Pýcha a predsudok

Nádhera. Už prvním záběrem a prvními tóny klavíru jsem byl lapen a propuštěn až se závěrečnými titulky, emocionálně obohacen. Takhle skvěle zrežírovaný, s lehkostí odvyprávěný a úžasně zahraný film se jen tak nevidí. I po výtvarné stránce bez chybičky. Hodně lidí tady srovnává s TV seriálem s Colinem Firthem, ale ten nikdy neopustil televizní mantinely se svojí statičností a doslovností. Zatímco tenhle film žije, doslova pulzuje životem – neustálé táhlé jízdy kamery, promyšlené kompozice obrazů, které nikdy nesklouznou do laciného kýče, přehršel vizuálních nápadů, do sebemenších detailů propracovaná výprava a kostýmy, zde jsou oscarové nominace zcela namístě. Stejně tak i v případě Keiry Knightley, tady byla BOŽSKÁ, ve svém herectví i výrazu. Přesně vystihla tu tvrdohlavou, inteligentní dívku, odzbrojující ve své paličatosti a přímočarosti, která se u žen v té době společensky nenosila. A lepšího pana Darcyho, než je ten Matthewa Macfadyena, si také stěží dovedu představit. __ PS: Po skoro dvaceti letech stejně intenzivní zážitek, jako kdysi. Emoce, které u mě vyvolává umění, si obvykle zpracovávám uvnitř a držím je pod pokličkou, filmů, u kterých jsem brečel, bych za svůj už poměrně dlouhý život spočítal na prstech jedné ruky. A ´Pýcha a předsudek´ je jedním z nich. Slzy tekly ne proto, že by mně dojal, ale z toho, jak je krásný, jak si v něm vše dokonale sedlo. (27.08.2022)

Formálně naprosto skvělé, bohužel jsem však měl v každém druhém záběru/dialogu pocit, že jsem přesně tohle viděl již nespočetněkrát předtím a v lepším provedení. Pýcha a předsudek v žádném případě neurazí. Na obodobí ve kterém se odehrává má nezvykle bystré a vtipné dialogy. Stejně tak prostořekost a upřímnost Keiry je mi sympatická. Ovšem jakožto příběh o lásce/vztazích mě toto dílko nikterak hlouběji neoslovuje, což je vzhledem k mému vkusu/cítění vcelku záhada. Snad možná příliš vyumělkované - tak bych celek charakterizoval v jedné krátké všeříkající větě. Cit ano, emoce taky, ovšem vše se tak nějak táhne, plouží...zastřenost, pravá láska, umělá láska, zvyky aristokracie....vše už jsem viděl někde jinde...nic nového pod sluncem. (15.10.2006)

Kdyby pan Bennet umřel, zůstali by jeho dcery bez střechy nad hlavou. Nejlepší způsob jak všem starostem předejít je svatba. Ovšem ženiši se neshánějí nijak lehce...... . Směsice malých jemných lichotek zabalená do sáhodlouhých dialogů. Nádhera. Konverzace vzdělané (chytré) Elizabeth s panem Darcym – radost poslouchat. Výborná K. Knightley, krásné prostředí, podmanivá hudba. A kamera, to je kapitola sama pro sebe. Některé záběry by mohli zavánět kýčem, ale (vždy) záleží na vašem pohledu. Mě tento film udělal velikou radost. (15.10.2006)

Pošetilost mocných v britské podobě z pera Jane Austen podle mě nemohla být lepší. Její svět jde hodně mimo moje představy ideálních příběhů před spaním. Číst její knihy by pro mě bylo čiré zoufalství. Jinak je to ale s tímhle filmem. Joe Wright ctí předlohu a tak je tady celá řada stavovsky namyšlených postav, které byste nejraději odstřelili dělem ze sovětského tanku T-100. Film ale má to štěstí, že tu jsou dialogy tak skvěle napsané, a tak se tu pořád najdou lidé, kteří je setnou alespoň vlídným cynickým slovem. Ty a velice pěkné kamerové záběry dokazují, že tento film by byla velká škoda přehlédnout. (21.09.2018)

Není zrovna jednoduché psát komentáře k mým srdcovým filmům. Nezastírám, že tento film mě dočista uchvátil. Nestává se často, že dočtu knihu týden před tím, než shlednu její filmovou adaptaci. A u Austinové se mi to podařilo. Jistě pár jemných odchylek zde bylo, ale bylo krásné pozorovat, jak si scénárista a režisér poradili s touto knihou (mimojiné kniha je to výborná, jenom doporučuji!). To čím mě tento film uchvátil byla právě ta poctivost. Poctivost k hlavním hrdinkám, kinematografii, divákovi, ke své době, pravým citům, lásce a taky k předloze a Austinové. Zní to jako klišé, ale tento film si na nic nehraje, je to klasická romance z 18. století, ovšem podaná s takovou láskou k romantickému žánru, že ani jedno oko u mě nezůstalo suché. Režisér ukázal, že si umí poradit s reáliemi zapadlého venkova a dokázal je prodchnout takovou romantikou, že jsem se cítil jako bych právě vedle Elizabeth vstával, jako bych se vedle pana Dracyho procházel a stejně tak jako bych studoval společně s panem Benettem. Atmosféra doby je nádherně podbarvena nadpozemskou hudbou Daria Marinelliho, který se svým klavírem dokázal najít skulinku do mého srdce. Postavy jsou překrásně napsány a tak jim nechybí hloubka (což je taky zásluhou zejména autorky předlohy). Některé dialogy jsou převedeny doslova z knihy a je vidět, že ani několik staletí neubrali na jejich svěžesti. Zejména Donald Sutherland pojal svoji postavu pana Benetta natolik suverénně, že jsem si ho zamiloval jen co vstoupil na scénu. Je to opravdový pan herec. K dalšímu obsazení nemám výhrad. Knightleyová předvádí nejlepší výkon, který jsem od ní kdy viděl (až do té doby, co jsem uzřel Pokání) a její herecký talent prozrazuje její um zaujmout už jenom jejími pohledy. Matthew MacFadyen se pro mě stal tím nejkrásnějším romantickým hrdinou a rozhodně nebyl pro svoji roli vybrán jen z fyzických důvodů, hrát umí. Co se týče herců mohl bych snad pokračovat do nekonečna. Co vám budu povídat, má jedna z nejoblíbenějších předloh byla převedena na filmové plátno s takovou láskou, že si tento film okamžitě získal mé srdce, rozum i duši. (15.08.2006)