Hudba môjho srdca

Cely cas som cakal, ze tam nabehne typek so Scream maskou a nozom v ruke, a zacne to tam vykostovat po desiatkach, najma tie otravne decka. Sklamal si ma Wes! :D V hollywoodskych "cukrlandovych" limitoch si iduca agitka za lepsie zajtrajsky o tom, ze i v najproblemovejsom cernoskovi, ci Hispancovi sa skryva driemajuci hudobny (huslovy) talent. Meryl Streep je sice "herecky drzak", hudba hra melancholicky pekne, v rezii je citit odhodlanie, ale je to prilis prepalene dlzkou, nevierohodnostou zmeny spravania deciek, ci komplikovanymi scenami, kde komplikacie nemaju byt. Nadherna piesen v zaverecnych titulkoch! (11.01.2022)

Obávam sa, že fakt, že túto snímku režíroval hororový guru Wes Craven je na nej to jediné skutočne zaujímavé. Inak len banálny scenár, mdlá atmosféra, televízna výprava, scenár plný banálnych klišé a nesympatická Meryl Streep v titulnej úlohe. Celé to vyzerá tak, ako keby Wesa do réžie tohto "zázraku" prinútili. Pritom to bolo presne naopak - dal si podmienku, že Vreskot 3 nakrúti iba pod podmienkou, že mu štúdio dá peniaze na Hudbu môjho srdca. Miestami sú niektoré pasáže také citlivé, až pôsobia parodickým dojmom. Po hodine dôjde k prekvapivému zvratu a dej sa posúva o 10 rokov dopredu. Vďaka tomu si Craven so Streepovou mohli dovoliť príjemné dojímanie diváka (na scénu prichádzajú prví žiaci, už dospelí mladí ľudia). Napriek tomu to stále nie je ono. (29.01.2017)

Film, který jakoby nepatřil do filmografie Wese Cravena, ale to zdaleka neznamená, že je to "chudý příbuzný". Wes si splnil svůj sen a asi moc dobře věděl, proč si dává podmínku k natočení tohoto filmu před dalším Vřískotem. Skoro neuvěřitelný skutečný příběh učitelky hry na housle Roberty Guaspariové je dalším z hereckých koncertů Meryl Streep. Ale hodně zajímavé jsou i postavy v podání Angely Bassett, Glorie Estefan i většiny dětských představitelů. O hudbu zde jde především a v závěru filmu si sami sebe zahrají i takové houslové ikony jako Isaac Stern, Jischack Perlman, Joshua Bell, Mark O Connor a mnoho dalších. Závěr filmu je strhující, tématicky je film z podobné kategorie jako Opus pana Hollanda. Podle mého názoru jeho kvalit nedosahuje, ale ani nezůstává moc pozadu a na divákovi, který má rád hudbu, může zrovna tak zanechat následky, které se jen tak nezapomínají. V souvislosti s Joshuou Bellem, jedním z nejlepších houslistů současnosti, který beznadějně vyprodává prestižní koncertní sály po celém světě, se mi vybavila zajímavá perlička. Nechal se přemluvit k zajímavému experimentu a v přiměřeném převleku předváděl svůj koncertní program v metru. A skoro nikdo si ho ani nevšimnul :-) To je ta relativita. (02.01.2021)

To byl jedním slovem děs. Taková záplava předvídatelného kýče, falše a povrchnosti...asi bych dal i odpad, ale kvůli téhle herečce to nejde. Kdybych sám nevěděl, jak těžká je hra na housle i pro talentované děti, ani tak bych ani na chvíli nevěřil scéně z Carnegie Hall, která byla jediná volná, aby tam mohla hrát černošská třída z Harlemu. A za rok se naučili všichni skvěle hrát. Holt New York. (26.08.2021)

Nemůžu jinak než za pět. Takové filmy jsou potřeba! Nemůžu uvěřit, že to režíroval Wes Craven! Klobouk dolů. Jestli se nemýlím, tak je to podle skutečnosti, takže nějaké naříkání, že je to doják, asi nemá smysl. Dojemné je to, protože se prostě povede úžasná věc. No a klasickou hudbu miluju, Meryl Streep taky, Itzaka Perlmana a Isaaca Sterna taky, proto končím, jak jsem začala: nemůžu jinak, než za pět! (21.05.2010)