Pýcha a predsudok

Scénář: Deborah Moggach .. Spisovatelka Jane Austen a její dílo mi doteď nebylo nikterak známé – ani se tomu nedivím, její tvorba je zejména pro ženy. Stěžejní dílo Pride & Prejudice se sice dočkalo už několika filmových podob, leč žádná z nich mi není zvláště známa. Nejnovější podoba zmíněného románu je dílem scenáristky Deborah Moggach a neznámého režiséra Joe Wrighta pod záštitou osvědčeného studia Working Title (Láska Nebeská, ..). Příběh nikterak rozebírat nebudu, jedná se o nejklasičtější možné schéma, silně romantické, včetně sladkého a šťastného konce. Vyzdvihl bych hlavně špičkové dialogy, kterým nechybí šmrnc, dynamika a zejména skvostná ironie a bravurní vtip. Neustálý úsměv, který mne doprovázel po celý film se často střídal vyloženě se smíchem. Ovšem absolutně nejlepší je výtečné zpracování. Tvůrci projevili obrovský cit pro látku. Celková atmosféra filmu je zkrátka nebeská. Mimo přesné, venkovské, dobové výpravy a všudypřítomných kostýmů, celku velmi pomáhá hudba Dario Marionelli. Je nádherná, při každém dalším tónu klavíru jsem se blahem povznesl. Taktéž kamera (Roman Osin) je dokonalá, zvláště dlouhé lahůdkové jízdy a malebné záběry krajiny se mi velmi líbili. Vše umocňují herecké výkony. Konečný výběr představitelky hlavní role Elizabeth padl totiž na současně nejvhodnější možnou britskou herečku a tou je Keira Knightley. Volba to byla více než zdařilá, do dané role vložila všechen svůj um a samozřejmě šarm a krásu. Role jako tato je pro ni doslova stvořená. Skvěle se ukázal i Donald Sutherland, ač na minimálním prostoru a velmi dobře si vedly i představitelky sester a matky. Mírně mi neseděl jen Darcy aka Matthew MacFayden, ale je to jen můj pohled. Závěrem bych, pokud to všem není zjevné už z předešlého textu, znovu ocenil tvůrce a vyslovil nadmíru spokojené děkuji!! 100%. (14.02.2006)

Samotný pohled na tloušťku svazku knižní předlohy dává tušit, že úkol, jak přecpat rozvětvený děj do dvou hodin filmu, byl pro režiséra opravdu nesnadný. Wright zvolil dosti nešťastný způsob občasné zkratkovitosti, která vám hned na začátku vyrobí příšerný guláš ve jménech a rodinně-společenských vazbách. Škoda tohoto zaváhání, protože kdyby se stopáž protáhla o 20 minut, vynikly by ty nádherně naaranžované emoce zatraceně lépe. Takhle totiž zůstal pouze příslibný náznak toho, jak chytlavě dokáže režisér vyprávět: kamera čaruje, výprava usazuje, herci decentní, jak se jen na Angličany sluší a celková kompozice zavání tím nejsladším kýčem. Jenže celý tenhle kolotoč zásnub a svateb je natolik citlivě, vtipně, příjemně a hlavně upřímně natočený, až mu lze mnohé odpustit. V současnosti nelze v mantinelech daného žánru sáhnout lépe. (11.03.2007)

Viete čo odlišuje to čomu hovoríme „klasika“ od bežnej literatúry a čo spôsobí, že niektoré diela prežijú storočia na výslní, kým ostatné zapadnú prachom ? Je to schopnosť vystihnúť tie časti ľudskej povahy, ktoré sa v priebehu plynutia času nemenia, bez ohľadu na to, či sú nám takto zobrazované charakteristiky príjemné alebo nie. Slovami mojej obľúbenej spisovateľky Anne Rice vyslovenými prostredníctvom Lestata : Ak chceš rozumieť ľuďom, prečítaj si všetky diela Shakespeara. Pride and Prejudice sa stalo príjemným prekvapením tohto filmového roka v našich malých zaspatých krajinách. N- tá adaptácia klasiky Jane Austen o päťčlennom babinci túžiacom sa čo najskôr vydať a zabezpečiť seba i svoju rodinu pred chudobou má všetko čo má dobrý príbeh mať. Rôznorodé postavy a postavičky, z ktorých vyniknú najmä sarkasticko flegmatický otec Bennet v podaní Donalda Sutherlanda a príjemná predstaviteľka „predsudku“ Elizabeth Keiry Knightley, ktorá tu po prvýkrát predvádza nejaké charakterové herectvo, i keď jej nominácia na Oscara mi je stále záhadou. Pranierovanie honby za peniazmi prostredníctvom vydaja a vnucovania svojej vôle dcéram, pochabosti, naivity a márnivosti zas film ukáže na Mrs. Bennetovej a jej dcérach Lydii a Kitty. Pýchu a z nej prameniaci odstup reprezentuje postava pána Darcyho. Formálna stránka filmu mi až tak nesadla, nie že by bola vyložene zlá , či nudná, je na nej skôr badať strach experimentovať s klasickou predlohou a snaha natočiť film príliš remeselne. Hlavným tromfom snímky je v tomto prípade scenár a vypointovanie jednotlivých scén prostredníctvom úžasných dialógov. Tie sú vedené v nádhernej uchu lahodiacej literárnej angličtine, bez skratkovitých kuchynských výrazov, čo je samozrejme podmienené predlohou. Pride and prejudice bude veľa ľudí vyčítať klišoidnosť, a priznám sa , že stretnutie v rannej hmle mi poriadne zdvihlo hladinu cukru v tele, avšak vyčítať romantické klišé jednému zo základných kameňov žánru romantická literatúra by bolo ako vyčítať Biblii, že je postavená na Desatore. Každopádne je Pride & Prejudice jedným z najlepších a najmilších filmov, ktoré zatiaľ v tomto roku išli do distribúcie a vzhľadom k jeho nadčasovosti s kľudným svedomím dávam 10/10 P.S. skúste sa raz posadiť niekam do rušnej kaviarne sami a počúvať dievčatá vo veku hrdiniek filmu....a zistíte že príbeh je ozaj klasikou i v našej dobe. (23.06.2006)

Tento film nedokážu hodnotit zcela objektivně - problém není v tom, že bych námět považoval za příliš "ženský" nebo ve mně nevězel ani kousek romantika. Jsem ale potomkem plebejské společnosti a plebejských předků, takže místo pohnutí nad vznešenými mravy a duchaplnými jiskřivými dialogy mám chuť popadnout vidle, píchnout pana Bingleyho do zadku a zařvat: "Na Bastilu!" Mám ostatně pocit, že tvůrci nevystihli Jane Austenovou nejlépe. Ve skutečnosti byla spíš anglickým Čechovem konce 18. století. O manýrách konvencemi sešněrované šlechtické společnosti si myslela svoje a její romány se dají číst spíše jako jemná společenská satira na dobovou morálku. Humor ve filmu je ale od satiry posunutý k romanické komedii. Keira Knightley je pro svou roli jako stvořená - jemná, křehká, romantická a půvabná. Její mužský protejšek ale postrádá charisma, jaké ukázal o deset let dříve Colin Firth. Velmi dobrá je kamera a výběr exteriérů, příjemný je rovněž dobový hudební doprovod. Celkový dojem: 70%. (18.07.2006)

Nejen z vlastní zkušenosti dobře vím, že stejně jako v životě i v lásce není radno dát na první dojem, neboť z počáteční antipatie se může nakonec vyklubat hluboký cit. To je Pride & Prejudice. Ač nejsem příliš pyšný na tento svůj předsudek, považuji žánr domestic novel (čili „román rodinného života") za jeden z nekrutějších nástrojů španělské inkvizice. Květnatá mluva, zvířecí námluvy tancem a panovačné matky kuplířky - to vše umocněné líbivě karamelovým stylem Wrighta, který mi už od Pokání nesedí. Holt, asi do toho dávám víc rozumu než citu.. „It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife..“ Zvláštní to časy - za tu dobu, než při "rozhovoru o samotě" vyjádřil dotyčný své city k milované, mají nyní partneři už i po rozvodu. Princip je stejný, jen čas se zdá běží o něco rychleji.. (29.09.2009)