Siworae

Už jsem to psal několikrát, ale stejně považuji za vhodné připomenout, že nejsem zrovna milovníkem romantických příběhů a spíše se jim vyhýbám. Možná právě proto jsem byl v několika posledních dnech mile překvapen, neboť dva východní filmy romantického žánru mě nejen oslovily, ale dokonce jsem si je jistým způsobem oblíbil – zamiloval; tím druhým je Moment to Remember. Oba dva snímky pojí krom východního místa vzniku též přesně zaškatulkování, spíše než o romantický příběh v pravém slova smyslu se totiž jedná o příběh baladický, a to jak ve smyslu samotného vyprávění, tak i kvůli celkovému pojetí příběhu. Il Mare mě oslovilo mnohem více, než výše jmenovaný Moment to Remember a to zejména díky stabilnějšímu ději bez zbytečných odboček, ale také překvapivě velice nadprůměrnou režií a funkčností ostatních složek. Byl jsem nadmíru zaujat volbou barev, která u asijských filmů hraje velice důležitou roli. Režisér zde pracuje zejména s chladnějšími barvami, v nichž můžeme hledat jistou symboliku k samotnému příběhu, neboť chladnost může být v tomto případě ekvivalentem k odstupu, který od sebe oba hrdinové mají. Zde se však s barevností pracuje mnohem více, než jak tomu bylo doposud. Ona vůbec koncepce obrazu hraje v tomto snímku asi nejdůležitější roli, samozřejmě mluvím pouze o technické stránce U Il Mare je třeba ocenit i ostatní elementy, jako je například scénář, který přináší velice zajímavý a v dnešní době originální scénář nebo herecké výkony, na nichž celý příběh stojí. Vlastně když takhle pátrám v paměti, tak nelze nic jiného než chválit, neboť tenhle snímek je to nejlepší, co jsem v poslední době viděl. 100% (27.06.2006)

Jako první jsem viděl americkej remake, kterej se mi vcelku líbil a obvykle se mi víc líbívá to, co vidim jako první a je jedno jestli to je remake nebo původní dílo, ovšem tady je výjimka, tohle je totiž daleko lepší a to ať už se jedná o lehkost a uvěřitelnost provedení, tak i co se týče procítění celýho příběhu, uvěřitelnosti citů postav a nebo na Koreu typicky skvělou hudbu. Krom toho mladičká Jeon Ji-hyeon je jako vždy skvělá a krásná (07.10.2008)

„Chtěl bych ti teď říct jeden moc dlouhý příběh. Uvěříš mi?“ Eun-joo je milou, klidnou (opravdu klidnou xD) dívkou, která zanechá ve schránce domu u jezera dopis novému majiteli. Vyzvedne si ho však nový majitel? - Nějakým způsobem se ocitne o dva roky dříve u úplně prvního majitele domu a po tom jak oba uvěří této pravdě, začíná pomalé rozvíjení jejich vztahu. Během toho Eun-joo bojuje s nesvárem bývalé, zároveň však vnitřně stále trvající lásky. ■ Klidné a vyrovnané až do posledních vteřin. ■ Viděl jsem už hodně podobné, o osm let starší dílo s názvem Tokyo Girl, kde časový rozdíl doby a věkový rozdíl hlavních aktérů je dost odlišný. Oba filmy mají sice stejnou kostru, ale oděnou do jiných šatů. ■ Oba tyto snímky se mi líbily a všem kdo mejí rádi JK tvorbu, vřele doporučuji zhlédnout všechny snímky s Ji-hyeon Jeon , jelikož je opravdu úžasná herečka. (09.02.2015)

Krásné, sladké, dojemné. Romantický film s velkým R. Slaďoučký (ale naštěstí nepřeslazený) příběh, který zaujme myšlenkou i celkovým zpracováním. Věčné téma, které je originálně zpracováno; navíc výborně zahráno a nádherně natočeno. Extra mě zaujala práce s kamerou - výborná kompozice. V jednotlivých záběrech jde jasně vidět, že byly vybírány s citem. A co dělat s tím, že příběh (především) v závěru těžce tlačí na pilu (emoce)? Nic - odpusťte to tomuto filmu a nechte se prachobyčejně unášet; stojí to za to. Musím uznat, že tento film mne dostal. Já se nesmírně bavil. A co více - už jsou to 3 dny a příběh se mi furt potuluje v mozku. A nechce ten prevít ven. A já to vlastně taky nechci. Shrnuto a podtrženo: Jste už občas unaveni neustálým brouzdáním v ryze euro-amerických filmových vodách? Zkuste tento jihokorejský romantický kousek. Doporučuji sledovat s milou/milým. (22.03.2005)

Konečně mohu říci, že jsem viděl i "ten původní Dům u jezera." Tento jihokorejský originál je však natočen jinak. Zcela jinak. Především to je film znatelně více artový a sluší mu to - o tom není sporu. Ano, byl jsem sice připraven o překvapení vyplývající z postupného odhalování podstaty zápletky, ale nějak mě to netrápí - působivé je to tak jako tak. Siworae je navíc ještě o mnoho... křehčí, nevím jak to lépe nazvat. Nicméně tolik kritizovaný americký remake mi přišel o stupínek lepší (a nemusíte mě hned kvůli tomu kamenovat). Patrně to bude tím, že američtí filmaři se tématu zhostili poctivě, veděli už, jak příběh na diváky působí, a přetvořili jej do podoby mně sympatičtější. Siwoare ale nadále zůstává prvním, nadčasovým originálem. Což mu nikdo neupře. (25.08.2011)