Z

"Proč myšlenky, které zastáváme, podněcují tolik násilí? Proč je pro ně mír tak nesnesitelný?" Protože zbrojařský firmy chtějí války a 2% DPH výpalnýho od každýho státu, takže korumpujou vlády všude tam, kam NATO dosáhne? Nebo jde o útok státních sil na osobní svobody člověka? Tak by to určitě napsal levičák a komunista, protože nálepky jsou teď v módě. Nejsem ani jedno, protože nevěřím žádnýmu politikovi, že by pohnul malíčkem pro moje dobro. Já jsem jenom znepokojenej z toho, co se děje kolem mě a vážím si každýho, kdo se na to nebojí upozornit. A tohle je hodně dobrý. Taky drsný, hnusný a hlavně důležitý. Asi proto to u nás vidělo tak málo lidí. (17.02.2022)

Režiséra Costa-Gavrase i herce Yvese Montanda si vážím především za jejich nasledující společný snímek Doznání, ve kterém v dobách tuzemské normalizace nabídly (tehdy alespoň "západním" divákům) drsný obraz vykonstruovaných procesů 50. let v Československu. Volnou sérii o mrazivých politických událostech z různých krajin, navíc dle autentických knižních předloh, rozhodně vítám. Ač přiznám se, že zdejší téma atentátu a zvrhnutí vlády v Řecku je mi poměrně vzdálená nejen jakýmikoliv vědomostmi. Zaujal mne samotný úvod s přednáškou, kde se mluví o totalitních či jinak represivních režimech v metaforických přirovnáních k plísním během pěstování rostlin. Ale s přesunutím děje k věci mi trvalo mnohem déle, než se mi příběh z poměrně vzdálených končin dostal pod kůži, nicméně nakonec se povedlo! Především od momentu, kdy se rozjelo brilantní vyšetřování ve stylu detektivky (v postupném přepájení různých zjištění s politickým pozadím), začal pro mne příběh, který byl velice napínavý a působil i silně. Charismatickému Montandovi padla role zavražděného, takže se objevuje bohužel jen symbolicky, nejčastěji v různých flashbacích, ale Jean-Louis Trintignant mi svou kreací hlavního vyšetřujícího jeho nepřítomnost celkem slušně vynahradil. Stylovou podívanou nádherně podporuje i vizuál, který Gavras s tvůrčím týmem doladil podle řecké vlajky laděny do kontrastně modro-bílých motivů. No uznejte: pánové v modrých oblecích a bílých košilích, v místnosti s bílými zdmi modrý nábytek, na modrém stolku bílé papíry, dokonce modro-bílý psací stoj, a pozor: bílý ventilátor s modrou vrtulou! Tak tomuhle, pane režisére, říkám originální umělecký cit pro patriocismus k vlastní rodné zemi. 80% (06.09.2019)

KINO Scala/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Kamera 9/10/// PLUS: kvalitní a přesné obsazení, dramatická atmoséfra snímku, vyprávěný příběh a motivy postav, zajímavá úloha novináře MÍNUS: po konci ve který doufáte přijde rozčarování v závěrečných titulcích, není to přímo negativum, ale na klidném spaní vám to nepřidá./// Shrnutí: Útok na sympatického politika přichází z nejvyšších míst a vše nasvědčuje tomu, že se jednalo jen o nehodu. Nezkorumpovaný a poctivý vyšetřovatel však dává jeden kousek skládačky za druhým a postupně odhalí, že vše bylo jinak, přesto, že se političtí a armádní činitelé snaží vše zamést pod koberec. Opravdu hodně silný zážitek, nepříjemný, takový, který vám svírá žaludek a říkáte si, že to není možný, ale ono se to takhle nějak podobně stalo. Místo a čas ve kterém by jste nechtěli žít, pokud by jste nebyly někdo bezvýznamný, ale ani to by vám nezaručilo klid a dlouhý život./// Celkem 89%/// (03.04.2019)

Vcelku zajímavá a napínavá politická kriminálka, které diváka chytne hlavně od fáze vyšetřování; házení klacků pod nohy, odstraňování svědků, neochota cokoli objasňovat, potřeba všechno zamést pod koberec… Na druhou stranu, vyšetřovatelovo rozhodnutí se dá označit spíš jako pohádkové, přestože z tohoto vysoce morálního činu je divák následně tvrdě probuzen do reality. Mírně mi vadila jazyková stránka věci (ocenil bych řečtinu), neměl jsem problém s politickým vyzněním (moc nechápu, co ostatním přišlo na filmu tak moc do leva; ostatně, kdo je proti polofašistickému vedení je automaticky levičák?), celkově docela spokojenost, slabší 4*. (13.04.2013)

Levičáci jako zdroj všeho světového dobra podle Costy-Gavrase. Jak už tu zmínil Pohrobek, Z je skutečně filmem až příliš okatě doleva zatočeným, což ovšem neubírá nic z jeho kvalit co se filmařské preciznosti týče. Kromě samotného režiséra se činil i casting, který vybral Montanda, Trintignanta a Perrina, tedy tři mé francouzské oblíbence, tak Mikis s pro něj typickým (místy řeckým) hudebním motivem. Plný počet - včetně přihlédnutí k oné levičácké poupravenosti - jasný. A méně nedám, ani až to uvidí 100 lidí. :) (19.02.2010)