Prozacový národ

Má to spád, má to fascinující herecké výkony, má to pěkné herečky, má to strhující příběh, má to poselství. Nevím, jestli si scénáristi něco přikrášlili z původní autobiografie Elizabeth Wurtzelové, ale jako vykreslení deprese dokonalý film. Řekl bych, že to, jak se protagonistka propadá do čím dál větších s*aček, je jako ze života, ale ono to JE ze života. To tomu filmu dodává další rozměr. Nechápu, proč tenhle film není znám širší veřejnosti, rozhodně by si to zasloužil. (03.01.2009)

Lehce nekompaktní snímek vyrovnává herecký výkon Christiny Ricci, jejíž Lizzie je buď totálně na zabití, nebo vám je jí líto až k pláči - typická oběť rozvrácené rodiny, nezájmu otce a vlivu labilní matky, to vše umocněno vysokou inteligencí, talentem a citlivou vnímavostí - to nemůže dopadnout dobře, zvlášť v zemi, kde jsou takové případy vzácné asi jako u nás zubní kaz. Proto je i přes konejšivý závěr konec neradostný, neboť je celoživotně podmíněný a deprese nemá ve zvyku se lehce vzdávat... (24.10.2011)

Herecký koncert Christiny Ricci, je až zarážející, jak přirozeně působí v roli dívky utápějící se v depresích. Bez obalu a uměleckých pozlátek, surově servírované téma. Dokonalost snímku je v jeho bezprostřednosti, v Christině každý vidíme kousek sebe, vybízí nás k tomu, abychom si vážili sami sebe. Maximální ztotožnění s postavou. (07.09.2010)

Díry v nedotaženém scénáři jsou vkusně zalepené autentickým herectvím Christiny Ricci a slušnou filmovou formou, která k podpoře emocí využívá prolínaček a dvojexpozicí. Forma sice nedokáže úplně zastínit celkovou plytkost a fakt, že tento film je vlastně bez napětí nebo gradace, ale na druhou stranu dělá z tohoto snímku velmi příjemnou podívanou. Vazba hlavní postavy a diváka je silně individuální, i když se film celkem slušně snaží omlouvat se za hlavní hrdinku pomocí monologů. U mě samotného zůstaly sympatie někde na půli cesty, stejně jako celkový prožitek z filmu. Problémem je, že Prozac Nation se nedrží žádného společenského nebo duševního problému příliš dlouho, a místo toho těká ze situace k situaci bez zjevné kauzality. Filmu tedy chybí výraznější hloubka. Nicméně příjemná záležitost, i když mohla být ještě mnohem příjemnější. 70% (17.08.2010)

Že som čakal videoklipový film o drogách, je asi problém mojich očakávaní. Čo ale nie je môj problém, je nedramatický scenár. Depka takmer stále, ale hlavná postava je natoľko neznesiteľná a jej konanie (vinou scenára) natoľko vzdialené, že sa v pocitoch filmu a hlavnej hrdinky, celkom strácam. Pripomínala mi jej Amandu, z Anything Else Woodyho Allena. Hysterka ktorá sa dusí sama v sebe. Ale ja som nepobral prečo. Občas nežná, občas agresívna, občas sviňa. Čo z toho spôsobilo zlé detstvo? Čo nervy? A čo tabletky? To sa nedozviete. Preto neviem ktorá scéna, mala vyvolať ktoré emócie. Preto mi to prišlo jak keby v jednej tónine. Preto mi to prišlo nedramatické, pretože ten film ide v podstate celý čas v jednom rámci depresie a neviem kedy to so mnou malo niečo spraviť a kedy šlo proste len o "bežnú rutinu". A prepadnutie, to bolo úplne zbytočné.. Rozhodne sa nejedná o nepodarok, ale tie témy: drogy-psychické problémy-80.te roky, to mohol byť dokonalý film. A takto si to nepredstavujem (05.04.2014)