Prozacový národ

Lehce nekompaktní snímek vyrovnává herecký výkon Christiny Ricci, jejíž Lizzie je buď totálně na zabití, nebo vám je jí líto až k pláči - typická oběť rozvrácené rodiny, nezájmu otce a vlivu labilní matky, to vše umocněno vysokou inteligencí, talentem a citlivou vnímavostí - to nemůže dopadnout dobře, zvlášť v zemi, kde jsou takové případy vzácné asi jako u nás zubní kaz. Proto je i přes konejšivý závěr konec neradostný, neboť je celoživotně podmíněný a deprese nemá ve zvyku se lehce vzdávat... (24.10.2011)

Vyborne tema v solidnim filmu o depresi, ktera je zde zachycena pomerne uveritelnou Christinou Ricci. Skutecna deprese by si ale zaslouzila vetsi prostor (viz. knizni predloha), tohle pusobi prilis letmo, deprese zde nema tolik casu se poradne rozlezet a uzrat, na zaklade cehoz by si i ziskala vetsi pochopeni a timpadem lepsi hodnoceni. Pri podobnem letmem nahlednuti Christina pusobi jako otravny rozmazleny fracek a divak tak nema moznost dostat se pod mnohem komplexnejsi povrch, muze si ho jen domyslet. Hodina navic by tomu prospela. "The United States of Depression." 7/10 (19.07.2012)

Film sám o sobě mě nebavil. Tvůrci to sice "zkusili" tím, že hned na začátku Christinu komplet vysvlíkli, ale to zabralo jen na chvíli. Koukat se hodinu a půl na káču, která by potřebovala rozsekat zadek vrbovým proutkem a pak prohnat kopřivama, není žádnej rajc. Biggse moc nemusím, tím spíš že ho dabuje Filip Švarc, a Michelle Williams ještě v roce 2001 nebyla sexy, to je až teď. Lucie Vondráčková je sice dobrá, ale sama českou verzi nevytrhne. "Borcem" na konec je duo Pavel Šroubek (překlad) a Veronika Veselá (dialogy), kteří v dabingu zotročili anglické "It's getting kind of late" na nesmyslné "začíná být pozdě" místo českého "připozdívá se" anebo ještě i synchronizovaně přijatelného "už je dost pozdě". Hanba! (14.01.2012)

Jeden z případů, kdy rozdíl mezi působivostí knižní předlohy a následné filmové adaptace je pro mě příliš velký, než abych dokázal výrazněji ocenit těch několik kladů, které film přece jen nabízí. Protože tam, kde kniha působí jako sugestivní ponor do narušené psychiky depresí postiženého jedince, tam se film ztrácí pod nánosem rádobypůsobivého vizuálního pozlátka, přehnaných emociálních výlevů a patetických proslovů všech zůčastněných. Zatímco v knize působí vývoj jednotlivých postav přirozeně a dává děsivý smysl, tak ve filmu se postavy mění v prapodivných skocích a jejich chování tak následně postrádá logiku. V knize motiv Prozacu a jeho následků na jedince patří k hlavním tématům, naopak film se o něj pouze otře v závěru s v podstatě kladným (!!!) vyzněním a tím zcela ignoruje kritický tón předlohy. A na závěr, tam kde kniha svým vylíčením deprese děsí a fascinuje zároveň, tam film pouze nudí a ničím nevybočuje z rámce podobných děl. Slabší 2*. (09.07.2012)

Jedného rána sa prebudíš a bojíš sa, že budeš žiť... alebo Vitajte v Spojených štátoch depresívnych! Jeden z tých filmov na zamyslenie o tom aký obrovský dosah na ľudské správanie a každodenný život majú antidepresíva. Nech si vraví kto chce čo chce, v konečnom dôsledku sú to tak či tak drogy. Ale teraz k príbehu, ktorý bol zameraný najmä na Lizzie - ambicióznu a šikovnú novinárku, ktorá sa topí pomaly ale isto v depresiách. Spočiatku ma ten príbeh úplne pohltil, no potom sa dej zasekol v rovnakej fáze a razom ustál, skôr sa to sústredilo na vývoj charakteru a správania hlavných postáv. Škoda, že dej nebol o čosi výraznejší a miestami sa vyvíjal dosť nepochopiteľne. Najlepšie z celého filmu však boli Lizziene vnútorné monológy, ktoré akoby sprevádzali jej životné situácie. (06.10.2013)