Štyri svadby a jeden pohreb

Bytí citu dvou břehů. Býti svědkem. Prvního. Amora s kyticí kal, kterého si bere na starost. Pod svá křídla. Mendelssohn. A  druhého. Když lákavý, lakovaný ruch utichne. Lkát bude. Místo myrt. Mít sólo pro kar, truchlení srdce. Charónův rekviem. Jsou dny úsměvů. Dny slz. Jeden s jednou se snoubí. Oblek s vlečkou. Jiná se váže. Stužka. Na klopu smutnění. V kruhu mužů a žen. Setkání se sblížením, loučením lásek. Láska jako hřeb, obřadný pojem. Hřeben, který laskavě i bolestně češe. Nečernobílý vjem, kterému každý člověk, i sám nebožtík přeje. (11.01.2023)

Tak se mi konečně poštěstilo vidět tuto dnes již klasickou komedii. Při sledování jsem se bavil ale po celou dobu jsem si říkal, co na tom všichni vidí. Všehovšudy se jedná o standardní romatnickou komedii na téma "dva se potkají, zamilují se", která z řady vyčnívá jen díky brilantnímu scénaři, výborným dialogům a skvělým hercům. I tak se ale jedná "jen" o lepší průměr. (28.07.2009)

Takový předchůdce Love actually, viděl jsem to jen jednou, a myslím, že mi to bohatě stačilo už tehdy. Nechutně pozitivisticky laděný snímky opravdu nevyhledávám. Tento film má s "láskou nebeskou" společné i to, že i zde se objevuje onen přihlouplý song "love is all around", který pak ještě přihloupleji využili právě v Lásce nebeské. Takže od toho ruce pryč. Ve své době byl ale tento film hodně chválen a byl hodně úspěšný, takže mě překvapuje že to zde má "jen" 73%. Čekal jsem víc. No, jak vidět, tento film se ještě kultem nestal, Láska nebeská už bohužel ano. (09.04.2013)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

CITÁT - Není nic horšího na svatbě než kněz s erekcí...........Klasická anglická romantická komedie z prostředí Londýna. Nominace na Oscary : za nejlepší film a scénář. Scénář : Richard Curtis. Kamera : Michael Coulter. Hudba : Richard Rodney Bennett - Ocenění - 1995 - BAFTA Awards - nominace a 1995 - ASCAP Film and Television Music Awards - vítěz. Ve filmu také zazní - http://www.youtube.com/watch?v=TQQ6SfPZggw CITÁT - Nesnášim lidi, co choděj pozdě. Nesnášim.......... (09.07.2011)