Xiang zuo zou xiang you zou

Po docela hektické sobotě ideální film na zklidnění a krásné usínání (po něm, ne při něm ;^) ). Na rozdíl od jiných jsem neměla pocit protahování scén. Možná, kdyby šlo o dvouhodinové dílo, tak by mi to také začalo vadit. Ale při téhle stopáži to byl přesně tak pomalý a poetický film s krásným zakončením, jak to mám ráda. Prostě a jednoduše: Pohlazení na dobrou noc. (22.10.2016)

Pokaždé, když tandem Johnnie To+ Wai Ka-Fai zavadí o žánr romantické komedie, jde z pohledu evropského diváka o těžkotonážní úlet. Ale podobně jako v "Goo laam gwa lui" nebo " Ngo joh aan gin diy gwai" je příběh místy skutečně dojemný v romantické lince a vtipný v té komediální. Takže jsem schopná přehlédnout ten za vlasy přitažený děj i závěr. (23.08.2010)

Jako zasloužilý cynik, který v sobě tentokrát našel i mikroskopickou stopu romantika, jsem si užil škodolibé scénáristické cvičení na téma míjení houslisty, v mládí hrdě na hrudi nosícího číslo 763092, a básnířky, jejíž školní uniformu zdobilo číslo 784533. Pobavil jsem se přitom a vlastně jsem nakonec i doufal, že se jednou bude Osud svíjet smíchy v křečích na zemi tak důkladně, že dá dvěma zbloudilým duším šanci na vzájemný pohled do očí. Jsem zkrátka přející člověk, který nerad sleduje utrápené pohledy hrdinů na ploše větší než 90% délky filmu. (04.05.2012)

Náhoda a osud je častým a veľmi doležitým prvkom vo filmoch, za ktorými stojí Johnie To. Doteraz som mal možnosť vidieť tento štýl rozprávnia len v kriminálkach, no tu je využitý v romantickom filme. A aká romanca to je. O čo neuveritelnejší tento príbeh je, o to je sladší a lepšie funguje. Zajedno skutočne dojíma, no skvelo funguje aj ako komédia. Sám by som nechcel vidieť vlastný xicht, ktorý bol počas celého filmu skrivený nadšenou grimasou. Pokiaľ sa nebudete usmievať, alebo zadržiavať na krajíčku slzy, budete s úžasom sledovať Kaneshira, ktorý v noci na streche recituje verše poľskej poézie. A záver ? Ten bol naozaj geniálny. (9/10) (07.06.2010)

Johnnie To umí zabodovat i na romantickém poli a zinscenovat okamžiky, kdy se citlivý člověk prostě neudrží a začne bulet jako želva. Dojemný příběh o tom, že osudová láska může být mrcha a dva mladí lidé, co se mají strašně rádi a touží po sobě, se neustále míjejí, ačkoliv jsou si ve skutečnosti pořád nablízku. Finále bylo drtivé, moje slzné kanálky dostaly zabrat a málem jsem zapomněl na to, že jsem se předtím rozčiloval nad typicky hongkongským excentrickým projevem nucených partnerů našich hrdinů, které se hodí především do taškařic se Stephenem Chowem, a ne do pěkné romantiky. Ale následnými minutami sis to u mě, Johnny, bez problémů vyžehlil. (08.01.2008)