Na pokraji slávy

Atmosférická bomba s úžasnou dobovou hudbou a Nepopsatelným feelingem. Skvělý casting a samozřejmě neodolatelná Kate Hudson, která sice jako herečka poměrně zhasla, ale zde podala opravdu zářivý výkon. Majstrštyk pana Crowea, kterému se také v poslední době příliš nevedlo, ale díky tomuto snímku budu každý jeho nový film očekávat s mírným napětím. 100% (05.05.2005)

Úůůůů, to zas byla ale jízda. Ach jo... Tak jo, taková milá, romantická, učesaná, čisťounká, naivní, korektní, hollywoodská rocknrollová moc moc moc miloučká pohádka pro celou rodinu - a možná i bába s dědou někde v tom velkém domě na středostavovském předměstí uroní slzu, co že to ta jejich děcka v tom třiasedumdesátým vyváděla... Tenhle scénáristicky vypointovaný mejdan však v reálu byl asi lepší nežli film - protože když chcete udělat film pro pokročilé děti a začínající teenagery (aby se i máma s tátou koukli beze ztráty autority), můsíte být opatrní až běda (a to je škoda teda... :-). Na tomhle turné zapomeňte na sex, drogy a rocknroll (a když tak něžně s láhví v pytlíku ;-). Je to nakonec vlastně jen "...taková úvaha o relativně úspěšný kapele, zápasící s vlastním omezením a popularitou..." a až na jedno odpanicení a vskutku kouzelné vyrovnávání si účtů v bouřkových mracích při letu na další štaci je tahle komedie příliš vysněná, stylizovaná a zidealizovaná a konec konců bez rockecu skončí až v tom kýči. Vše se totiž (jako vždycky, že...) v dobré obrátí - a tak Willi nakonec dostane svůj článek v Rolling Stone, Peny Lane se stane nazpět Lady Goodman a odletí si do vysněného Maroka a naši milí a nepochybně polepšení kluci ze Stillwater zase jako kámoši osedlají svoj(i) Doris a vyjedou na další turné vstříc pofidérní hvězdné slávě... . . . Ano, je to příjemný a zábavný film. A(le) nic víc. Bohužel. Tři a půl hvězdičky tedy budiž dány, však (byť s těžkým srdcem) přesto nemožno zaokrouhlit nahoru. A to navíc mluvím o dvd s >Untitled< Collectors Edition, což měla by být vylepšená (o 35 minut prodloužená) režisérská verze... - - - P.S. (29.4.2008) Něco málo dále do diskuze v "diskuzi"... ;-) - - - P.P.S. (Po opětovné tv repríze na >pokrajním prostoru< 13.12.11) Tak jsem si tu prosvištěl všemožné adorantské komentářní přírůstky za posledních cca pět let a musím se fakt lehce ušklíbnout pod fósy při pohledu, jak to dopadá, když stádečko podlehne hollywoodské továrně na SNY a dokáže se takzvaně "ztotožnit" s naprosto nereálnou pohádkou a postavami v ní vystupujícími! Stupidující, stupity supity dup... ;o))) - - - P.P.P.S. Ale jinak to byl fakt moc hezkej a miloučkej film... JEN FILM(!!!), děcka, jen film... ;-[] (06.03.2006)

Tak teda nemilosrdně. Vejš než nad tři to ať dělám, co dělám, nevytáhnu, páč mě režisérská verze v první polovině skoro unudila xmrti a Kate Hudson je mi strašně nesympatická. Přitom je ale moje rockový srdíčko tvrdý jako kámen! Takže i když víceméně chápu, proč je Croweova filmová pocta svobodě umění označována za pomník elektrickejm kytarám a rozumím všem, kterým učarovala, osobně nadšení nesdílím. Rockerská zpověď jo, romance cajk a herci taky výborní, celkový podání mi ale přišlo až okatě nedravý s přehnaným důrazem na hipísácko-vypravěčský flákání. Ale možná jsem měl prostě jenom začít kratší verzí a nečumět před tím na Scorseseho Vinyl, kdo ví... (20.03.2016)

Bože, ten SCÉNÁŘ!!!!! Cameron Crowe si dřepnul za stůl, zápálil si cigaretu (pokud fajčí) a rozehrál ve své hlavě úchvatnou ódu na hudební svět. Ty detailní slovní přestřelky, filozofování, který vůbec není prvoplánový a hlavně ta svoboda všech postav...hmm, to mě vždycky dostane. Za zmínku stojí také Kate Hudson, která už pro mě není jen blbou ozdobou nevkusných filmů. Její nominace byla zasloužená, byť nakonec neproměněná. A Frances McDormand je bezpochyby třešničkou na tomhle výborným kusu "kytarovýho" dortu. Silných 4,5* (03.02.2009)

(Nadnesene) "Na pokraji slávy" je múzou, modlou-je mementom. Inšpiráciou pre začínajúcich pisálkov, ktorých nezmarné odhodlanie prehluší bodľavý pomykov. Modlitbou pre verných milovníkov (či už niekdajších dotknutých odrodilcov alebo terajších spätne zasvätených obdivovateľov) zlatých rockových časov prezývaných tiež ako the best of 70's. Ponaučením pre menej koncentrovaných filmárikov, ktorým uniká fakt, že aj semi-autobiografický formát môže mať nielen vyleštenú karosériu, ale aj nadupaný motor. Yes, indeed, poddajný mix neburanských vtipov, životných právd, (ne)raritných (ne)hitoviek i prívetivo zahraných rolí. Samozrejme všetko pod pevnou záštítou pozorného Crowa, ktorému teraz nezvládam vyčítať ani tu prozreteľnú korektnosť a vďaka včerajšej ochote ČT 2 konštatujem, že director's cut je naozaj delikateska. (06.06.2011)