hodil název ,,Jsem nežádaný, ale léčím se.´´ (protože Woody a jeho postavy nemají právě zrovna moc problémy s nesmělostí, maximálně s nervozitou.), ale zůstává struktura jednoduchého příběhu o získaní lásky, na který se nalepují různé skvělé  skeče s gagy. Tedy minimálně v první polovině. Líbila se mi dojemná snaha hlavního hrdiny udělat na dívku vždycky, co největší dojem,  a vždycky se před ni snažit. Snad jen na některé Woodyho sexistické narážky jsem  až moc nesmělý. Ale ve druhé polovině mi  Woody překvapivě dokázal občas odkrýt i nesmělejší část své postavy kdy jsem to s ním ještě více prožíval.  Taky jsem musel trochu posunout level svého běžného uvažování a připustit si, že na večeři dvou platonických přátel by mohlo být i něco víc. A co teprve, když si dva platoničtí přátelé sednou na gauč, že? Přesto: někdy jsou podobní Bogartové fakt na zabití.:D   Už v jednom ze svých prvních scénárů  navíc dokázal  nastínit melodramatičtější tón a vážnější témata jako, že kvůli lásce k jedné osobě, můžeme zradit jinou milovanou osobu. V tomhle byl Sam určitě dobrá příprava například pro pozdější slavnější filmy jako Annie Halová nebo Helena a její sestry.  A musím uznat, že v mých očích snad tyto filmy i kapánek překonal..I spojení s Dianem Keatonovou mi sedlo snad ještě více než v Annie. Dobré bylo i vyobrazení upracovaného kamaráda. Woody nakonec dokázal i přes některé sexistictější narážky, nakonec opět připravit velmi zabavný, lidský a příjemný film, kde jsem stejně jako ve zmiňovaném Nesmělém našel i kus pochopení, ještě teď ve mě doznívá, asi ještě chvíli bude, i ve mě vyvolat určité romantické pocity, i když ne takové, jako když jsem v sobotu ve Stardance viděl Martinu Viktorii Kopeckou nebo když Amélie rozbijí lžičkou karamel, ale i tak  docela velké....Možná to bude pro mě  bude společně s Mužem z Acapulca  film tohoto podzimu, kdoví. Snad   by mi tedy hlavní hrdina Allan odpustil, že jsem ještě neviděl Casablancu. Třeba si ji při vzpomínce na nadšeného Woodyho v kině a jeho porady s Bogardem ještě více užiji. A už se nám skoro blíží víkend, tak se třeba zase nebudu na život chvilku jenom dívat. A taky už se blíží podzimní prázdniny. (20.10.2021)

Parádní snímek Woodyho Allena kde tentokrát nerežíruje, ale ujal se pouze scénáře a hlavní role. Pro fanoušky Cassablancy je tenhle snímek jako stvořen a je povinost ho vidět. Ve filmů uvidíte spoustu skvělých záběrů, nezapomenutelných dialogů, moře vtipných scén a hlavně dojemný závěr, který rozesměje nebo vás dojme. [ Project 100 2010 ] (18.03.2010)

„Neberu to osobně, jenom se zabiju“ Každý muž chce být někdy milován a obdivován. Nejlépe pořád. Problém je najít tu správnou ženu. Dokonalá nebude žádná, ale s trochou štěstí vám osud přihraje jednu víceméně vyhovující. Dále bude záležet hlavně na vašich vlastních kvalitách a „balících“ schopnostech. Po sérii neúspěšných pokusů buď spácháte sebevraždu, anebo alespoň lépe pochopíte sami sebe a sami sebou taky začnete být. Hlavní hrdina, obrýlený filmový kritik Allan, s touto skutečností neobjevuje nic světoborného, ale mnoho důležitého si uvědomí. Film začíná slavným finále Casablancy a také jim končí, akorát v podobě věrnější realitě. Žádný Bogart, žádný „začátek jednoho krásného přátelství“, prostě definitivní poznání pravdy o životě. Jeden z nejvtipnějších filmů Woodyho Allena paradoxně nerežíroval samotný Allen a není to na škodu věci. Na adaptaci divadelní hry je to nevídaně „živý“ film – velice pohyblivý a třeba dojemné, bezeslovné scény smíření či rozloučení Allen takhle dobře neumí. Zato dialogy, ty umí brilantně a nešetří jimi. Ty o sexu, zde asi nejčetnější, nejsou v jeho podání oplzlé. Podobně podle mě občas uvažuje každý muž, jenom to nedokáže tak inteligentně prezentovat. Zahraj to znovu, Same není jenom demytizující poctou Casablance a praštěnou komedií o hledání vhodné partnerky, je taky hořkým romantickým příběhem s výborně napsanými postavami. Nebudu zastírat, že sám jsem se zhlédnul v postavě Allana, vnitřně mi byl blízký a sympatický. I jeho zpackaná rendezvous v sobě nesla špetku pravdy. Rozhovory s Keatonovou mají svým pojetím blíže k civilním konverzacím všedních dní, úmyslně v nich není mnoho filmového (ten umělohmotný skunk možná). Vtipnou figurkou v pozadí zůstává manžel Dick, doslova utopený v číslech. Bylo to nečekaně vtipné, přitom smutné a mi osobně hodně blízké. Za ženskou variaci téhož lze označit vážněji pojatou Purpurovou růži z Káhiry. -„Dělal jsem svíčkovou v papiňáku“ –„Jaké to bylo?“ –„Nevím, ještě pořád je to na stropě“ 90% Zajímavé komentáře: Oskar, novoten (31.08.2007)

Tenhle Woody mě za klopy nevzal, snad proto že to není jeho režijní počin. Zápletka slouží jako příprava pro Woodyho vtipy, které ale tentokrát jen málokdy padnou na vděčnou půdu. Filmu dominují dva výrazné hlasy, Heleny Friedrichové coby Lindy, a kupodivu nečekaně překvapivě a hlavně už neopakovaně Oldřicha Kaisera coby Allana. Oba jsou skvělí, ovšem Kaiser, ač exkluzivní, se k Woodyho zjevu příliš nehodí (Prager je zkrátka moc zažitý). Vyloženě mi nesedl Schánilec coby Bogart. Dabing vznikl pro ČST už v roce 1991. (09.09.2012)

Těžko mi komentovat Allenovi filmy,aniž bych nezklouzl do nějakého toho rádoby zainteresovaného pseudointelektuáního žvatlání.Tož mlčím,-ale ten Woody mi dělá radost.Už dlouho.-Sice byl tentokrát mimo režii,ale rukopis (jeho scénáře) je znát.A taky v tom hrál,a Bogart,a Keaton,a paní Bergmanová.Třeba. (18.05.2009)