Zbesilý útek

Zběsilý útěk je postavený na neustálém vršení dalších a dalších vyhrocených situacích. Joey Stále pádí vpřed, ale jeho cíl je stále stejně vzdálený. Tempo je opravdu zběsilé, proto zamrzí jeho znatelné zpomalování dojemnými příběhy z minulosti jednotlivých postav (na Rodenovo vyprávění o desetiminutové verzi Kovbojů jen tak nezapomenu :)). Zběsilý útěk není čiročirou akční smažbou, jeho hlavní myšlenka je nejlépe patrná na scénách z „doupěte“ dvou, děti k smrti milujících, individuí. Jde o nikdy nekončící útěk před strachem. Nikoliv o strach z příšer vytvořených bujnou dětskou fantazií, nýbrž o strach z všudypřítomného, dobře viditelného i hmatatelného lidského zla. Myšlenková hloubka mě vzhledem k očekáváním mile překvapila. Zpočátku jsem měl sklon k cynismu, k zesměšňování sofistikovaně se tvářících vět, ale když mi došlo že zde výjimečně neplní pouze funkci „vaty“ mezi jednotlivými akčními sekvencemi, o sto osmdesát stupňů se změnil i můj přístup k filmu. Mnohé situace jsou velice nepravděpodobné, pouze dotvářející dojem co nejefektivnější podívané. Množství samoúčelných kamerových exhibic překračuje jistou únosnou mez. Když se kamera náhle otočí vzhůru nohama, je to pěkné, ale nemá smysl hledat v tom nějaký záměr, že by to třeba mělo znázorňovat momentální psychologické rozpoložení hlavního hrdiny. Jde prostě o efekt a ten je v daném okamžiku dostatečně „cool“, abyste upustili od řešení jistých logických nejasností. Nejvíce jich vyplave na povrch po odhalení pointy „převracečky“ dávající všemu dosavadnímu dění zcela odlišný význam a vlastně jej činící poněkud zbytečným. K tomuto odhalení dojde během super efektivní a super krvavé scény v modře podsvícené hokejové hale, která mi svou náladou v mnohém připomněla Scottova Posledního skauta. Touto scénou a tímto odhalením však film bohužel nekončí. Je na pro nás přichystáno ještě jedno překvapení, o němž víme již od počátku (postřelený Oleg), kdy však ještě nevíme, že bude překvapením. Ze všech samoúčelných scén v celém filmu je tato nejsamoúčelnější a pokud si při ní řeknete „páni, ti mě zase vypekli“, dokonale splní svůj účel a pak už může následovat finále jako z antické tragédie (skoro!), při němž nezůstane jedno oko suché. Více než herecká účast Karla Rodena (měl by si své ruské bastardy nechat patentovat) potěší Paul Walker předvádějící oproti teenagerským akcím Rychle a zběsile nebo Do hlubiny mnohem vyzrálejší výkon. Více než pouhou teenagerskou akcí je ovšem celý film, který kdyby se oprostil od místy přílišné efektivnosti, nebál bych se o Wayne Kramerovi začít psát jako o novém Tonym Scottovi. Právě Scotta považuji za jednoho z mála současných režisérů schopných natočit, bez nadsázky, inteligentní akční film. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, pshimi, Janek, Xatrix, Martyr, PCHE (07.05.2007)

Zběsilý útěk je výrazně ovlivněný videoklipovou estetikou a kdybych chtěl být sarkastický, řekl bych, že název snímku vystihuje fakt, že film musí zběsile pádit kupředu, aby si divák nevšiml, že sled obrázků a akčních efektně natočených scén je jen účelově pospojovaný hybrid, za kterým se nic hlubšího neskrývá. Je sice fakt, že např. postava sadistického pasáka jakoby unikla ze stránek komiksů Franka Millera nebo ještě spíš z Preachera od Gartha Ennise, a podobně svérázných týpků nebo zábavných situací je tam určitě víc, ale je to přesně ten typ filmu, kde ocením jednotlivosti, jenže celek nedrží pohromadě a je ukončený zásadním odhalením, které je z kategorie těch, které mě ani tak nenaštvou, jako spíš nepříčetně rozzuří, protože je považuju za příliš laciný a hodil by se spíš do parodie. Takhle to vnímám spíš jako žert scénáristy na můj účet. Celkový dojem: 45 %. (03.12.2010)

S pověstí jednoho z nejnevšednějších nářezů posledních let nedošel Running Scared s nenápadně podbízivými klišé zrovna daleko. Nepomáhá ani pomalý rozjezd, kde sice Walker může nadávat jak chce, ale kvůli nedůrazně vyhroceným okolnostem mu to právě moc nevěřím. Ve druhé polovině už naštěstí odhodlaný hlavní hrdina skutečně je v koncích a dá to pocítit i divákovi. Scénář si definitivně přestane brát servítky, představí pár regulérně divných postav a najednou jsem se nestačil divit, kde se vlastně ten příběh zlomil natolik, že mě nevyděsí ani malý kluk s igelitkou utaženou přes hlavu. Celkovému spádu nejvíc pomáhá kamera, moře vizuálních vychytávek a konečně i hlavní hrdina. Na rozdíl od několikrát srovnávaného Cranku tady ale chybí bezvýchodnost od začátku do konce. Třebaže u Stathamova one man show byla podána s mnohem větší nadsázkou, o to víc zase fungovala. (25.03.2007)

Noční New Jersey, plné temných zákoutí jak v ulicích, tak v relativně přepychových bytech, v režisérském vizuálním fetiši, na který se jen tak nezapomíná. Práce s kamerou, filtrováním a střihem možná v první chvíli připomene Tonyho Scotta, ale Wayne Kramer po pár minutách ještě přitvrdí a ukazuje, že s patnáctimilionovým budgetem a „erkovým“ ratingem se dají dělat divy. Příjemně odvázaný sex, střelba hlava nehlava (doslovně!) a takový koncentrát „fucků“, že na jiné řeči pomalu ani nezbylo místo. Což nebrání v dobře rozehrané dějové partii udělat režisérovi (a scénáristovi v jedné osobě) několik působivých zlomů, takže o napětí a divákův zájem není nouze. A nářky nad konečným vyústěním jsou zcestným výkřikem těch, kteří prostě nejsou schopni akceptovat jistá žánrová pravidla, která však mohla být (jen tak mezi námi) projednou porušena. (14.07.2006)

Perfektní, nekompromisní nářez, který ukazuje snad všechny odvětví zla jednoho amerického města. A to v brilantním vizuálním kabátku, silně překonávajícím Scottův styl. Kramer napsal dobrý příběh, ale co ho dělá téměř dokonalým, je jeho smysl pro cool atmosféru dosaženou neskutečnými vizuálními hrátky se stíny, barvami, flashbacky a i tím videoklipem. Ale on to narozdíl od Scotta dokáže využít přesně v pravý moment, a tak to nepůsobí tak přehnaně a zbytečně, jako často u Tonyho. Herci jsou úžasní, hlavně Rodenova óda na Johna Wayna je opravdu skvělé vyjádření té atmosféry, která u nich vládne. A to není jediný případ. Walker dokonale překonává svého hošíka z Rychle a zběsile a je tu za velmi nasraného a s ničím se nemazlícího bijce, tvrdě si jdoucího za svým. Na druhou stranu, je stále sympatický, protože chápeme, proč se tak chová a nakonec... ale nebudu nic spoilerovat. Konec mně osobně potěšil, i když to klišé si mohli odpustit. Ta klišovitost a vykonstruovanost je na tomto tripu jednou nocí jinak hlavní chybou. Opravdu některé dějové kličky jsou příliš neuvěřitelné a hrdinové se dostávají právě do těch nejhorších situací až příliš snadno, což mi připadalo trochu divné. Zas ale chápu, že bez těchto pomůcek by Kramer neměl tak temný děj a taky by nemohl ukázat všechny neřesti a ty špatné stránky Ameriky. Což bylo podle mně hlavní účel tohoto filmu. Teď bych v New Jersey nechtěl bydlet ani za nic. A to i přesto, že dopad filmu trochu zmírnuje Farmiga, která jasně svojim mírným, ale když na to přijde, tvrdým charakterem, ukazuje, že existuje i spravedlnost. Nejvíc na mně svou nechutností zapůsobila část u pedofilů, opravdu zvrácená úchylka. hlavní chlapec Bright je fajn, chvíli jsem si ale na jeho minimální projev a utaženost musel zvykat. Ale až na ten uměle postavený příběh je všechno tak perfektní a jsem opravdu rád, že jsem na tento film úplně náhodou narazil. Finální zůčtování za použití modrého nasvícení je další naprosto geniální nápad. Uvidíte hokej, jaký jste ještě neviděli. Nakonec pak jako třešnička na dortu krásně až pohádkově ponuré závěrečné titulky. Sice jsem tak úplně nepochopil, co ty obrázky v nich měli znamenat, ale jestli to bylo jen na podtržení té šílenosti, ve kterou se americký sen zvrátil, zafungovalo to stoprocentně. Lepší 4. PS: soundtrack taky velmi dobrý, doplnující tu atmosféru a to f-world rodeo je další zajimavost filmu. Počítat se mi to opravdu nechtělo, ale bylo jich opravdu hodně :)) (10.02.2011)