Vreskot

Tak tímhle dílem ta celá série odstartovala. Jednička je kvalitka a právem je jako jediný díl ze série v červených číslech. Vražd není tolik sází se spíš na atmosféru a taky se díky slušnýmu scénáři z promakanou pointou nejedná o vyloženě tupý slasher. No a co si budeme povídat úvodní scénka se zmasakrovaním Drew Barrymore už získala status určitýho kultu. Jeden z filmů kde se z CSFD hodnocením plně ztotožňuji.75% (27.09.2014)

klasická vražedná epidemie, jen s pokusem o humor. Ani dobrá, ani špatná, ani nudná, ani zajímavá, průměrná, spíš slabší... 2 Vodny : možná se budeš divit, ale svět tu byl i před tvým narozením a tímhle filmem určitě nevznikl nový žánr vyvražďovačky, jak tu zmateně blouzníš:-))) 2 Grepfruit : A ty jsi ještě větši mimoň, nejste bráchové? (29.10.2007)

Tomuhle filmu (z mého pohledu) ublížila, jedná jediná věc - to, že první díl Scary Movie znám prakticky nazpaměť a proto jsem se téměř nebál a věděl jsem, co přijde dál… Jo, chlapci tenkrát věděli, o čem točí parodii… :-) Teď trochu vážně - Scream jsem viděl až dnes, ale považuju ho za kultovní snímek (bez jakékoliv nadsázky). A proč? Především byl nesčetněkrát parodován, maska, kterou nosí vrah, se stala legen… počkej si na to… dární a pořád tam je nějaká souvislost s jinými filmy (především horory). No dobře, to poslední není žádný důkaz kultovního statusu, ale to je mi výfuk. Pro mě tento film je kult, který definoval žánr "vraždících puberťáků", který se mnoho režisérů snaží napodobit, ale málokterému se to povede. A i když jsem se nebál, tak musím uznat, že atmosféru to mělo opravdu skvělou. K tomu parádní herci (hlavně Neve, Rose, Courtney a David) a mně nedělá problém dát čistý plný počet s tím, že okamžitě jdu na druhý díl. (30.10.2010)

„PÁN GHOSTFACE, PROSÍM VÁS PEKNE, NEZABÍJAJTE MA. CHCELA BY SOM BYŤ V ĎALŠEJ ČASTI!“ ___ Veľmi vynachádzavý a zábavný „postmoderný vyvražďovací slasher“ Wesa Cravena mal taký úspech, že nielen oživil, ale aj (po)zmenil žáner. Lepšie povedané, prevrátil ho naruby. John Carpenter napísal knihu pravidiel svojím filmom Halloween v roku 1978 a nič sa veľmi nezmenilo, až kým sa koncom 80. rokov neobjavila vlna (hodnoverne) inteligentnejších a serióznejších hororových snímok: Angel Heart (1987), Misery (1990) alebo The Silence of the Lambs (1991). V prípade Screamu sa Craven rozhodol vykopať starú knihu pravidiel, oprášiť ju, pridať k nej niekoľko poznámok o posmeškoch do nablýskaného a trochu zriedeného slasheru venovaného novej generácii (takzvaný „teen-slasher“). Výsledkom bol nesmierne zábavný film, ktorý pôsobí ako prešibaná komédia a výborný dodatok k (sub)žánru slasherov. Cambellova Sidney Prescottová je skvelou náhradou za Laurie Strodovú Jamie Lee Curtisovej v Halloweene. Toto sladké a delikátne, typicky americké dievča, ktoré prežije svojich priateľov vďaka rozhodnosti a zachovaniu panenstva – to je podstatnou prevenciou, ak v tomto krváku chcete prežiť. Hororová legenda Wes Craven však zaručuje, že film sa neuchyľuje k všeobecne používanému programu, ak voľne uplatňuje svoje schopnosti prekvapiť a vystrašiť. Dômyselné používanie mobilov je účinný nápad, ktorý vyvoláva stúpajúci potenciál napätia, najmä pri často kopírovanej a mimoriadne úspešnej vstupnej sekvencii, v ktorej zdesené mladé dievča, ktoré je samo doma, prijíma volania vraha a náhle zisťuje, že vrah ju aj pozoruje. ___ Kritická obec sa zhodla, že vo filme sú dve kľúčové scény. V tej prvej podstupuje Drew Barrymore test, v ktorom má preukázať svoje znalosti hororových filmov, no hneď na to je ubodaná a obesená na neďalekom strome. V druhej scéne popisuje otravný Randy pravidlá, ako prežiť hororový film. Medzi klišé, z ktorých si snímka robí posmech, zaznie poučka, že zdanlivo mŕtvi zabijaci sa opätovne vracajú na svoj posledný lov, a že tá postava, ktorá prenesie vetu „Hneď som späť“, umrie. ___ Cravenov Scream desí a funguje dodnes: má skvelé herecké obsadenie, vkusne zrežírované napínavé sekvencie a pôsobivý i prekvapujúci detektívne ladený scénar. Vadou na kráse je už len jediné: neúprimný výsmech pop-kultúre (konkrétne jej necitlivosti k cudziemu utrpeniu), na ktorej film zároveň zarába. 65% (31.07.2011)

Hneď po extrémne zábavnom The Cabin in the Woods najlepší metahoror, aký som doteraz videl. Substancia zložená z metahumoru, inteligentnej sebareflexie a systému 1 veta = 1 hláška, 1 slovo = 1 žmurknutie na hororových všeznalcov (dokonca aj taký žánrový ignorant ako ja polovicu filmov, na ktoré sa slovami i citujúcimi scénami odkazuje, videl). Wes Craven sa rozhodol pojať žánrovú originalitu tak, že všetky mysliteľné hororové klišé povraždil, vypreparoval a zavesil za vnútornosti do výkladnej skrine. Zábavnejší koncept som dlho nevidel, herci sú skvelí a aj taký fetišista na steadicamy, dlhé jednozáberovky a nepredvídateľné využitie hudby ako ja si tu príde na svoje - extrémne dobre sa na to pozerá a rovnako počúva. Craven vytvoril uvedomelý teen slasher pre nové milénium, ktorý nestavia na strašidelnosti, ale šialene vtipnom prístupe k základným pôdorysom žánru. Najlepšia je vražda garážovými dverami. "What's this? I spit on your garage?" 85% (25.10.2014)