Paríž, milujem ťa

Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dospívám k tomu, že pro mě takhle ne. Opravdu mne zasáhla jenom povídka s Mirandou Richardson od Isabel Coixet, pojetím mě zaujal samozřejmě Tykwer a jeho oblíbenec, úžasný Melchior Beslon, a trošku pobavil Vincenzo Natali a jeho stylizovaná rozprávka o pádu ze schodů. Jinak jsem dost poposedávala a víceméně očekávala konec. Celkově mě to sdělení, jak jsme všichni jedna šťastná multikulturní společnost, nechává docela chladnou, v umění a v životě hledám jiné zážitky. A ještě jsem vlastně zapomněla na Coeny, ale ti jsou kapitola sama pro sebe. (23.06.2010)

Individuálne režisérske línie svojpomocne vyrábajú krásné kolektívne emócie a jeden ucelený komplexný portrét - Paríž. Zdanlivo roztrieštené rozprávanie a ponuka viacerých príbehov a pohľadov núti skôr individuálne hodnotiť každý jeden príbeh. Kvalita totiž nebola štandardne konštantná. Nebudem každú režisérku snímku analyzovať, ale ako celok to rozhodne obstojí! (26.06.2008)

no, jen čekám, kdy tenhle film začnou dávat jako propagační promítání imigrační vlně. ne vážně v jinou dobu by si to možná vysloužilo dvě hvězdy. te se rozhoduju mezi jednou hvězdou a odpadem. zatím to splnuje všechny požadavky šabatové: černoch, asiat, islámec, homosexuál, sociálně slabý a těžce nemocný, plus minus něco. to vše opředeno láskou. jeslti takhle vypadá paříž, děkuji nechci (27.10.2015)

Udělala jsem přísný matematický úkon - průměr - a vyšlo to, jak to vyšlo. Nejméně se mi líbily 4. a 6. povídka, vůbec ten začátek byl takový slabší, ale pak přišli mimové a já začala doufat v lepší konec. Po nich nadšení ochladlo - dvě povídky, které bych ohodnotila tak 2*. Ale 12. povídka mě okouzlila, té bych samostatně dala nejvyšší hodnocení. A po ní? Nic horšího jak průměr nepřišlo, takže koncová rovinka se vynula velmi pěkně, spořádaně, melancholicky. Poslední povídka to nakrásno uzavírá, a tak, jako i ústřední osoba této povíkdy, i ke mně přichází pocit a všechno docvakne. Určitě stojí za to si projít Paříží - a to v obou smyslech. Začínáme slabě, ale finišujeme s vervou. (20.11.2010)

#88 Nemůžu si pomoct, ale příběhy z malebné Paříže mě přece jenom oslovily o něco méně, než ty Newyorské. Kdybych hodnotil zvlášt, tak nejvíc se mi líbila Coenovka a Nataliho vampíří láska v Sin City hávu. Celkově to ale pro mě mělo daleko slabší vyznění, než výše zmíněná, americká verze. Paříž je úžasná a stylová hudba, která jí je vlastní tomu pak dodává ještě větší kouzlo ale ani s takovouhle dechberoucí atmosférou mě různorodé příběhy nenadchli tak, jak jsem čekal. Možná je to spíš moje chyba, protože očekávání byla vysoko, ale i přesto jsem rád, že jsem si na tyhle dvě romance konečně našel chvíly. (25.06.2011)