Svaté město

Celkem zdařilé zpracování Gogolovy báchorky o čarodějnici a mladém knězi. Je zvláštní, jak si tenhle horor dokáže uchovat i punc pohádkovosti, ačkoliv dítěti bych to samozřejmě nepustil, protože ty tři noci v kostele dokáží být opravdu děsivé. Na druhou stranu si myslím, že pro podobně specifický styl musí mít člověk cit, aby si ho dokázal zcela užít a ten já, bohužel, tak úplně nemám. Proto jen 60%. (15.03.2014)

Pravděpodobně můj první Jugoslávský horor nedopadl nějak špatně, ale nemohl jsem si nějak zvyknout na ty réálie a na celý vyznění filmu.Co film totálně vyzdvihlo je neuvěřitelná atmosféra a skvělý herci. Atmosféra u rakve v noci byla fakt dokonalá a přikovala mě k sedačce až do skvělého konce. Ale jak jsem řekl nemohl jsem si moc zvyknout na to jak ten film vypadá. (25.08.2012)

Pro mne jasné zklamání, kterému dozajista pomohly dvě věci - 1.mistrovské dílo Bavy (Maska démona) zůstává nedostižným a nepřekonaným majstrštykem, 2.předlohu znám dobře, tudíž překvapení se konat nemohlo (i když, proč by vlastně nemohlo?). Bohužel i sovětská verze z roku 1967 je mnohonásobně lepší, zejména démonické běsnění v kostele. Kamera jen zřídka podá zajímavý obraz, hudba jen chvílemi zazní melancholicky a tajemně. Strašidelná atmosféra nulová, tohle opravdu není horor. První noc je naprostý výsměch, druhá prosviští, než se divák rozkouká, a přijde třetí, jejíž trapnost je vrcholem tohoto rádoby strašení. Kde jsou rekvizity gotických hororů? Bouřná noc, záclony pavučin (bylo jich štipec), koberce zlověstné mlhy (pár ubohých pšouků), kostry, lebky, pavouci, netopýři, černé pahýly stromů zmítající se ve vichru, hřbitov...ach jo. Dvě hvězdy za démonickou Kateřinu a toť vše. Italové vedou na plné čáře, zatím... (27.05.2013)

Jugoslávské verzi Gogolovy povídky Vij chybí dvě zásadní věci, kterými se naopak může pyšnit zpracování sovětské. Mluvím jednak o jakémsi pohádkovém "fantastičnu", které se nese celým Jeršovovým filmem a které diváka připravuje na hrůzy všech tří nocí tím, že je prokládá odlehčeným, lehce komickým, snad až "mrazíkovským" duchem. Ve výsledku je pak film mnohem stravitelnější než o třiadvacet let mladší snímek Kadijevićův. Druhou věcí je pak fakt, že noční kostelní "přežívání" v jugoslávské verzi zanechají o dost slabší dojem - jsou totiž kratší, strohá a, mluvíme-li o dopadu na diváka, mnohem chudší. A co víc - chybí jim perfektní sovětské výtvarné ztvárnění třetí noci, jež je korunováno zjevením samotného Vije, posla smrti. (27.08.2012)

Komentář bude samý spoiler, mně to je jedno, ale pokud by to někdo četl, aby neprudil, že jsem nevarovala. Věděla jsem, o čem to je a ví to asi vcelku každý, takže si ušetřím jednu pitvu tím, že nebudu pitvat děj. Horory nejsou můj šálek čaje, Svaté místo naštěstí není tak úplně horor, rozhodně to není horor plný krve a chlapů běhajících s pilou nebo mačetou po lese a lovících spoluobčany. Představitelé všech rolí byli vybráni velmi dobře, Toma je fešák a Kateřina je krásná, navíc je tam ukázaná (a to opakovaně) tak, že mužským divákům doporučuju strategicky přes sebe hodit deku už na začátku. Stejně tak autenticky působí prostředí. První noc má Toma pěkně silný hlásek a je plný odhodlání, obojí druhým a hlavně třetím dnem, resp. nocí výrazně slábne. K třetí noci můžu poskytnout autentické postřehy, jak jsem online po icq psala kamarádce. "Bože to je kretén, on leze z kruhu. A zas leze z kruhu. Vrať se, debile. Jo, po čtyřech, to se mu bude dobře couvat. Uáááááá. On se jí sápe do rakve, já ho nenávidím. Já umřu hrůzou za něj. Ona tam není! Utekla! Jak to udělala? A už ho má v rakvi." Je hezké, když ve filmu platí doslova - jaká matka, taková Katka. (24.05.2013)