Vreskot 3

Se scénáristou Kevinem Williamsonem odešla i charakteristická atmosféra. Třetí Vřískot je v první polovině občas dokonce až otravným dílkem, kde nudí duch matky, vybuchují domy a po tolika dramatech už lehce vyšeptalá Sidney je stále uprostřed všeho dění, přestože by si Gale s Deweym vystačili s přehledem sami. Co dokáže výrazně potěšit, to je snad jen Patrick Dempsey nebo Randyho kazeta. Když se ale zdá, že jsme opravdu dostali jen zbytečné pokračování, přijde finální dvacetiminutovka, která svou naprostou přepáleností a melodramatičností zcela vážně bere dech. Díky ní tak může trojka do série patřit se vztyčenou hlavou. (25.06.2011)

Velký krok zpět. Nebál bych se to označit dokonce za dva kroky zpět. Snad za to může nepříliš atraktivní prostředí, kde se to povětšinou odehrává (ne, mé definice atraktivního prostředí skutečně "filmové studio" neobsahuje), snad zbytečná překombinovanost finále a motivace Romana Bridgera (devět zářezů na pažbě - pardon, na střence). Zaplaťpánbůh za parodické odkazy na předchozí díly, honičku ve studiovém domě Sidney Prescottové a camea Randyho Meekse a Carrie Fisherové ("Měla jsem hrát princeznu Leiu. Nakonec to dostala ta, která spala s Georgem Lucasem.") Ale ten duch Sidneyiny matky? To jako bylo co? Chyběla zkrátka atmosféra - ne ta kasicky hororová, tu Vřískot neměl prakticky nikdy, ale ta "vřískotová", která Vřískot dělala Vřískotem. Chvílemi jsem totiž měl pocit, že se dívám na Stab 3, ne na Scream 3. Na druhou stranu, jenom 52 %? To se zase běžte vycpat. (12.02.2013)

Nedoceněný snímek. Tentokrát se pracuje s pravidly třetích dílů, případně závěrečných dílů. Navíc se to odehrává v Hollywoodu a tam se z toho dalo vytřískat hodně. Jako člověk, který miluje Hollywood jako takový (tj. jeho zázemí a historii), jsem byl neskutečně nadšen. Navíc jsou zde dvě geniální camea a Patrick Dempsey. Hororová atmosféra opět funguje dokonale, k čemuž jí pomáhá (stejně jako u předchozích dílů) i hudba Marca Beltramiho. Celá původní trilogie Vřískotů je naprosto parádní a jsem zvědav na čtyřku, která by mohla reflektovat slashery minulého desetiletí. (20.04.2011)

Soundtrack Marco Beltrami: 1. What If ,2. Wait and Bleed ,3. Suffocate ,4. Spiders ,5. Automatic ,6. Fall ,7. Time Bomb ,8. Tyler's Song ,9. So Real ,10. Crowded Elevator ,11. Debonaire ,12. Sunburn ,13. Get on, Get Off ,14. Wanna Be Martyr ,15. Dissention ,16. Crawl ,17. Click Click ,18. Is This the End (13.05.2011)

Už viem, čo ma na Wesovi vždy škrelo. Neschopnosť ísť do toho na plné gule. Tá jeho mánia skrývať sa za parodické postupy, nezáväzne zabávať za každú cenu, tie jeho večné pop-kultúrne odkazy a citácie, ktoré nás majú uistiť, že tvorca ani sám seba ani žáner neberie príliš vážne. Paródia je však dobrá iba vtedy, keď nepodlezie kvalitu parodovaného originálu. Ale to by sme chceli od Wesa asi veľa... A tam, kde neparoduje, ale skúša ísť viacmenej na plný plyn /zo starších kúskov trebárs Hills Have Eyes - a z nových Nočný let/ po dobrom rozbehu rozbredne do zlátaniny, až vás fackuje /a fuckuje/ hanba. Výnimka, v podobe kotolníka Fredyho , iba potvrdzuje pravidlo. Konečne sa dostávam k Vreskotu. Jednotka je paródiou, ktorá síce parodované predlohy/ slávne slashery 70. a 80. rokov/ nepredčí, ale prinajmenšom sa k nim približuje, s výnimkou obvykle spraseného záveru. Ale v dvojke nás už opäť nespútane obhadzuje popcornom a oblieva teplou a vyprchanou colou, aby nás v trojke zmienenou zmeskou doslova ogrcal. (18.08.2006)