Nae yeojachingureul sogae habnida

Nádnerný film! Podobně jako v My Sassy Girl se zde sebevědomá, trochu střelená slečna, co pro ránu nejde daleko, za poněkud zvláštních okolností potká s ťunťou, sek kterým prožívá ty nejkrásnější dny svého života. Po tomto "úvodu" se ale Windstruck vydává trochu jiným směrem. Kombinace "těžké" jihokorejské romantiky, milý vtip, trochu té akce, vynikající hudba a Ji-hyeon Jeon to je to pravé pro mně. Tento snímek má spoustu slabých scén, zasáhl mne přesně na tom pravém místě. (24.03.2009)

Zdá se, že mám velkou výhodu, že jsem My Sassy Girl ještě neviděla, takže jsem si Windstruck dost užila. Tři čtvrtiny filmu jsem se velmi dobře bavila nádhernou romanticko-komickou linií příběhu. Střelená policistka a plachý učitel jsou kouzelná dvojka a jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se v korejském filmu dočkám i polibku. No zůstalo jen u očekávání. Plné hodnocení bohužel úplně pokazil závěr. Nevadila mi nadpřirozená duchovní nadsázka, ale její délka, konec byl trochu roztahaný a tím ztratil na účinnosti. (23.01.2006)

Láska je ten najsilnejší cit. Cit, ktorý ako jediný dokáže človeka prinútiť siahnúť na svoj život a to len pre to zvlaštne tlačenie pri srdci. Legenda pravila, že princ po 49 dňoch navždy odíde, ale dovtedy sa príde rozlúčiť so svojou princeznou. Po smrti sa chcel stať vetrom. Oplatí sa čakať ? Oplatí sa prežívať pre tých pár sekúnd ? Otázku, ktorú treba pokladať rozvážne a na odpoveď násjť ten správny čas. Niekedy je menej viac a úporné snaženie môže mať oveľa slabší efekt ako nápad, prirodzenosť, voľba prostriedku. Že niesú slzy na krajíčku to, čo nám zviera hrdlo, že to nieje smutná pesnička, ale možno iba pohľad keď niesú treba slová. A že to ide, ma už Kwak raz presvedčil. (27.06.2005)

Naprosto souhlasím s Lhurgoyfem. Windstruck je také pro mne, v kontextu s dosud mnou zkouknutou jihokorejskou filmovou tvorbou a speciálně MSG, obrovské zklamání. Odzbrojující lehkost a úsměvnost, která mě v MSG tak rozněžnila, je v dalším snímku režiséra Kwaka v nenávratnu. Windstruck se totiž snaží skloubit komediální taškařici s melodramatem a vůbec se mu to nedaří. Fórky použité v komediální části jsou někdy trapné a vykonstruované až hrůza. A situaci nezachrání ani opět neodolatelná Ji-hyun Jun v hlavní roli. V druhé polovině se film překulí do žánru vážného melodramatu. To, co mi v jihokorejských romantikách spolehlivě vhání slzy do očí, mě tentokrát téměř vůbec nedojalo a ještě způsobilo bolení hlavy. Co je moc, to je moc. Abych jen nekritizoval, pár scén se mi hodně líbilo. Třeba roztomilé umývání k sobě připoutaných hrdinů (že, Seifere :-)) a již vzpomínaná závěrečná scéna s hrdinou MSG, jež je i odkazem na tento dokonalý film. 5/10 (28.10.2005)

Ona je nevyspytateľná. On fascinovaný jej drzosťou. Ona v sebe nesie traumu minulosti. On jej pomáha ako vie. Zaľúbia sa. Radosť trvá len okamih. Vždy to tak je. A preto je lúčenie veľmi bolestivé. Oči divákov sa utopia v slzách. Lebo sa mali tak radi. Ich láska nestihla rozkvitnúť. Len závanom vetra pohladila tváre. V pár vetách recept na kórejský slzopudný romanticko-komediálno-tragicko-dramatický komerčniak. Keď už vidím štvrtý po sebe, počiatočná fascinácia ustupuje opakovaniu (repetitívnosti). Všímam si skôr spoločné znaky a štruktúru rozprávania príbehu (navnadenia diváka). Musí ísť o mladé, začínajúce páriky. Ona je vždy sociopatka - buď nezvláda emócie, minulosť alebo jej vadí spoločnosť ako taká (nečudujem sa - príznačná bola napr. úvodná kamerová jazda, zachytávajúca kórejský megapolis, kde sa len veľmi ťažko hľadala známka prírody). On zvyčajne vzorný zamestnanec (študent). Ona má odžité niečo nepríjemné (kto z divákov nemá, že?; ináč na tom stavajú aj cigánske veštice: začnú, že určite Vás v minulosti stretlo silné sklamanie - pomaly sa z neho dostávate a pri udržaní optimizmu sa dožijete najmenej 99 rokov). (24.10.2013)