Pýcha a predsudok

Film, kterej sem před deseti rokama žral takovým způsobem, že sem se nazpaměť naučil komplet anglický dialogy všech postav a ještě dneska dokážu dobře půlku filmu odcitovat. Moje top 25, lidi kteří v tom vidí jenom Wrightovu přeslazenou limonádu jsou hovada. Jednou za čas si příkrý soud mohu dovolit, no... :D (15.03.2015)

Aneb jak podle dokonalé knihy natočit dokonalý kinematografický zážitek. Jane Austen obdařila film jedinečnými dialogy, Dario Marianelli nebeskou hudbou a Joe Wright svým ojedinělým citem pro kompozici obrazu. K maximálnímu požitku ze sledování pak přispívá Keira Knightley, která svou temperamentní a veselou Elizabeth ztvárnila s takovou lehkostí, že i ten sebepatrnější dialog dokáže po dlouho dobu vykouzlit úsměv na rtech. Romantický žánr v té nejčistší podobě! (30.08.2009)

Pýcha A Předsudek mě v knižní podobě neoslovila tolik jako Rozum A Cit a nejinak tomu bylo u filmových zpracování obou románů. Navíc po xhodinové zkušenosti se "seriálovou" verzí by mohl tento poněkud stručný výcuc zachránit pouze herecký ansámbl a možná též výprava. A to se do jisté míry děje, toto zpracování Pýchy A Předsudku si především díky překvapivě vydařené roli Keiry Knightley, ve které jsem v některých scénách viděl přesně tu pravou Elisabeth Bennetovou, zaslouží vysoké hodnocení, i když nezíská příčku nejvyšší. Matthew MacFadyen je coby "chladný" gentleman Darcy rozhodně dalším z těch správně vybraných mezi mladými účastníky tohoto velkolepého představení, což platí stejnou měrou pro Rosamund Pike, avšak ne pro "neodolatelného" Bingleyho. Vedlejší role jsou obsazeny naprosto excelentně - rodiče, tetičky, bratranci a podobné příbuzenstvo vyvolá vždy v těch správných chvílích úsměv či pohoršení oprávněné pohledem našich současných představ o společnosti, a vůbec vše na první pohled funguje tak jak by mělo. Ale nějak tomu chybí lehkost a něco, co by diváka více vtáhlo. Většinu času sledujete poctivé filmařské řemeslo a těch několik scének oživlého herectví políbeného múzou nemůže ani při nejlepší vůli vytáhnout celkové hodnocení na bezesporu kvalitních osmdesát procent. Ode mě tedy 70%. (20.05.2007)

Pýcha a predsudok čoby staroanglická kostýmovka disponuje všetkými zložkami, ktoré dnešným romantickým filmom chýbajú. Pán Darcy a slobodomyseľná Elizabeth ma doslova strhli vzájomne vytryskujúcou chémiou a ich nadnesené dialógy, oplývajúce duchaplným podpichovaním či scény, kde sa len výrečné pohľady zarývajú do vnútra, vo mne vyvolávajú neuveriteľné emócie. Niektorí by mohli namietať, že Austenová bola pobláznená romantička s naivnými sklonmi, ktorá navyše svojím postavám vdýchla nereálny, afektovaný podtón, no treba uznať, že práve toto iskrivé nevinné poňatie dievčenskej vášne a nenávisti, dodáva snímke šmrnc a osobité čaro, vyžarujúce z každej jednej scény. Na Wrightovi ma fascinuje skutočnosť, že dokázal tak obozretne pracovať s kontrastmi a zobrazenie prudérnej konzervatívnej spoločnosti dokonale vyvážil prekrásnou kamerou, plnou romantického slnka (záverečná scéna pri svitaní s prežarujúcim slnečným svetlom doteraz patrí medzi moje najobľúbenejšie), úchvatnou klavírnou Marianelliho hudbou, ktorá doslova spôsobuje vnútornú slasť, rozprávkovou výpravou a koniec koncov precítenými hereckými výkonmi (MacFadyen a Knightley sú po Leovi a Kate mojou druhou najobľúbenejšou filmovou dvojicou). Presná vnútorná charakteristika postáv, pozostávajúca z jasných osobnostných čŕt (oduševnelá Elizabeth, strohý pán Darcy) či brilantné chytré dialógy, v ktorých sa usadila austenovská vznešená irónia, činia z tohto diela najúžasnejšiu kostymnú záležitosť, aká sa mi doteraz dostala do rúk a v mojich očiach zatieňuje aj Pokánie alebo Rozum a cit. Dielo, pred ktorým sa skláňam bez predsudkov vo svojej najúprimnejšej pokore. (24.09.2011)

Pamatuji si scénu z filmu Láska přes internet, kdy bohatý majitel knihkupectví přelouskává Pýchu a předsudek a nesmírně u ní trpí. Knihu jsem právě kvůli téhle scéně nečetl a proto jsem si to u Austenové chtěl vyžehlit alespoň Wrightovo přepisem na stříbrné plátno. Úchvatný začátek filmu prozářený sluncem mi vzal dech, aby ho posléze roztrhalo písklavé chichotání nějakých dvou fracků. "A je to tu..." řekl jsem si a už jsem chtěl film odpískat a vypnout. Nedalo mi to a jízda pokračovala. Jízda neskutečně příjemná a je to hlavně z důvodu ústředního páru. Keira & Matthew se k sobě hodí jako hrneček a podšálek, jsou mladí, krásní a hlavně se milují (ač o tom zatím neví). Jejich láska je někdy vyhrocená a po většinu času si on či ona nalhávají, že se nenávidí. A sledování všech těhle zmatků je nadmíru dobrý zážitek. Jako druhý nesmírný klad filmu, je jeho autentičnost. Nemyslím teď něco ve stylu Bournova ultimáta (muhehe), ale třeba takové kokrhání, zpívání ptáků, které film vynáší na "Áčkovou" úrověň. Režisér si zkrátka na takové záběry potrpí a je to jedině dobře, nakonec všechno potvrdil třikrát v úchvatném Pokání. Možná to byla chyba vyhnout se knižní předloze, možná ne. Na druhou stranu nevidět toto dílo by byl hřích. Po dlouhé rozvaze dávám 5*, protože to všechno ve mě bublá už dobrých 24 hodin.... "Slečno Bennetová..." - "Pane Darcy...." (04.02.2008)